poster

Šíleně šťastná

  • Itálie

    La pazza gioia

  • Francie

    Folles de Joie

  • anglický

    Like Crazy

  • Slovensko

    Šialene šťastná

Komedie / Drama / Road movie

Itálie / Francie, 2016, 116 min

Režie:

Paolo Virzì

Kamera:

Vladan Radovic

Hudba:

Carlo Virzì

Producenti:

Marco Belardi

Střih:

Cecilia Zanuso

Scénografie:

Tonino Zera
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • poz3n
    ***

    Bohužel si musím postesknout nad vizuální stránkou filmu. Zvlášť při scénách v noci trpí obraz zase tím digitálně televizním lookem, který mi už automaticky kazí celkový dojem z daného snímku a zanechává ve mně určitý punc amatérismu. Vyjma toho je Šíleně šťastná takovou asylum verzí Thelmy a Louisy (viz odkaz s šátkem a kabrioletem), která je chvílemi mile šílená a chvílemi trochu otravná. V podstatě jeden z další řady filmů, o kterých budu mluvit spíše v dobrém, ale na který si za týden už asi nijak moc extra nevzpomenu. 6/10(31.1.2017)

  • kaylin
    ***

    Když chci něco dokázat, je jedno, v jakém psychickém stavu jsem. Postavy, které jsou zde prezentovány, nejsou vůbec nezajímavé, ale jejich příběh mi nepřišel tak dobrý, jak by mohl být. Ano, je zde celkem povedená gradace, něco temného, co se vkrádá i do vtipných scén, ale celkově za mě spíše průměr.(4.5.2017)

  • Oktavianus
    ***

    Jak se pozná, kdo je normální a kdo ne? Kde přesně začíná hranice šílenství? A co je vlastně za ní? Tohle jsou tři klíčové otázky celého filmu. Naštěstí, i když jde o italskou komedii, nepřijde nálož stupidních vtípků ve stylu Pana účetního nebo jen o něco chytřejších taškařic s Budem Spencerem a Terencem Hillem. Navzdory tomu, že komických prvků je ve filmu opravdu hodně, s odhalováním motivací jednotlivých postav, jejich příběhů a skrytých křivd úsměv mrzne na rtech až do emotivního finále. Obě herečky v hlavních rolích jsou skvělé, ať mezinárodně známější Valeria Bruni Tedeschi, anebo režisérova manželka Micaela Ramazzotti. Ve své zemi patří k těm nejlepším, všechny jejich emoce jsou naprosto přesvědčivé. A co si budeme povídat, zahrát dvě psychicky nemocné ženy nepatří k nejlehčím úkolům. Především Micaela Ramazzotti toho předvést musela opravdu hodně - a zvládla to. Spolu jim to funguje skvěle, živelná Beatrice a plachá Donatella se bezchybně doplňují, a herecké výkony patří k největším ozdobám filmu. Škoda je, že trochu vázne scénář, který nedává moc prostoru nikomu jinému než hlavním hrdinkám, a místy se nepříjemně vleče. Upřímně řečeno by zasloužil důkladné proškrtání schopným dramaturgem. A hodně důležitá bude pro každého diváka schopnost vcítit se do charakterů obou žen. Komu se to nepovede, na jejich road movie za alespoň nějakou láskou bude nahlížet minimálně rozpačitě. Já to štěstí měl. Asi jsem taky cvok.(2.3.2018)

  • kleopatra
    *****

    Dvě holky za okrajem nervového zhroucení a přesto napěchované životem s kyvadlem tu v citovém strádání, tu v přívalu lásky na rozdávání. Jestli něco v tomhle úžasném filmu trčí nad vším, tak jsou to Valeria Bruni Tedeschi, kterou už znám a která mi zvlášť tady tolik připomíná temperament Monicy Vitti, a Micaela Ramazzotti, v níž vězí křehkost i síla, smutek i naděje, ani nemusí promluvit. Od Krásného úniku se vezu na vlně Paola Virziho a Šíleně šťastná se do mě opět přesně trefila.(7.10.2018)

  • sidonka
    ****

    Ironický název snímku trochu mate. V psychiatrické klinice nikdo moc šťastný není, až na Beatrice, která happy předstírá a cítí se být nadřazená ostatním pacientům. Často je řídí a usměrňuje, jako by byla jedním z personálu. Zaujme ji nová příchozí, posmutnělá Donatella, která žije vzpomínkami na své odňaté dítě a touží ho znovu vidět. Impulzivní Beatrice s nepředvídatelnými „zkraty“ v chování zinscenuje útěk z léčebny a pouť za příbuznými, známými a velkým kusem země. Společně s Donatellou. Na filmu je dobře vidět stigmatizace duševně nemocných. Zde ve filmu mnozí blázni působí na první pohled normálně, ale po krátké době prožité s postiženými, jen normální lidé kroutí hlavou a pochopitelně poznají, že na nich něco nehraje. Rozhodně to nevypadá, že by je chtěla společnost přijímat do středu své smečky. I když jsou nemocní aristokratického původu či pocházejí z lepší společenské vrstvy, jako je Beatrice, jsou to lidé bez úcty, kteří svým neuváženým jednáním například přišli o majetek. Zkrátka a dobře, celkem zdařile či spíše zajímavě natočený snímek o tom, že švihnuté lidi společnost nepřijme, mají krutý osud a jsou odkázáni na život na okraji či věčném pobytu v ústavu. Trochu komedie, ale hlavně mrazivé drama. Brrr…(14.7.2017)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace