Útok slepých mrtvol

Tak jestliže jednička na mě fungovala jen trochu, o dvojce se nedá říct ani to. Banda vysušených templářů s pohyby dodělávajících gerontů si tentokrát vyšlápla na vesnici, jejíž obyvatelé je kdysi dávno upálili. Po docela slibném historickém úvodu se vše vrátilo k neduhu minulého dílu - přílišnému žvanění. Navíc některé scény jako by z oka vypadly prvnímu filmu a samotný nájezd na vesnici působil spíš parodicky, než nějak děsivě. Zbylé dvě části si nechám s radostí ujít. 15% (21.08.2014)

Svojrázne, morbídne estetizované kostry v plášťoch stvrdnutých stáročným pohrebným prachom a zeminou. Napriek ultrapomalému pohybu dokážu riadne zavariť zabávajúcemu sa mestečku. Nevyberajú si medzi jeho volenými zástupcami, ostatnými obyvateľmi, návštevníkmi, či pomáhačovi ich zmŕtvychvstania. Skupinka obyvateľov prežíva v zabarikádovanom kostole. Nie nadlho. Pretože nedokáže, na rozdiel od nemŕtvych kostlivcov padlého templárskeho rádu, držať pospolu. Druhý diel trilógie neohuruje pomerne fádnym hororovým dejom (mŕtvoly vstanú z hrobu a vraždia hlava-nehlava), ale atmosférou temného stredoveku, prenesenou cez stáročia čakania do súčasnosti. Preto, aby sa naplnila dávno vyslovená kliatba. Atmosféra nevyspytateľných znovu ožívajúcich rytierov na mŕtvych koňoch, ich spomalené jazdy na koňoch, prázdne pohľady vysušených kostlivcov, obtiahnutých tenunkou, zhnednutou kožou, výtvarne luxusné riešenie spolu s atmosférou strachu ľudí, ktorí (zatiaľ) prežili, a napriek tomu stále riešia vzťahové konflikty a vzájomné zrádzanie sa, si zaslúžia hodnotiaci nadštandard. (24.11.2020)

(Předznamenávám, že s dalšími díly jsem neměl tu „čest“…naštěstí) Útok slepých mrtvol je neuvěřitelně špatný film. Ovšem ne tím vtipným způsobem, kdy se člověk baví, jak je to hloupé. Zasmál jsem se tak na 2-3 místech, zbytek snímku jsem bez nadsázky protrpěl. V tomto typu filmů lze asi jen těžko hledat logiku, ale stejně si myslím, že upravovat ji zcela podle svých potřeb, není v pořádku. Třeba taková „pohyblivost“ templářů, která mě iritovala asi ze všeho nejvíc. Po většinu filmu cválají (prý: „Znělo to jako hrom!“, checht) tak pomalu, že byste jim ujeli i na koloběžce a pak ve vytipovaných chvílích najednou zrychlí. Stejně tak v „pěší“ verzi, kdy chodí tak rychle, že by jim utekla i stařenka o hůlce, jejich pohyby jsou pomalé, nemotorné, a pak zničehonic přijde zrychlení a série mordů, znovu tak, jak se to zrovna tvůrcům hodí. Podobně jsou na tom i se zranitelností, kdy sesadit je z koně tyčemi či vidlemi je nemožné, ale rána pěstí je srazí spolehlivě. Tuhle „nejednotnost“, která zavání čirým amatérismem a neschopností, si měl před natáčením režisér ujasnit. A co se týče triků a masek, člověk neví, jestli se má smát nebo brečet, jak jsou ubohé. Podobným přívlastkem se dají ocenit i herecké výkony (výsostně nesympatických představitelů). Co mě však překvapilo, film si dokonce dovoluje kritizovat společnost, církev (i když u té to není zcela jednoznačné; jde sice o templáře, na druhou stranu právě kostel se stane nedobytným útočištěm, před kterým agresoři stojí jako v mrákotách neschopni ničeho) a vládní pohlaváry (zastoupené zesměšněným komisařem a postupně čím dál víc démonizovaným starostou, jehož pohár přeteče, když pošle nevinnou holčičku jako návnadu, aby se sám proplížil k autu). A věřte nebo ne, tato kritika je to jediné alespoň trochu pozitivní, co může film nabídnout. Ale rád bych se ještě vrátil k holčičce. Tak nesympatického a otravného spratka jsem už dlouho neviděl (ať už herectvím jeho představitelky či tím dementním cinkáním ohlašujícím „dětské téma“). A nepřidává tomu ani fakt, že ji hodní strejdové templáři ušetří (proč? a za co?) a podobnou kaňku vrhá i na scénu plížení, jedinou pasáž, která má alespoň nějaký potenciál opravdového hororového napětí (silně evokující Ptáky), je totiž těžké přát „hrdinům“ únik, když si zoufale přejete, aby hlavně toho malého „ čerstvě adoptovaného“ parchanta rozčtvrtili a cinkali mu přitom rolničkami (možná bych měl být filmu vděčný za to, že ve mně vzbuzuje sadistické fantazie, nevím). Závěrečnou supertrapnou „padací“ scénu a vůbec celý konec snad ani radši komentovat nebudu. Za ten satirický pokus dávám ještě 1*, jinak mi ale už dlouho žádný film tolik nenadzvedl mandle jako tento (gratulace). „Nikdo tam není.“ (08.08.2014)

Som videl dve časti z tejto serie ale nadšený som z nich nebol a preto som ani nič od tejto nečakal.Príbeh je všedný a neoriginálny.Tu sa mi páčilo že film nemal skoro žiadnu predohru ale za asi dvadsať minút začali rytieri úradovať,v tom vidím pozitívum filmu.Zatiaľ v každej časti ma nasierala ťarbavosť a neskutočné uspávacie tempo rytierov.Ako oni môžu niekoho dostať a aj zabiť mi je stále záhadou.Spracovanie bolo mizerné,či to bolo chovaním postáv alebo nudnosťou,ktorú priniesli rytieri svojou chôdzou.Mal o niečo väčšie grády ako tie dve časti,ktoré som videl a to hlavne preto že rytieri útočili vo velkéj skupine na dav nič netušiacich ľudí.Je to starší film ale normálne bolo vidieť,keď vybuchovali ty rytieri,že to boli len podhodené figuríny.Po gore stránke môžem byť spokojný.Ale ako celok to bolo pre mňa utrpenie dopozerať. (30.11.2014)

Obávaní templářští rytíři opět vstávají ze svých hrobů, aby rozsévali zkázu v jednom španělském městečku. Když staří známí kostlivci začnou na koních sekat obyvatelům hlavy, je to super. Když se však skupinka přeživších před nimi zabarikáduje v kostele, film se docela zbrzdí. Přesto je oproti jedničce jeho pokračování o něco svižnější. Začátek se tentokrát tolik nevleče, potěší skvělá atmosféra a trocha gore. Templářští zombie zahaleni kápěmi hodně připomínají Nazghúly z Pána prstenů, a jsou dostatečně děsiví i přesto, že se courají jako želvy. Vynahrazují si to totiž jejich množstvím. Dvojka společně se čtyřkou platí za nejpovedenější díly série. (31.01.2011)