Swordsman

Vítejte zas jednou do světa megabojovníků, tajemných svitků a triků s téměř nevyslovitelným jménem. Každá legenda má svůj začátek a i trilogie Swordsman se jednou narodila. Bylo to v roce 1990 a krom Tsuie Harka (natočil pokračování) a Ching Siu-Tunga (natočil druhé pokračování) u toho byl i King Hu, tchajwanský režisér, který stojí hned za několika klasickými žánrovými snímky (např. Touch of Zen). Swordsman se hrdě drží jeho starší tvorby a tak se s ním vydáte do pochmurného světa vládních pletek, sektářských mocipánů a proklatě talentovaných bojovníků... Ti všichni mají zájem o slunečnicový svitek, který ukrývá tajemství telekineze a teleportace. O to je mezi mistry bojových umění poměrně velký zájem a tak se na scéně brzy sejde ambiciózní vládní úředník, šéfové sekty Slunce a Měsíce, velitel Pětihoří a nebude chybět ani sekta z hory Hua (kdo se chce cítit jako v Dallasu, může si přihodit pár rodin s tradicí bojových umění - např. rodinu Lam, která svitek ukradla z vládní knihovny (kde o něm nikdo neměl ani tušení)). Přehršle postav vám naštěstí nezamotá hlavu, protože je tu jen coby dříví na podpal, které rychle mizí ve výhni akčních scén. Ching Siu-Tung už tehdá věděl, že sekání hlav, trhání domů na kusy a letecké závody cestou necestou, mu jednou zajistí nesmrtelnou slávu, a tak se snaží ostošest a hrdiny vybavuje ultimátními triky při kterých dostávají kulisy pořádně zabrat. I tak ale platí, že film spolehá především na hereckou stránku zúčastněných, krom několika opravdových bojovníků (Yuen Wah, Lam Ching-Ying) se tu totiž hemží herci bez průpravy v bojových umění, v jejichž čele stojí Samuel Hui, který skutečně líp zpívá než bojuje (což vám názorně předvede hned několikrát). Brzy pochopíte, že ve scénáři nejde o nějaký svitek, ale především o jeho postavu, která si během svého dobrodružství musí uvědomit, že sektářské bojůvky o moc a otravná vládní politika, to všechno jsou jen pošetilé stezky vedoucí do pekel... V závěru filmu tak Ling dospěje ke kýženému cíli, nechá se duchovně osvítit a nějaký svitek už nikoho (především samotného režiséra ;) nezajímá. Otázkou je, zda k osvícení dospějí i fandové hongkongských filmů, kteří vyrostli na Jet Lim nebo Jackie Chanovi. Ačkoliv Swordsman vznikl v roce 1990, King Hu do Harkova scénáře otisknul svůj legendární styl a tak film v mnohém připomíná jeho klasickou wuxia tvorbu z pozdních let šedesátých. Postavy zběsile šermují a v žiletkovém stříhu se předhánějí v tom, kdo udělá víc vrutů ve vzduchu (tahle taktika už Ching Siu-Tungovi zůstala ;), ale bojů není příliš a příběh místy tíhne k přehnanému patosu a poetice. Záleží na míře vaší tolerance, protože tahle nečekaná sonda do minulosti se nemusí zalíbit každému. Zatímco Tsui Hark se v roce 1992 vrátil ke kořenům (a vzdal tak poctu tradiční wuxia éře) filmem New Dragon Gate Inn, King Hu jakoby kořeny vůbec neopustil a jeho lpění na starých postupech je místy spíš na škodu. Rozdíly vyniknou zvláště při sledování Swordsman trilogie jako celku. Druhý díl (režírovaný Harkem) je daleko dravější, má zajímavější kameru a i když postrádá hloubku svého předchůdce, stíhá kontrovat humornými vložkami (což je pole na kterém první díl selhává (naštěstí se o humor nepokouší často ;)). Swordsman by rozhodně neměl ujít vašim zrakům, protože navzdory uvedeným výtkám se jedná o jednu z těch příjemnějších cest, jak se seznámit s wuxia žánrem (existuje nespočet nudnějších filmů s mnohem horší choreografií a bez okouzlující hudby, která je jedním z velkých plusů Swordsmana). Jen neberte na lehkou váhu mé varování o tom, že "není všechno zlato, co se třpytí" a pokud budete i po této recenzi od Swordsmana očekávat rychlou a třeskutou akci, která číhá za každým rohem, mohli byste být velice zklamaní. 80% (21.04.2017) (méně) (více)