Italština pro začátečníky

Já chápu, co tím režisérka chtěla říct a upřímně řečeno, nepochopit to by mohlo snad jenom hodně malé dítě. A vcelku se mi to i líbilo, některé scény jsou vyloženě povedené (např. navštívení špatného pohřbu a následné zvednutí se se slovy: ,,Aha, tak to mi teda pudem."). Ale celkově... Takové nemastné neslané, stokrát ohrané, moc předvídatelné, některé postavy až moc nesmělé a neuvěřitelné. Ale možná za mé průměrné hodnocení může jenom to protivné sluníčko a nesnesitelné ,,italské" vedro venku. (24.07.2006)

Autentický filmový příběh o skupině obyvatel obyčejného dánského městečka, smolařích, kteří se životem spíše protloukají, místo aby si ho užívali - tak by mohl znít podtitul pozoruhodného filmu . Recepční, farář, bývalý fotbalista, kadeřnice - dohromady je náhodně spojí společný kurz italštiny, kde se přihlásí i přesto, že žádný z nich jazyk vlastně profesně nepotřebuje. Režisérce se podařilo rozehrát místy humorný, ale především krásně smutný příběh plný vnitřních dramat a osobních starostí, kde se každý z hrdinů snaží překonat osobní problémy, uchopit prostřednictvím životní zkušenosti sám sebe a dojít tak k naplnění života. Film, jeho atmosféra a plynulost děje, na vás působí velmi přesvědčivě a laskavě. Postupně se stáváte součástí příběhu, vtahuje vás do něj, v myšlenkách se vkrádáte do života postav, máte pochopení pro jejich slabosti, rozhodně k nim v průběhu filmu nezůstanete lhostejní a hlavně to celé dává smysl. (03.02.2007)

Italština pro začátečníky je dalším filmem ze vzpomínek na má artová léta na gymplu, kdy jsme s partou chodili do kina na projekt 100. Líbila se mi tak, že jsem si ji po několika letech sehnal, abych se mohl mrknout znovu. Líbila se mi i po těch letech. Nejvíce si mě získaly postavy příběhu. Skupina nepříliš úspěšných prostých lidí z malého města se domluví na kurzu italštiny. Důvod není moc jasný a ani podstatný. Podstatná je ta zvláštní chemie, která mezi nimi vznikne. Je to nenásilné, lidské, hravé, naivní a příjemně to uběhne. Vlastně ani nedokáži přesně popsat jednotlivosti, co se mi líbily. Je to zkrátka jeden z těch filmů, který naprosto skvěle funguje jako celek. Přesto, že některé jednotlivé složky nemusí být dokonalé, dávám čtyři hvězdy a rád doporučuji. Kdybych na film opět někde narazil, určitě si jej znovu pustím. (03.06.2021)

Docela hodně se mi to líbilo, ale mám pocit, že kdyby to natočili úplně stejně v Hollywoodu (se statickou kamerou a anglicky, samozřejmě), všichni by tomu ostošest vyčítali citové vydírání diváka (naturalistický a depresivní úvod) a pohádkový závěr. Jinak však není co vyčítat, protože divák si jednotlivé hrdiny skutečně zamiluje a fandí jim až k zaslouženému (byť v životě dost nepravděpodobnému) happy endu. (08.10.2002)

Zaskakující pastor, nesmělý recepční, bývalý fotbalista, fešná kadeřnice, nešikovaná pekařka – pětice obyčejných, ale zase ne příliš, lidí, které spojuje mnohem víc než navštěvování jednoho kurzu italštiny. Italština pro začátečníky mate názvem a opravdu není filmem italským, nýbrž dánským. (Jiný dánský film se pro změnu jmenuje Číňan, takže asi půjde o nějaký fetiš tamějších tvůrců.) Že půjde o film „seversky syrový“ poznáte docela snadno již od prvních vteřin, kdy kamera chvíli zabírá manifest Dogma 95 (detaily např. zde). Podle manifestu tedy Italština nemůže být romantickou komedií (tzn. žánrovým filmem), ačkoliv právě k tomu, co běžně vnímáme jako romantickou komedii, má nejblíže. Hlavní rozdíl od žánrově spřízněných snímků z americké produkce tkví v maximálně autenticitě zobrazovaného. Všechny postavy jsou velice plastické, patrně už v životě něčím prošly (není tedy opomenuta jejich minulost) a ačkoliv nemají make-upem „vyretušované“ obličeje, jejich sledování je velice příjemné. Jako sledovat své dobré známé. Lidé, kteří nejsou dokonalí, ke kterým však pociťujete nějaký vztah a nejsou vám lhostejní. Vtipů není mnoho, spíše jaksi přirozeně vycházejí z dané situace a z chování postav. To samé platí o scénách romantických. Opravdu jsem věřil, že kdyby se sešla podobná partička lidí, mohly by se spárovat podobným způsobem. Takže až na pár ryze filmových situací (italské „dolce“ finále) je to opravdu film jako ze života. A navíc má jedny z nejoriginálnějších závěrečných titulkových sekvencí (ať šlo o nouzové řešení nebo o něčí geniální nápad). 80% Zajímavé komentáře: Heraldika, Anakikin (13.02.2008)