2046

Asi můj nejmilejší film od Kar-wai Wonga. Dodnes s láskou vzpomínám na tehdejší projekci tohoto snímku v posluchárně č. 256 v II. patře fakulty strojní ČVUT v rámci - žel již dávno zaniklého - filmového klubu na ČVUT. Byl jsem tehdy ohromen podmanivou vizuální stránkou tohoto snímku, jakož i jedinečnou hudbou Shigeru Umebayashiho a oduševnělou krásou hereckých představitelů hlavních rolí. Ostatně soundtrack z tohoto filmu si dodnes čas od času pouštím a patří k mým nejmilejším OST vůbec. Filmový skvost, který mohu vidět znovu znovu a znovu, a nikdy mě nepřestane fascinovat. (21.08.2012)

Jelikož jsem viděla "Stvořeni pro lásku", slibovala jsem si od 2046 dost. Ale bohužel jsem se nemohla dočkat konce. Snímky mají společnou jen krásnou hudbu, za kterou také dávám jednu hvězdu. Jinak se nedají srovnat příběhem, atmosférou, obrazy ani hereckými výkony. Pravda je, že sci-fi není můj oblíbený žánr, ale toto byla vědecko - fantastická slátanina. (28.02.2009)

S východoasijskou kinematografií mám dlouhodobě problém a v případě snímku 2046, kterému předcházela pověst "megafilmu" nebo přinejmenším velkého festivalového snímku je tomu nejinak. Nutno předeslat, že žánrové vymezení sci-fi, respektive fantasy, je v tomto případě ryze matoucí, byť úvodní titulky navozují dojem futuristicky laděného velkofilmu. To by ovšem pro hodnocení nebylo podstatné. Důležité je, o čem film vlastně je. O lásce? Vážně? Vizuálně je to sice nesmírně působivá záležitost, ale k Tarkovskému, respektive k jeho duševní hloubce, to má asi tak daleko, jako já k pozici kosmonauta. Filmu vévodí krásné ženské tváře zasněně hledící do dáli nebo pronášející banality. Krásně oblečení lidé, pečlivé účesy, večerní make-up, rudě nalakované nehty a do toho krásné tóny klavíru. Lehce dekadentní charaktery, poněkud snová atmosféra a tajemně se tvářící hra s čísly. Na mě to působilo dojmem pečlivě vytvořeného kýče. Není to žádný laciný, křiklavě pomalovaný sádrový trpaslík, ale v oblasti kýče ambiciózní útok na nejvyšší mety. Bohužel zatraceně nudný útok...Celkový dojem: 10 % za dámské osazenstvo. (10.02.2008)

Byl jednou jeden novinář. Psal do novin sci-fi sloupky, vystřídal spoustu žen a moc a moc si přál, aby ho měl někdo rád. Víc jsem ve filmu opravdu nenašel a jediné, co ho v mých očích zachránilo byla jeho obrazová stránka. Nejsem žádný cynik, jen chci říct, že hranice mezi tím, kdy se film snaží být hluboký a tím, kdy už je směšný, je někdy opravdu tenká. (26.09.2005)

Všechny filmy Wong Kar-Waie, které jsem dosud viděla, byly vizuálně krásné, měly zajímavé postavy a nápady. Tady mi režisér sice servíruje magické obrazy a ožívá motivy ze svých předchozích filmů, ale zároveň zhmotňuje postavy, které možná mají působit jen odtažitě a neosobně, jenže pro mě navíc vyznívají příliš povrchně (oproti upřímným zpovědím hrdinů Days of being wild, Chungking express, Fallen angels). Určitou jistotu by mohlo poskytovat herecké složení, ale moje oblíbenkyně Maggie Cheung se zde jen mihne, na afektovaný projev Zhang Ziyi jsem alergická a Tony Leung musí pronášet fráze jako: "Jsi ještě mladá. Máš život před sebou." Škoda. (31.12.2007)