Princ Mamánek

Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily. (03.11.2022)

Po zhlédnutí filmu jsme byli rádi, že jsme na něj nešli do kina s prckem. Ale aspoň bychom jej dokoukali napoprvé, protože doma jsme s tím měli problém. Začátek byl nadějný, místy vtipný. Poté ale přešel do temné psychedelické roviny. Hutný závěr byl příliš těžký ke konzumaci. Pohádka se drží tradičního schématu, nalezneme lásku, ponaučení i moudrost. Ovšem forma zvítězila nad obsahem. Více pro dospělé, než pro děti. (09.04.2023)

Dobře Jane, nenech se rozladit recenzemi! Je to vtipné, výborná kamera, herci skvělí, krásné exteriéry, dobře vybraná hudba a hlavně je to odvážné.  Filmové zpracování duševně-duchovních procesů, které čekají jednou každého, je výjimečným počinem! Scény s Bořkem Vávrou (V. Javorským) by měly patřit do zlatého fondu filmového umění. Díky! (02.04.2023)

Strašně bych chtěla jen chválit, chválit, chválit, ale ono to nejde, když tam byl tak výrazný zápor pro celé pojetí a myšlenku, že mi to jinak mnoho dílčích pozitiv i celkově dobré vyznění zvládlo ochutit asi tak, jako kdyby ve třetině porce skvělého oběda byl mezi koření zakomponován pelyněk. Celková myšlenka stárnoucího prince, který vyrostl v bezpečném stínu matčiných nabíraných sukní, byla bez debat skvělá. Vtip spočívající ve věku prince a jeho akademickém vnímání světa skrze ploty královských zahrad pojme i dítě. Při probuzení prince v lese ho citlivé dítě začne litovat, kdežto cynický rodič si říká: "Kam jsi dal mozek, jaká je asi dojezdová vzdálenost místa Tvého momentálního výskytu od zámku, když ses bez nějakých dozvuků působícího omamného prostředku probudil v lese? Riskoval by někdo z Tvého okolí třeba to, že se neprobudíš?" Pak přijde několik pouček od Hudrovala z Dětěnic a hospoda, kde krásná Běta diváka irituje svou mluvou, než si divák uvědomí (či je upozorněn), kdo je sponzorem a proč dívka jinak milá v rámci obsluhy mluví jako Stoupa. Bože, ale že to působí křečovitě. Tady také začíná to, co mi pilo krev. Ty dvě čarodějnice. Jak jsou jejich dialogy (ať jedna k druhé či okolí) vtipné, tak jejich projev je upištěně ušišlaně troškovitější, než byly projevy všech upištěných ušišlaných postav v Troškových pohádkách dohromady. Jinak přesah jejich vedlejšího příběhu je opět skvělý (Budař tu vybudoval skutečně skvělou zápletku, která by dobře fungovala i více rozvinutá) a, budu se opakovat, jde o něco, co pochopí i dítě (tedy naše bezmála šestiletá dcera, čtyřletý synek zhruba ve chvíli zmizení čarodějnic z děje ztratil soustředění). Další zápletka, která s sebou nese humorné i vážné momenty je viselec ve skříni. Pan Javorský je úžasný i v rámci poměrně malého prostoru, který dostal, ten ovšem využil každou sekundou jeho trvání (nakolik se prostor člení na sekundy). Orámování děje rakvářem, který se stane, podle očekávání, podstatnou komponentou děje samotného je také skvělé a setkání se Smrtí a uložení úkolů je opět něco, co zapůsobí na děti i dospělé (i to čtyřleté torpédo se zklidnilo a souboj sledovalo se zaujetím a se zjevným strachem o pana rytíře). Být ty čarodějky méně pitvořivé, jdu s hodnocením na maximum. Že každá z nich film stála jednu hvězdu je výpovědí o tom, jak moc mě ty ušišlané zrůdy sraly. (15.11.2022)

Do kina jsem šel na Prince Mamánka se střízlivým očekáváním a po projekci jsem odcházel mile překvapen. V sále mě překvapilo množství dětí, protože jsem tušil, že nepůjde primárně o pohádku určenou pro malé publikum - a měl jsem pravdu. Prince Mamánka si užijí především odrostlejší diváci, kteří budou ochotni tolerovat Budařův styl vyprávění. Při sledování mi na mysli vytanuly jiné žánrové filmy - zejména Hodinářův učeň (kvůli symbolice života a hlavně smrti), ale i takový Hvězdný prach (kvůli čarodějnicím, které byly sice až nepěkně "troškovitě" ukvičené, na druhou stranu ale měly nevídaný "background story"). Celkově se mi na filmu líbilo množství nápadů, které divák nevidí v každé (tuzemské) pohádce - ať už šlo o mluvící prastarý dub, oběšence majícího strach ze Smrti, či quest v "říši mrtvých". Zaujal mě též rámcový příběh s hrobařem, který nakonec vstoupil do ústředního děje. Rovněž musím pochválit audiovizuální zpracování snímku - od nádherných exteriérů, přes pěkné kostýmy (snad jen Ondřej Vetchý mohl dostat kostým, který by lépe "lichotil" jeho fotbalovým nohám do O) a masky, až k líbivému hudebnímu doprovodu. V neposlední řadě chválím přesné herecké obsazení - rád jsem viděl po letech Janu Nagyovou, která zestárla s grácií. (01.11.2022)