Režie:
Jan BudařScénář:
Jan BudařKamera:
Jan MalířHudba:
Jan BudařHrají:
Jan Budař, Ondřej Vetchý, Martin Huba, Jana Nagyová Pulm, Veronika Khek Kubařová, Vladimír Javorský, Boleslav Polívka, Adam Halaš, Jan Rak (více)Obsahy(1)
Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený je velmi spjatý se svou milující maminkou, královnou Ludmilou. Jenže Ludvík je princ už poněkud přerostlý, je mu 39 let. Bojí se skoro všeho, do ženění se nežene a většinu života se poflakuje po přepychovém zámku a přilehlých oborách. Moudrý král Radomil mu proto připraví nečekaný dárek – princ se jednoho rána probudí v lese v obyčejných šatech a v doprovodu drsného rytíře Hudrovala se má vydat do světa, aby poznal, co je život a snad konečně dospěl. Na velké dobrodružné cestě ho čekají věci, o kterých zatím jen četl v knihách. Potká mocného čaroděje, zlé čarodějnice, ducha i samotnou paní Smrt... a možná najde i lásku svého života. Co na to všechno řekne maminka? A bude spokojený otec král? (Bontonfilm)
(více)Videa (4)
Recenze (101)
Na Mamánka jsem byl docela zvědavý, protože Budařovu knihu z r. 2017 jsem sice nečetl, ale jako herce ho mám rád, navíc mi ten námět přišel vtipný. A musím říct, že mě to svým způsobem ohromilo (v což jsem tak trochu doufal). Působilo to na mě dojmem, že pokud by čistě náhodou někdo pořád nevěděl, jak moc je Budař talentovaný, tak tenhle film ho měl tím talentem přímo převálcovat, protože Budař to sám napsal, produkoval, režíroval, hraje titulní roli, nakreslil obrázky do závěrečných titulků, složil k tomu hudbu a s Veronikou Kubařovou nazpíval i závěrečný duet, který je asi nejkrásnější pohádkovou písní, jakou jsem kdy u české pohádky slyšel, fascinující! (Na druhou stranu už jsem narazil na reakci, že toho Budaře je tam až moc, takže samozřejmě záleží na úhlu pohledu). A ať už se bude o Mamánkovi říkat cokoli, nikdo tomu nemůže upřít minimálně 3 prvenství (alespoň co vím): 1) je to podle mě první česká pohádka, ve které se objevuje klasická hudba (Puccini, Mozart, Verdi ad.), 2) je to také asi první pohádka, kde je princ plešatý, a konečně 3) si také nevybavuji českou pohádku, která by byla tak bytostně autorská a kde by jeden tvůrce zastal tolik rolí, jak jsem již zmínil. Nicméně přes všechen obdiv, který ve mně ten film vyvolal - v první řadě za to, jak se nebojí jít svou cestou a jak vymyká snad všem pohádkám, které se tady po r. 89 natočily - jsem si taky uvědomil, že mě to vlastně bohužel moc nebavilo (v případě těch dvou uřvaných čarodějnic dokonce otravovalo), a nezaznamenal jsem ani, že by se dětičky v kině nějak smály (mnohem víc se smáli dospělí diváci), takže mám trochu podezření (na základě téhle zkušenosti), že dětský divák si to asi moc neužije, pokud ho to přímo nevyděsí (oběšenec Javorský je strašidelný víc než dost), a jsem celkově zvědavý, jakou to bude mít návštěvnost a ohlasy. ()
Dalo se celkem čekat, že Jan Budař nenatočí nic obyčejného. Pohádka netradiční, s hororovými prvky (na než žehrá snad jen ten, kdo ani trochu nezná Erbena nebo Němcovou) a samozřejmě mnoha chybami. Ovšem je často lepší mít méně povedený film, který jde proti mnohým klišé, než dokonalou a naleštěnou věc, ve které není moc ducha. ()
Budař neměl Mamánka promovat jako svůj životní projekt. Očekávání by byla menší a následná zklamání logicky také. Prince překvapivě nevede komediální cestou, ale celou pohádku zbytečně tlačí do existenciálně spirituální roviny, na kterou ani nemá intelekt. Film je tak snesitelný jen díky účasti Kubařové s Vetchým. ()
V jistých momentech jde zaregistrovat slušná a především uvědomělá práce s humorem, která je jen chvílemi přeci jen zabita krapet infantilní sázkou na jistotu. Klasická pohádková klišé se tu ovšem přeci jen krapet ohýbají a v jistém ohledu možná zamrzí, že Budař spíše nerealizoval ještě dospělejší pohádku, která by měla ještě větší přesah a proti klasickým pohádkovým pravidlům by šla ještě výrazněji. Na to je Princ Mamánek v součtu přeci jen víceméně rozkročený mezi sázkou na jistotu a vyššími ambicemi. Jako mix závanu starých časů a svěžího pokusu je to ovšem ve finále minimálně zajímavá podívaná. Ano, eskapády se šišlajícími zlými čarodějnicemi sice evokují skeč ze Tří tygrů a infantilnost pohádek Zdeňka Trošky, po očividném odkazu na Pána prstenů: Společenstvo Prstenu ovšem dochází k nadstavbě, za kterou by se nemusel stydět ani Ingmar Bergman. I když pochopitelně o poznání méně intelektuálnější.... Více zde ()
Strašně bych chtěla jen chválit, chválit, chválit, ale ono to nejde, když tam byl tak výrazný zápor pro celé pojetí a myšlenku, že mi to jinak mnoho dílčích pozitiv i celkově dobré vyznění zvládlo ochutit asi tak, jako kdyby ve třetině porce skvělého oběda byl mezi koření zakomponován pelyněk. Celková myšlenka stárnoucího prince, který vyrostl v bezpečném stínu matčiných nabíraných sukní, byla bez debat skvělá. Vtip spočívající ve věku prince a jeho akademickém vnímání světa skrze ploty královských zahrad pojme i dítě. Při probuzení prince v lese ho citlivé dítě začne litovat, kdežto cynický rodič si říká: "Kam jsi dal mozek, jaká je asi dojezdová vzdálenost místa Tvého momentálního výskytu od zámku, když ses bez nějakých dozvuků působícího omamného prostředku probudil v lese? Riskoval by někdo z Tvého okolí třeba to, že se neprobudíš?" Pak přijde několik pouček od Hudrovala z Dětěnic a hospoda, kde krásná Běta diváka irituje svou mluvou, než si divák uvědomí (či je upozorněn), kdo je sponzorem a proč dívka jinak milá v rámci obsluhy mluví jako Stoupa. Bože, ale že to působí křečovitě. Tady také začíná to, co mi pilo krev. Ty dvě čarodějnice. Jak jsou jejich dialogy (ať jedna k druhé či okolí) vtipné, tak jejich projev je upištěně ušišlaně troškovitější, než byly projevy všech upištěných ušišlaných postav v Troškových pohádkách dohromady. Jinak přesah jejich vedlejšího příběhu je opět skvělý (Budař tu vybudoval skutečně skvělou zápletku, která by dobře fungovala i více rozvinutá) a, budu se opakovat, jde o něco, co pochopí i dítě (tedy naše bezmála šestiletá dcera, čtyřletý synek zhruba ve chvíli zmizení čarodějnic z děje ztratil soustředění). Další zápletka, která s sebou nese humorné i vážné momenty je viselec ve skříni. Pan Javorský je úžasný i v rámci poměrně malého prostoru, který dostal, ten ovšem využil každou sekundou jeho trvání (nakolik se prostor člení na sekundy). Orámování děje rakvářem, který se stane, podle očekávání, podstatnou komponentou děje samotného je také skvělé a setkání se Smrtí a uložení úkolů je opět něco, co zapůsobí na děti i dospělé (i to čtyřleté torpédo se zklidnilo a souboj sledovalo se zaujetím a se zjevným strachem o pana rytíře). Být ty čarodějky méně pitvořivé, jdu s hodnocením na maximum. Že každá z nich film stála jednu hvězdu je výpovědí o tom, jak moc mě ty ušišlané zrůdy sraly. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (11)
- Princ Ludvík je jeden z nejstarších českých pohádkových princů, film začíná jeho 38. narozeninami. (Zdroj 2media)
- Jan Budař se po patnácti letech vrátil ke komponování filmové hudby. (Zdroj ČSFD)
- V pohádce měli hrát roli krále a královny Josef Abrhám a Libuše Šafránková. Film se ale kvůli finančním potížím několikrát odložil, a tak v roce 2020 Libuše Šafránková roli odmítla kvůli svému zdravotnímu stavu. Nahradit ji měla Hana Maciuchová. Ta však zemřela a za půl roku zemřela i Libuše Šafránková (obě zemřely na rakovinu, která se jim vrátila). Josef Abrhám roli krále po dlouhých odkladech také odmítl ze zdravotních důvodů a v květnu roku 2022 zemřel. Roli krále a královny si tak nakonec zahráli Martin Huba a Jana Nagyová. (tsatsiki)
Reklama