Manhattan

Po psychologickém dramatu "Interiéry" se Woody Allen vrátil naposledy (v budoucnu se však ještě párkrát vrátil) melancholicky smutnou tragikomedií o mezilidských vztazích. Od začátku do konce má film velmi zajímavou atmosféru. Woody opět hraje sám sebe (jak jinak než skvěle) a Diane Keaton je naprosto skvěle bezprostřední a přisprostlá (bohužel na dlouhou dobu poslední spolupráce s Woodym). "Manhattan" je romantický film, ovšem nikoli červená knihovna. Se sarkasmem hledá odpovědi na otázky: Co je to láska? Má nějaký vztah smysl? Může vztah mezi mužem a ženou dlouho vydržet? Woody Allen ukazuje rovněž odvrácenou stranu moderní společnosti (lidé jsou ovládáni televizí, vztahy motivované sexem, lesbičky...), ale nejen to. Především vzdává hold svému rodnému městu, které i přes neuvěřitelný spěch, přelidněnost, kriminalitu a hnědou vodu je důvod milovat. "Manhattan" mě napoprvé nudil. Až na několikáté jsem film plně pochopil a našel jeho pravou hloubku. "Manhattan" je decentní, až podprahový. Decentní, až podprahové umělecké dílo. (29.01.2008)

Tak jak se dařilo " oživovat neživé " ( hotely, letiště....) Arthurovi Haileymu ve svých knihách, tak se podařilo Woody Allenovi dát velmi živý nádech městu Manhattan. Tohle město pod Allenem a za pomocí brilantní černobílé kamery Gordona Willise, vše navíc umocněno působivým Gershwinovým hudebním doprovodem žije svým životem, tepe, pulzuje a na pozadí toho všeho ( nebo spíše přesněji řečeno ) v POPŘEDÍ toho všeho to, co umí Woody nejlépe a to sice mistrně napsaná a následně rozehraná vztahovka ze života s patřičným Allenovým nadhledem, sarkasmem komentující všechno to dění kolem sebe, navíc reflektující úpadek kulturního života a v neposlední řadě trefně se opírající do živototního způsobu newyorských " intelektuálů ". Pro většinu z vás je Allenovým number one Annie Hall, pro mě je to Manhattan. Z mého pohledu daleko vyzrálejší Allen ( i když natočeno je to pouze s 2- letou odmlkou ). O hereckých výkonech myslím netřeba jakéhokoliv komentáře. Pouze si neodpustím subjektivní názor k úplnému závěru snímku....JÁ osobně bych uvítal v kontextu s Allenovým sarkasmem, aby ke scéně, kdy Issac ( Allen ) otevírá dveře a setkává se s Tracy vůbec nedošlo a místo toho Allen skrz prosklené dveře, dříve než vstoupí, zahlédl vystupovat z výtahu vyrýsovaného, čerstvě opáleného mladíka, otočil se a odkráčel vstříc nočnímu Manhattanu... To je ale čistě můj osobní " problém " :o) Závěrem pár skutečných perel. POZOR, kdo se nechcete ochudit o zážitek... NEČÍST!! p.s. on byl génius, Helen je génius, Dennis je génius. Znáš hodně géniů!... Měla bys poznat nějaké idioty. Mohla by ses něco naučit :o) p.p.s. když Ti bude 36, mně bude 63. Budeš na vrcholu svých sexuálních sil... Ovšem, já budu asi taky....však to znáš, začal jsem později... :o) p.p.p.s co máš za psa?.. jezevčíka. Však víš, je to pro mě náhrada penisu.... Aha, tak v tom případě bych Tě ale tipoval na dánskou dogu :o) (14.07.2010)

Ked' Woody Allen kecá, to akoby som počul toho mladého kokotka Jesse Eisenberga! Pár dobrých vtipov, ale to, že by ho ženské až tak žrali som mu neveril, takému vidlyboyovi! Taká tá intelektuálna atmosféra filmu sa mi ale páčila, i ked' niektorým ksichtom by som tam popritankovával najradšej na držku. Všetci mali v tomto filme problém s drogami, ale nikoho som nepostrehol ani len trochu pripitého! Alebo všetci hovorili o sexe, aké sú to mašiny, ale stačí pozrieť na Woodyho a je vám to hned' jasné... Zvláštne, u tohto filmu ma napadlo, že ''keby ľudia rozprávali len to, čo vedia, to by zrazu bolo ticho!'' (22.06.2013)

Uvěřitelný, civilní, lehce posmutnělý a především krásný příběh. Woody Allen se sice roky a roky a roky točí stále kolem stejných témat, ale kdo mu to může mít za zlé, když to dělá tak dobře? V případě svého opusu MANHATTAN ubírá důrazu na svých psychózách (i když i tentokrát přichází řada na Freuda a psychoanalytiky), ale mezilidské vztahy jsou opět probrány a proprány s čistě Allenovskou noblesou. Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi konverzačky, Allenovský suchý/sarkastický humor, Gerschwinovu hudbu a romantické filmy, tak do toho jděte. Stojí to opravdu za to. (24.10.2004)

Woody jako neurotický moula, nicméně HEREC, mi vždycky sedí víc, než když se ve filmu neobjevil (nemyslím v současných, to dá rozum). Procházím pomalu a volně retrospektivně jeho dílo a po utrpeních Září a Interiéry je tohle milou zastávkou. Meryl Streep je tu děsně pěkná, škoda, že si nezahrála víc. Hudba i kamera jsou skvělé. Ten, kdo dělal titulky (asi Anna Karenina), odvedl skvostnou práci, film je plný woodismů a slov náročných na citlivý překlad. (10.06.2018)