Aguirre, hněv Boží

Slepá a pomaly sa vlečúca honba za lákavou ilúziou so zásterkou "šírenia viery", neoblomná vôľa k moci, impozantné Herzogovo mystické vizionárstvo s intenzívnou katarziou v závere. Aguirre, the Wrath of God má veľmi blízko k APOKALYPSE a FITZCARRALDOVI, atmosféricky je blízky práve APOKALYPSE - tiesnivý a intenzívne dáviaci pocitom stratenia, absenciou výhry či návratu. Cesta nikam diváka pohlcuje pomalým tiahnutím sa k záverečnému zošaleniu stvárnenom ako vždy skvelým, horko charizmatickým Kinskim. Aguirre, the Wrath of God, respektíve plť na ktorej prejdeme naprieč dielom má v sebe silného génia loci, pre Herzogove filmy tak typického (zatiaľ každý jeho film si ma úplne podmanil), vyťaženého z Kinskeho signifikantnosti, magických priestorov nekonečnej džungle a jej tepny, kde Herzog použitím minimalizmu ťaží maximum. Znova píšem - Herzogove filmy sa nesledujú, oni sa prežívajú. (30.03.2013)

Podmaňující účinek filmu je neuvěřitelný, ač nechápu proč ho nedokážu dostat z hlavy. Úvodní scéna je výjimečná, zvláštní, dokumentární a realistická a následná výprava za Eldoradem, Městem ze zlata, je ukázkou kouzelně ďábelského herectví Klause Kinskiho. On je Aguirre, hněv boží, který může způsobit, že ptáci ze stromu budou padat mrtví, když on bude chtít. Závěr, v kterém je kamera fantastickou součástí prostředí a postav a dokonale dotváří atmosféru filmu, která se nedá jen tak popsat slovy, ale musí se zkusit, protože někoho nechá chladným od první minuty do konce a někdo bude jen tupě zírat stejně jako já. Werner Herzog spojil těžké natáčení s naturalistickým pojetím a s hudbou dodal filmu opravdu silné zbraně jak zaujmout... Musím se podívat znovu, protože nevěřím, že ten snímek je natolik jiný (viděl jsem ho ve 2 hodiny ráno a nedokázal zavřít ani na sekundu oči...) a na kolik je podobný Apokalypse, kterou mi tolik připomíná. Neznám zajímavější film o hledání a snaze naplnit svou touhu jako je tento. (26.07.2008)

Člověk by řekl, že po nějakých těch desítkách stovek filmů už začne mít odhad na to, jaký film bude pro něj. A evidentně to stále neplatí. Aguirre jsem si dlouho schovával a těšil jsem se na film plný džungle a šílenství. Což o to. Obojího je dostatek, nicméně celek se pro mě stal pouze a jen úmorným čekáním na jakoukoliv změnu (ať už děje, nebo třeba způsobu vyprávění), která vlastně nepřišla vůbec a díky tomu mě zanechala v takové podivné letargii. Tu bych sice mohl označit jako důsledek sugestivního vyprávění a ponoření se do děje, jenže pocit, který mě svíral, se spíš podobal deliriu z nudy. 5/10 (02.08.2014)

Cesta na voru do pekla, cesta s ďáblem na palubě. Apokalypsa před Apokalypsou, za pár šupů, za cenu nezměrného vypětí fyzického a především duševního - herci svoje role vysloveně "protrpují" - ale tak, že jim dodávají ještě větší křiklavosti. Tenhle film není dokonalý - ani jím neměl být. Jako krutý, působivý, místy neskutečně překvapivě ironický ( o té hlavě a jejím "Zehn!" budu přemýšlet ještě dlouho) obraz muže, ne-li ďábla, který kráčí stále dopředu, je to ale dokonalost sama. Klaus Kinski - zběsile rozhánějící opičky pošklebující se mrtvolám udolaných conquistadorů - do svého pekla snad i dorazil! (22.07.2005)

Kinskiho proradný skřetí zjev, zesílené zvuky neprostupné amazonské džungle, hloubavý feel a vtahující dokumentární kamera, neviditelný nepřítel a zoufalá zlatá horečka dobyvatelských chamtivců - Herzog hezky na pomezí odvahy a šílenství, rád si zopakuji v kině když to vyjde. Fitzcarraldo je umístěn na sklonku, zatímco Aguirre na vrcholu věku velkých zámořských objevů a kolonizací, výstup je však zhruba stejný. (31.05.2021)