poster

Stroszek

  • Západní Německo

    Stroszek

  • USA

    Stroszek

Drama

Západní Německo, 1977, 115 min

Režie:

Werner Herzog

Scénář:

Werner Herzog

Kamera:

Thomas Mauch
(další profese)
  • Faye
    ****

    Bruno Stroszek je poněkud jednodušší člověk, rád se napije piva (tato záliba ho často přivádí do vězení), rád si zazpívá a zahraje. Když je ve vězení o věci se mu stará kamarád, další trochu prostinký obdivovatel hudby. Poklidný, jednoduchý život s hraním, pitím a občasným přespáním v polepšovně nebo v base se změní v okamžiku, kdy se v hospodě zastane prostitutky Evy a vezme jí k sobě na byt, což se nelíbí jejím pasákům. Takže Bruno opouští všechno co má rád, vše v co věří, vše co mu přináší radost a vyráží se svými kamarády do USA.. za americkým snem. P.S. Ian Curtis se prý po zhlédnutí tohoto filmu oběsil.(15.11.2005)

  • Ajantis
    ***

    Největší problém spatřuji v Brunově nehereckém projevu, především chybějící mimice, potažmo dojmu, že je každá scéna, v níž vystupuje, jeho úplně první - nijak nereflektuje dějový vývoj. Zatímco ostatní atributy (prostředí, zbylí 2 ztroskotanci - především úžasný Clemens Scheitz!) vypráví velmi smutný příběh, neměnný projev Brunův, který se i v nejkritičtějších chvílích tváří stejně jako na začátku, o ničem takovém nevypovídá. Předpokládám, že to, co popisuje ve svém komentáři Faye, měl Stroszek skutečně cítit, ale Bruno tohle nedokáže zprostředkovat. Já si naopak celou dobu myslel, že se drží nad věcí a jeho postava tak na mě paradoxně působila optimisticky. Fordužel stojí v samotném centru filmu a ten se točí kolem ní; ač bych rád dal o hvězdu víc, právě proto nemohu.(9.3.2008)

  • maxi6
    ****

    .........Díky Faye mám v mé paměti zafixován další výstřelek v podobě herzogova dramatu. Začáteční pomalý rozjezd na evropské pevnině přechází po příjezdu za velkou louži do hustého a šmrncovního rytmu. V závěru, kdy nešťastný Bruno přijde o svůj mobilní dům, už jenom při veřejné aukci lapáte po dechu a v posledních sekundách filmu nezbývá nic jiného, než jen udiveně zírat na slepici, která hraje na piáno a současně stepuje.........(24.5.2007)

  • Jellini
    *****

    "The Last Thing on My Mind" Cheta Atkinse tu zní v jedné z prvních scén odehrávajících se ve Spojených státech amerických. A podobně lehké a melodické jako tato skladba je i vyprávění příběhu nezařaditelného Bruna Stroszeka, který se se svými dvěma jedinými přáteli pokouší uniknout z otevřeně represivní společnosti (tu zde nezastupují pouze dva pasáci-gangsteři, ale svým způsobem i samotné instituce, které tu "vyjadřují" obecný estabilishment viz ředitel věznice). USA, zdánlivě zaslíbená země, se však ukáží jako mnohem sofistikovanější a nenápadnější verze represivní společnosti starého kontinentu, a jejich těžko rozkódovatelný (a ještě hůře popsatelný) fašistický nádech vede k rychlému rozplynutí růžového obláčku, který je nejen v Brunových očích zahaloval. Represe se tu projevuje mimo jiné v tom, že této "svobodné a bohaté" společnosti, pokud v ní chcete existovat, natož pokud chcete být její plnohodnotnou součástí, tedy být také "svobodný a bohatý", se musíte zcela přizpůsobit, přičemž nejde jen o přijetí základních obecných pravidel, ale především o přijetí jednoho konkrétního způsobu myšlení (týkající se ve výsledku všeho). Pokud se vám to podaří, pravděpodobně se stanete, pokud jste přistěhovalec, podobně domestikovanou karikaturou svého původního já, tak jako "sami sebe" prodávající indiáni (kteří, ačkoliv jsou původními obyvateli, působí zde jako cizinci!), a nebo, v případě, že jste rodilým američanem, se stanete součástí nikým neřízeného a přirozeně nepřátelského systému, ve kterém se vykořisťují všichni navzájem. Film je svým pojetím rozkročen mezi ironičností a absurdností řady situací (dva sousedi farmáři; dům na kolech; závěrečné "spiknutí"), u kterých se divákovi mísí pocity pobavenosti a strachu ze společnosti, jejíž principy fungování tu pozoruje. Skladba "Old Lost John" Sonny Terryho pak svou expresivitou a křiklavostí odpovídá samotnému obsahu i vyznění. Jeden z nejdůležitějších filmů a pro mě osobně i jeden z pozdně-iniciačních. Is this really "we"?(5.7.2015)

  • Pohrobek
    ****

    Tři němečtí životní ztroskotanci se vydávají do USA, aby ztroskotali i tam... Podle mnohých jeden z nejlepších snímků Wernera Herzoga. A to hlavně díky neuvěřitelné míře autentičnosti - samozřejmě díky Brunovi S., který hraje sám sebe, což v tomto případě není v žádném případě metafora. Bruno S. hraje a vypráví pravdivé příběhy ze svého pohnutého života.(8.7.2005)

  • Bruno S.

  • - Ve filmu je scéna, kdy Stroszek (Bruno S.) navštíví lékaře, který vede monolog o životě a poté jej bere na oddělení nedonošených dětí, kde mu ukazuje, jak funguje uchopovací reflex u předčasně narozeného dítěte. Tímto lékařem byl neurolog MUDr. Václav Vojta, autor proslavené Vojtovy metody, používané při léčbě dětí s dětskou mozkovou obrnou. Tento původně český lékař v roce 1968 emigroval do Německa a v době natáčení tohoto filmu pracoval v Dětském centru v Mnichově. (lola3121)

  • - Filmový kritik Roger Ebert označil snímek Stroszek za jeden z nejpodivnějších filmů, které kdy byly natočeny, ale přesto patří k jeho oblíbeným filmům. (Vojtzek)

  • - Herzog do hlavnej úlohy obsadil Bruna S. (predtým s ním nakrútil Každý sám za seba a Boh proti všetkým), ktorý tu exceluje v úlohe muža snažiaceho sa získať na tomto svete aspoň malé miesto. (Zdroj: ČSFD.cz)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace