Až na dno

Podmořská bio-matematička Alicia Vikander a tajný agent James McAvoy. Jí čeká veledůležitá expedice do hlubin oceánu, on se tváří jako inženýr, který ovšem aktuálně plánuje hon na aktivní teroristy. Padnou si do oka a diváka to docela baví. Hmatatelný potenciál vnímáme. On vzápětí padne do somálského zajetí, ona se dál chystá na vysněnou misi a věří, že nezapomněl. Nezapomněl, ale stejně jako ona se chystá na „ponor“ až na dno. Má to určité kouzlo, kameraman se snaží, herci rovněž. Ovšem tak nějak se to v půlce celé zlomí a divák si uvědomí, že tvůrci s onou osudovostí jednoduše neumějí pracovat, spíš žvatlají, celé je to zdlouhavé a prostě neuspokojí. (15.06.2018)

Jaksi hodně na púl cesty. Námět zní jako příslib skvělého filmu. Jenže druhá púlka se rozpadne do prázda. Až to chce člověkuu udělat hned znovu a jinak. Mám taky dojem, že hlavní herci nezvládají jemný humor a jistou hravost, která jaksi u europských hercú u Wenderse vyznívala přirozeně. A oceanologická linka zestupu do hlubin je úplně nevytěžená, člověk dokonce ztrácí orientaci v tom, jestli se dívá na dúležitou scénu, nebo ne, jaký čas uběhl, kdo, proč, co, a kdy už přijde na velkou expedici. A celkově, od chvíle kdy Danny jakože roztomile skočí do vln a je u toho jakože rozkošná, spontánní a ....rozoškná, to jde s její postavou dolu vodou, až mě to u Wenderse překvapuje. Na druhou stranu ústřední pár se poznává skrz nebanální rozhovory a vzájemná něha je všudypřítomná. (19.06.2018)

Nechala jsem se zlákat zvučnými jmény na postu režiséra a hlavních protagonistů, a nestačím žasnout, jak tento celkem pádný předpoklad kvalitní podívané téměř vůbec nezafungoval. Romantická linka mezi Alicií Vikander a Jamesem McAvoyem sice docela upoutá, ovšem jen ve chvílích, kdy jsou spolu. Jakmile se fyzicky rozdělí, jde všechno postupně tak nějak do kopru. Snímkem prostupuje snaha o hlubší sdělení, ale obrazně řečeno, až na dno se nedostane. Ba co víc, ani se mu nepřiblíží. Nakonec tedy zbývá jediné - obdivovat krásné lokality, v nichž se natáčelo. (45%) (18.11.2020)

"Wendrs, v patnáct-třicet prosím" - "Patnáct-padesát" - "Ne, patnáct-třicet" - "Říkal jste - Avengrs?" Úsměvné a trochu symbolické. Už je to tak, že Wenderse prakticky nikdo nezná, a mnohé z fanoušků jeho starých filmů může i překvapit, že ještě točí, a že jsou jeho filmy i v našich kinech. Pravda, jeho pomyslný formální rukopis je už dávno pryč, nahrazen "rukopisem" od jiných filmů jen těžko odlišitelným, a o plakát v kombinaci se zbytečně vygradovaným českým názvem bych asi taky sám od sebe nezavadil. O to příjemnější je, že uvnitř je to více-méně pořád jeden a ten samý "Wendrs". Jeho životní téma prostoru, tedy vzdálenosti a blízkosti (ať už té vnitřní, nebo i té vnější) je pořád zde, tentokrát variované pro dnešní dobu se všemi jejími hlavními rysy (neviděl jsem toho moc, ale nevzpomínám si, že bych už někde viděl tak přirozeně vybudovanou a sledovanou situaci a s ní spojené emoce, kdy díky mobilům sice můžete být s kýmkoliv ve spojení kdykoliv, když ten druhý ale prostě není, nebo nechce být "on-line", tak....). Wenders k němu navíc přistupuje (jako obvykle) s přímostí a jednoduchostí, bez jakýchkoliv rozpaků, oklik nebo kompromisů. Není to asi film, na který budu ještě za tři roky vzpomínat, ale zdejší ufňukané komentáře typu "tvůrčí bezradnost" nebo "Film, o kterém nejde říct nic jiného, než že asi existuje", považuji za pocity rozmazlených diváků, kteří zřejmě nechtěli jít filmu ani trochu naproti. (12.05.2018)

Wim Wenders má svoje najlepšie roky dávno za sebou, čo si uvedomuje asi aj on sám. Vzhľadom na slabšie kritiky som očakával, že Až na dno odpíšem po prvej polhodine aj ja, ale nestalo sa. Bez problémov som sa "ponoril" do príbehu, či už spoločného, alebo rozprávaného paralelne, kedy sú dvaja milenci od seba oddelení a v nebezpečí. Symbolika vody asi nefunguje tak, akoby si Wenders a oná nespokojná kritika želali, ale osobne mi prišla minimálne zaujímavá a originálne pojatá. Jamesovi a Alicii to spolu slušalo, bezpečne ma pohltila atmosféra mora, so záverom som mal ale menší problém, i keď som ho bol schopný akceptovať. (09.07.2020)