Italština pro začátečníky

Jednou takhle odpoledne přišla máma z půjčovny, zasunula kazetu do přehrávače a v očekávání „milé, nenáročné oddychovky“ zasedla s talířem chipsů před televizi. Za chvíli slyším až do kuchyně nespokojený mrukot a po dalších pěti minutách za mnou dojde se slovy: „Na to se nedá dívat, to je zase něco pseudo-uměleckého, chceš to zkusit?“ A já už natěšeně vbíhám do obýváku. Ano, nezklamala jsem se. Mojí maminu zbožňuju, ale co se filmů týká, tady se moc nescházíme v názorech. Takže milí zlatí, tenhle film je něco. Ze začátku byste většinu postav umlátili, ale někde v půlce najednou zjistíte, jak moc každému z nich fandíte. Je to obyčejné, je to nesnesitelně naivní a rozkošné. Vřele doporučuji, pokud se někdo chce nadopovat pozitivními pocity. Film je totiž vyprávěn s takovou mírou lidskost, že kdyby nevyvrcholil happy endem, cítila bych se snad i podvedena.. (Holt pro mojí mamču bude Dogma 95 asi navždy něco jako Apollo 13 pro mého psa ) (26.06.2006)

Nemám rád filmy podle manifestu Dogma 95. Jsou tmavé, roztřesené, bez pořádné hudby, a všechny jsou si podobné. Naštěstí si jsou podobné i v tom že v nich hrají výborní přirození herci v uvěřitelných rolích. A Itaština pro začátečníky není výjimkou. Je plná ne až tak obyčejných lidí kteří si žijí svoje obyčejné životy. Někdo je osamělý, někdo nesmělý, někdo by zasloužil pořádně vyliskat aby se probral. A všichni chodí na lekce italštiny. Scénář je sice až příliš naivní, zápletka je až moc průhledná, ale film ve své, na severské poměry ani ne tak moc depresivní atmosféře funguje skvěle. Romantické komedie má raději ty tradiční, plné ztřeštěných situací, vyhrocených momentů a prudkých změn nálad, ale někdy nezaškodí vidět i něco jiného, zvlášť když je to tak skvěle natočeno. (29.12.2011)

Zaskakující pastor, nesmělý recepční, bývalý fotbalista, fešná kadeřnice, nešikovaná pekařka – pětice obyčejných, ale zase ne příliš, lidí, které spojuje mnohem víc než navštěvování jednoho kurzu italštiny. Italština pro začátečníky mate názvem a opravdu není filmem italským, nýbrž dánským. (Jiný dánský film se pro změnu jmenuje Číňan, takže asi půjde o nějaký fetiš tamějších tvůrců.) Že půjde o film „seversky syrový“ poznáte docela snadno již od prvních vteřin, kdy kamera chvíli zabírá manifest Dogma 95 (detaily např. zde). Podle manifestu tedy Italština nemůže být romantickou komedií (tzn. žánrovým filmem), ačkoliv právě k tomu, co běžně vnímáme jako romantickou komedii, má nejblíže. Hlavní rozdíl od žánrově spřízněných snímků z americké produkce tkví v maximálně autenticitě zobrazovaného. Všechny postavy jsou velice plastické, patrně už v životě něčím prošly (není tedy opomenuta jejich minulost) a ačkoliv nemají make-upem „vyretušované“ obličeje, jejich sledování je velice příjemné. Jako sledovat své dobré známé. Lidé, kteří nejsou dokonalí, ke kterým však pociťujete nějaký vztah a nejsou vám lhostejní. Vtipů není mnoho, spíše jaksi přirozeně vycházejí z dané situace a z chování postav. To samé platí o scénách romantických. Opravdu jsem věřil, že kdyby se sešla podobná partička lidí, mohly by se spárovat podobným způsobem. Takže až na pár ryze filmových situací (italské „dolce“ finále) je to opravdu film jako ze života. A navíc má jedny z nejoriginálnějších závěrečných titulkových sekvencí (ať šlo o nouzové řešení nebo o něčí geniální nápad). 80% Zajímavé komentáře: Heraldika, Anakikin (13.02.2008)

Páči - nepáči, to je jediné kritérium, ktoré v hodnoteniach na ČSFD uplatňujem a hviezdičkami iba odlišujem mieru dojmu. Iba tak mimochodom vnímam počet Oscarov alebo iných ocenení, ktoré film získal, a u odlišných hodnotení mojich obľúbencov sa snažím v komentároch dopátrať sa toho, čo v danom filme videli a mne to uniklo. Taliančina pre začiatočníkov ma beznádejne znudila. Úsmev vo mne vzbudilo iba jej označenie za komédiu. Tých príbehov bolo na môj vkus veľa a ani jeden z nich ma nezaujal. Herci sa snažili, ale nebolo im to nič platné, lebo sa museli držať scenára. Takže Dogma - neDogma, dve hviezdičky a dosť. (18.01.2015)

Já chápu, co tím režisérka chtěla říct a upřímně řečeno, nepochopit to by mohlo snad jenom hodně malé dítě. A vcelku se mi to i líbilo, některé scény jsou vyloženě povedené (např. navštívení špatného pohřbu a následné zvednutí se se slovy: ,,Aha, tak to mi teda pudem."). Ale celkově... Takové nemastné neslané, stokrát ohrané, moc předvídatelné, některé postavy až moc nesmělé a neuvěřitelné. Ale možná za mé průměrné hodnocení může jenom to protivné sluníčko a nesnesitelné ,,italské" vedro venku. (24.07.2006)