Šíleně šťastná

Takový druh dramedie dokážou natočit snad jenom Italové. Jen ti totiž disponují charaktery, které jsem nikde v Evropě nezažil. Buď ukřičený, agresivní Italy, kteří hrotí i smítko na parapetě a nebo uječený, bláznivý, opálený Italky, který mají názor na všechno a za svojí pravdu by Vás byly schopný zkopat do hranatý krychle. Ti chlapy v tomhle případě součástí tohoto filmu nejsou, ale ty ženský….na ty se tu musíte připravit. Jedna je přesně ten prototyp Italky a druhá by byla taky, kdyby nebyla psychicky na dně. Měl jsem co dělat, abych ty charaktery ustál, ale nakonec musím říct, že v rámci roadtrip dramatu jsem se vlastně ani moc nenudil. Naopak. Typické italské drama ze života tamních. (29.05.2019)

Dvě holky za okrajem nervového zhroucení a přesto napěchované životem s kyvadlem tu v citovém strádání, tu v přívalu lásky na rozdávání. Jestli něco v tomhle úžasném filmu trčí nad vším, tak jsou to Valeria Bruni Tedeschi, kterou už znám a která mi zvlášť tady tolik připomíná temperament Monicy Vitti, a Micaela Ramazzotti, v níž vězí křehkost i síla, smutek i naděje, ani nemusí promluvit. Od Krásného úniku se vezu na vlně Paola Virziho a Šíleně šťastná se do mě opět přesně trefila. (07.10.2018)

Na mě možná až moc italsky uřvaná road movie, která balancuje na hraně feel-good filmu a nepříjemného sociálního dramatu. Paolo Virzi mezi těmito polohami přepíná tak zběsile, že se nedokážete naplno v některé z nich uvelebit a zůstat v klidu. Tak nějak je film v souznění s jednou z hlavních protagonistek, která prostě nezavře pusu a neustále skáče sem a tam. Přesně jako její nálady přeskakoval i můj vztah k tomuto filmu a nakonec jsem si ani já nedokázal vybrat, takže dávám pouze průměrné hodnocení. (10.07.2022)

Ironický název snímku trochu mate. V psychiatrické klinice nikdo moc šťastný není, až na Beatrice, která happy předstírá a cítí se být nadřazená ostatním pacientům. Často je řídí a usměrňuje, jako by byla jedním z personálu. Zaujme ji nová příchozí, posmutnělá Donatella, která žije vzpomínkami na své odňaté dítě a touží ho znovu vidět. Impulzivní Beatrice s nepředvídatelnými „zkraty“ v chování zinscenuje útěk z léčebny a pouť za příbuznými, známými a velkým kusem země. Společně s Donatellou. Na filmu je dobře vidět stigmatizace duševně nemocných. Zde ve filmu mnozí blázni působí na první pohled normálně, ale po krátké době prožité s postiženými, jen normální lidé kroutí hlavou a pochopitelně poznají, že na nich něco nehraje. Rozhodně to nevypadá, že by je chtěla společnost přijímat do středu své smečky. I když jsou nemocní aristokratického původu či pocházejí z lepší společenské vrstvy, jako je Beatrice, jsou to lidé bez úcty, kteří svým neuváženým jednáním například přišli o majetek. Zkrátka a dobře, celkem zdařile či spíše zajímavě natočený snímek o tom, že švihnuté lidi společnost nepřijme, mají krutý osud a jsou odkázáni na život na okraji či věčném pobytu v ústavu. Trochu komedie, ale hlavně mrazivé drama. Brrr… (14.07.2017)

Prostredie psychiatrickej liečebne je obvykle neobmedzenou studňou originality, a preto dokážu filmy z tohto prostredia vytvoriť zaujímavé námety a zápletky. Čo sa týka tohto filmu, tak ma doslova iritovalo ako z toho chceli miestami robiť komédiu, no zápletka bola na čistú drámu. Extrémne excentrická Beatrice mi takmer celý film žrala nervy svojim prehnaným entuziazmom á la Eva Máziková. No s utrápenou Donatellou som v podstate súcitil, hoci za to ako dopadla si mohla vlastne sama. Celkovo ma tento film však akosi nenadchol - možno keby sa to nieslo v dramatickejšom rytme, tak by to výrazne mohlo - ale bohužiaľ, toto nebolo ani len na priemer (samozrejme, s výnimkou výborného záveru). (06.04.2017)