Aguirre, hněv Boží

Podivně odtažité a nelidské takovým tím nechtěným způsobem. Kinski celou dobu hledí někam v dáli a v hlavě si představuje, že podává nadlidský výkon, ale v mých očích působil velmi směšně. Čekal jsem zdrcující příběh o lidské odvaze tváří v tvář nehostinným podmínkám a dostal jsem nudný dokument o cestě džunglí. Jediný obdivuhodný aspekt na celém filmu je fakt, že se natáčel ve skutečné džungli, což muselo být samo o sobě hrozné peklo. Vůbec jsem nebyl překvapený, když jsem se dočetl,, že Herzog neměl žádný pevně stanovený řád a všechno točil spontánně, protože to tak vypadá. Spousta záběrů má nulovou vypovídající hodnotu a herci kolikrát hledí za kameru, jakoby čekali na pokyn režiséra. Sledovat příběhy o natáčení bylo mnohem mnohem zajímavější, než prosedět hodinu a půl u samotného filmu. (19.11.2023)

Kinskiho proradný skřetí zjev, zesílené zvuky neprostupné amazonské džungle, hloubavý feel a vtahující dokumentární kamera, neviditelný nepřítel a zoufalá zlatá horečka dobyvatelských chamtivců - Herzog hezky na pomezí odvahy a šílenství, rád si zopakuji v kině když to vyjde. Fitzcarraldo je umístěn na sklonku, zatímco Aguirre na vrcholu věku velkých zámořských objevů a kolonizací, výstup je však zhruba stejný. (31.05.2021)

Cesta na voru do pekla, cesta s ďáblem na palubě. Apokalypsa před Apokalypsou, za pár šupů, za cenu nezměrného vypětí fyzického a především duševního - herci svoje role vysloveně "protrpují" - ale tak, že jim dodávají ještě větší křiklavosti. Tenhle film není dokonalý - ani jím neměl být. Jako krutý, působivý, místy neskutečně překvapivě ironický ( o té hlavě a jejím "Zehn!" budu přemýšlet ještě dlouho) obraz muže, ne-li ďábla, který kráčí stále dopředu, je to ale dokonalost sama. Klaus Kinski - zběsile rozhánějící opičky pošklebující se mrtvolám udolaných conquistadorů - do svého pekla snad i dorazil! (22.07.2005)

Pekelný roadtrip po řece a fascinující bezskrupulózní mizera šplhající na vrchol moci a propadající stihomamu. Film vás přenese do dusné, těžko prostupné džungle i na hnědou řeku skrývající viditelného (příroda) i neviditelného (indiáni) nepřítele a navzdory řidšímu ději a zbytečně dlouhým záběrům vás udrží v napětí, jak tahle absurdní výprava skončí. A to třebaže tu není moc komu držet palce - Španělé, idiotsky tahající do džungle brnění, děla a ženy a chovající se k indiánům jako hovada, si mnoho sympatií nezaslouží. Ale zas takový majstrštyk bych z toho nedělal. Výprava je parádní, scénář tasí řadu fajn epizodek a dobových detailů a Kinskiho xicht funguje spolehlivě, ale charakter Aguirreho mohl být ukázaný plastičtěji, příběh mohl být vyhrocenější a závěr taky nepatří k nejuspokojivějším. Ale pokud jako já milujete říční a jungle filmy, není o čem. Příští zastávka: Fitzcarraldo. (24.02.2021)

Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci. (04.01.2011)