poster

Šíleně šťastná

  • Itálie

    La pazza gioia

  • Francie

    Folles de Joie

  • anglický

    Like Crazy

  • Slovensko

    Šialene šťastná

Komedie / Drama / Road movie

Itálie / Francie, 2016, 116 min

Režie:

Paolo Virzì

Kamera:

Vladan Radovic

Hudba:

Carlo Virzì

Producenti:

Marco Belardi

Střih:

Cecilia Zanuso
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sidonka
    ****

    Ironický název snímku trochu mate. V psychiatrické klinice nikdo moc šťastný není, až na Beatrice, která happy předstírá a cítí se být nadřazená ostatním pacientům. Často je řídí a usměrňuje, jako by byla jedním z personálu. Zaujme ji nová příchozí, posmutnělá Donatella, která žije vzpomínkami na své odňaté dítě a touží ho znovu vidět. Impulzivní Beatrice s nepředvídatelnými „zkraty“ v chování zinscenuje útěk z léčebny a pouť za příbuznými, známými a velkým kusem země. Společně s Donatellou. Na filmu je dobře vidět stigmatizace duševně nemocných. Zde ve filmu mnozí blázni působí na první pohled normálně, ale po krátké době prožité s postiženými, jen normální lidé kroutí hlavou a pochopitelně poznají, že na nich něco nehraje. Rozhodně to nevypadá, že by je chtěla společnost přijímat do středu své smečky. I když jsou nemocní aristokratického původu či pocházejí z lepší společenské vrstvy, jako je Beatrice, jsou to lidé bez úcty, kteří svým neuváženým jednáním například přišli o majetek. Zkrátka a dobře, celkem zdařile či spíše zajímavě natočený snímek o tom, že švihnuté lidi společnost nepřijme, mají krutý osud a jsou odkázáni na život na okraji či věčném pobytu v ústavu. Trochu komedie, ale hlavně mrazivé drama. Brrr…(14.7.2017)

  • elanius
    ***

    (103/2017) / Druhý taliansky film v rýchlom slede. Úplní cudzinci ale zostávajú neprekonaný. Najväčšou slabinou inak pútavého a originálneho filmu je slabšie tempo v strednej časti film. Je škoda, že sa film neskrátil o 20 minút. Po úvodnej a výbornej polhodinke totižto prichádza na rad ukecanejšia časť, ktorá moc neposúva ani príbeh ani postavy. Ako zvyčajne európsky film ponúka neopozeraných hercov a veľmi! zaujímavú tému. Vyťažiť sa ale určite dalo viac. Úplná spokojnosť so záverom a konečne sa ukázalo, že tvorcovia vedia vytiahnuť na povrch filmové emócie. (7/10)(6.6.2017)

  • Oktavianus
    ***

    Jak se pozná, kdo je normální a kdo ne? Kde přesně začíná hranice šílenství? A co je vlastně za ní? Tohle jsou tři klíčové otázky celého filmu. Naštěstí, i když jde o italskou komedii, nepřijde nálož stupidních vtípků ve stylu Pana účetního nebo jen o něco chytřejších taškařic s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Navzdory tomu, že komických prvků je ve filmu opravdu hodně, s odhalováním motivací jednotlivých postav, jejich příběhů a skrytých křivd úsměv mrzne na rtech až do emotivního finále. Obě herečky v hlavních rolích jsou skvělé, ať mezinárodně známější Valeria Bruni Tedeschi, anebo režisérova manželka Micaela Ramazzotti. Ve své zemi patří k těm nejlepším, všechny jejich emoce jsou naprosto přesvědčivé. A co si budeme povídat, zahrát dvě psychicky nemocné ženy nepatří k nejlehčím úkolům. Především Micaela Ramazzotti toho předvést musela opravdu hodně - a zvládla to. Spolu jim to funguje skvěle, živelná Beatrice a plachá Donatella se bezchybně doplňují, a herecké výkony patří k největším ozdobám filmu. Škoda je, že trochu vázne scénář, který nedává moc prostoru nikomu jinému než hlavním hrdinkám, a místy se nepříjemně vleče. Upřímně řečeno by zasloužil důkladné proškrtání schopným dramaturgem. A hodně důležitá bude pro každého diváka schopnost vcítit se do charakterů obou žen. Komu se to nepovede, na jejich road movie za alespoň nějakou láskou bude nahlížet minimálně rozpačitě. Já to štěstí měl. Asi jsem taky cvok.(2.3.2018)

  • mchnk
    ****

    "I když klesáme ke dnu, jsme šťastní". Dvě ženy. Dle odborníků jsou skutečnými blázny, projevují se tak, jednají tak, jsou dle toho zařazeny...zavřené pod dohledem. Co je na nich "nenormálního"? Chtějí si bez zábran plnit své touhy...ubozí blázni. Také občas "po italsku" zmizí. Ztraceny ve světě svobodných bláznů, tedy těch nezavřených, prožívají svou noc a den plný zábavy, ale i strastiplnou, snad i kajícnou cestu, jež může pro jednoho tento šílený svět na chvíli osvítit kapkou naděje k lepšímu zítřku, i když ho dobrovolně stráví za branou prosluněného blázince. Výborně zrežírované, trochu užvaněné komediální drama, které chytne za srdce i bez nuceného sentimentálního kýče. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].(25.1.2017)

  • emma53
    ****

    Holky hrály jste to bezvadně. Jak Beatrice říká o Donatelle: " Ona je blázen, ona je šílená, ona je cvok", tak jsem s ní souhlasila. Tohle dokáží snad jen Italové. Ten, kdo by s ní chtěl žít, by musel být blázen, šílený a cvok .-) Přesto měla srdce na svém místě a jak se dalo, tak ho využila, aby pomohla smutné Donatelle. Byla to dramédie nebo roadmovie, jak chcete, kde jsem čekala málo a dostala jsem mnohem víc. Konec byl dojemný....a já tenhle snímek ráda doporučím dál. Vážně váhám i nad tou pětkou....(11.8.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace