Dva z onoho světa

I filmové agitky si prošly vývojem. 1)  Film má všechny znaky typické pro budovatelské období. Ale ještě je tu cosi navíc. Lehce kritické náznaky, že se společností zase není všechno tak úplně v pořádku, jsou nepřehlédnutelné. Ovšem především je film agitka, čím blíže konci, tím více agituje. Pomýlené "děti" (studenti 4.C před maturitou) seznají, že Chopin budovatel je vlastně jejich člověk. A i jeho americký bratr se synem se jistě v nové republice uplatní. Do Ameriky se už nevrátíš. Dostuduješ u nás. Je to tady zadarmo. Svatá prostoto!_____ 2)  Po svižném začátku se všechno silně zpomalí a objeví se nuda._____ 3)  Zajímavý je posun od budovatelských a folklórních songů ke klasické hudbě a dixielandu._____ 4)  Společenské postavení učitele hudební výchovy je samo o sobě absurdní. Tento předmět patřil mezi tzv. výchovy (hudební, tělesná, výtvarná). Vzpomínám si, že ti úplní hudební mameluci dostávali na vysvědčení trojku (pokud hrozilo vyznamenání, tak jen dvojku). Podobné to bylo i v kreslení či tělocviku. Zmíněné předměty vnímali i učitelé jako oddechové. Představa, že by se učitel hudební výchovy na gymnasiu (tehdy dvanáctiletce) těšil podobnému respektu, je jen filmovou licencí._____ 5)  63letý Oldřich Nový (dvojrole bratrů), 42letá Dana Medřická (žena profesora hudby), 26letý Jan Tříska (Američanův syn Robert), kterému to velmi slušelo, 40letý Miloš Kopecký (psychiatr) či 40letá Stella Zázvorková (průvodčí) jsou ti, kterým film vděčí za svou popularitu i dnes. A samozřejmě scenáristovi 37letému Vratislavu Blažkovi, který si zde ostřil pero pro budoucí díla._____ 6)  Film nabízí spousty dobových reálií z Prahy. Vedle notoricky známých záběrů z Václavského náměstí stojí za zmínku recepce hotelu Jalta, lékárna u Černého orla na Malostranském náměstí, terasa Strahovského kláštera, Letenské sady s pečlivě vyzmizíkovaným Stalinem a další._____ 7)  Zvláštní uznání si zaslouží surrealistické okamžiky: Oldřich Nový s krumpáčem na brigádě, Jan Tříska jako návštěvník z Ameriky či "zásah" příslušníka SNB na Václavském náměstí. Inu, když má někdo tetu, která troubí trumpetu..._____ 8)  Výstižný koment: Marthos***, tomtomtoma**, Přemek**. (28.07.2021)

Je to taková milá, místy poměrně dost vtipná věcička, u které stojí za zmínku báječná hudba a Oldřich Nový v dvojroli, jedenkrát jako sucharský profesor vážné hudby a po druhé jako volnomyšlenkářský Čechoameričan a džezmen. Ten střet a záměna dvojčat mě bavila a nejvíc se mi líbila teta s trumpetou.. Brigádu socialistické vlasti rychle vytěsním, doufám, a snad zapomenu i na to, že jsem viděla pana Nového s krumpáčem, brr.. (23.12.2020)

Tak především: název téhle veselohry budí falešnou představu, že půjde o duchařskou historku nebo něco podobně fantastického (tomu napovídá i výskyt dvou Oldřichů Nových na fotkách). Oním světem není míněn svět astrální, nýbrž imperialistický a těmi dvěma nikoli Nový v dvojroli, ale jen ten americký a jeho syn Jan Tříska. Vratislav Blažek, nejplodnější autor tzv. pozitivní či komunální satiry, měl dva cíle: poskytnout svému oblíbenému komikovi v rámc možností trochu dstojnou příležitost v socialistické kinematografii (předtím se o to rozpačitě pokusil už Hudbou z Marsu, potom o poznání líp ve Světácích) a pak si taky do našeho "lidově demokratického zřízení" šťouchnout. Takže zápletka se točí kolem dvou bratrů, z nichž jeden je zatrpklý sešlý Čech a druhý pozitivní, čiperný Američan. Vymění si role a Amík ukáže Čechovi, že nemá tak rezignovaně podléhat systému. To všechno je přepečlivě zamaskováno několika brigádami a všeobecným pozitivnem, ale někde úplně vespod to je a je to aspoň trochu znát. Líbí se mi scéna, kdy americký Nový vejde do třídy svého bratra, studenti nic netuší, on si je vychutnává a k jejich údivu zapěje swingový song o tetě, co hrávala na trumpetu. :-) Pěkný moment, Nový má jiskřičky v očích... 30% (26.01.2006)

Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. (04.03.2009)

Překvapivě svěží, byť budovatelsko-kritická komedie Miloše Makovce z roku 1962. V hlavní dvojroli bratrů muzikantů Petra (navrátilého čecho-amerického jazzmana) a Pavla (straně věrného přísného profesora hudby "Šopéna") ve filmu po létech zazářil Oldřich Nový, pozornost upoutají i má oblíbená Dana Medřická, Jan Tříska coby mladičký Čechoameričan (snad osud?), nebo Miloš Kopecký v epizodní roli psychiatra šité na tělo. Filmem zatím nesměle zní mládí, jazz a náznaky kritiky období 60. let, i když kvůli nevyrovnanému scénáři kvalit Kristiana ani Starců na chmelu snímek rozhodně nedosáhl. Ale i občasné povedené scénky (jazz ve třídě, houpačky, nepolíbení manželky, psychiatr) mohou vyvolat pohodu v duši. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4gH5b_EBnEQ (24.08.2014)