Režie:
Jaroslav BalíkScénář:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrají:
Nelly Gaierová, Ota Sklenčka, Jiřina Štěpničková, Marie Rosůlková, Eva Svobodová, Marie Brožová, Jiří Kostka, Nataša Gollová, Blažena Slavíčková (více)Obsahy(1)
Děj se odehrává v domově důchodců a vytváří mozaiku životních osudů starých lidí, kteří se snaží nalézt vztah k sobě i k životu v těchto specifických podmínkách. Každý z jeho obyvatel má svůj osobitý přístup k životu a jeho základním hodnotám. Největší zajímavosti titulu, který je poznamenán viditelně chladným realizačním přístupem, jsou hodnotné výkony herců starší generace. Někteří z nich vystoupil před kamerou po dlouhých letech a bohužel již naposled.
Jaroslav Balík několikrát prokázal citlivost vůči příběhům starých lidí (viz Romeo a Julie na konci listopadu), avšak jeho ještě častější zaujatost ideologicky vhodnými látkami jej společensky znemožnila a posléze vedla i k úpadku jeho tvůrčích sil. Konečná stanice se odehrává v domově důchodců a sleduje vztahy mezi několika jeho obyvateli, jejich různé přístupy k životu i rozdílné osudy, kterými byli poznamenáni. Ve filmu natočeném dosti chladně a jakoby nezúčastněně se ovšem setkáme s řadou známých osobností.
(oficiální text distributora)
Recenze (29)
Skvělí herecké výkony starých skutečných es naší kinematografie i divadla - Oty Sklenčky, Nelly Gaierové, Jiřiny Štěpničkové, Nataši Gollové, Blaženy Slavíčkové, Jiřího Dohnala a dalších mě donutily, abych filmu dal možná slabších pět hvězdiček. Spisovatele Zdeňka Pluhaře jsem měl vždycky moc rád a kdysi jsem četl i tuto jeho knížku o životě v domově důchodců. Jak dovedl mistrně vykouzlit různé postavičky, tak je Jaroslav Balík představil i na filmovém plátně. Takový předseda samosprávy Prokoš - jako by si sám ze sebe dělal legraci (jako ve skutečnosti známý poctivý straník), když přednášel na schůzi důchodců; a právě tak i Jiří Dohnal v jedné ze svých posledních rolí... Čtenář Rudého práva, který nesměl být ničím rušen, A ostatně i přiznání o tom, jak se někteří herci nehodili do schématu her 50. let (Nelinka Gaierová). Všechno svázané uctivou a vřelou láskou dvou stárnoucích umělců... ()
Film o vztazích v domově důchodců. Mrzelo mě že se Štěpničková nedočkala okamžiku, kdy za ní přijede její syn a odveze si ji. No, ale některé lidi zkrátka nezajímá že se o ně vlastní rodiče ve zletilosti starali jen co to jde. Jinak tady se Blažena Slavíčková vyskytovala před kamerou co nejvíc to šlo. A ikdyž už byla stará, tak byla pořád krásná žena. ()
Bez ohledu na dobu vzniku stále (a patrně trvale) aktuální snímek, který diváka tak nějak jemně upozorňuje, co ho v budoucnu, bude-li dostatečně dlouho živ, v té či oné formě čeká. Z tohoto důvodu jde o dílo notně deprimující, natočené ovšem s nadhledem, kvalitními herci (mj. řada hvězd 30. a 40. let - Gaierová, Gollová, Štěpničková, Dohnal) a smyslem pro humor, takže je ta neradostná tématika místy odlehčená docela vtipnými momenty. ()
Krásný poetický příběh s dokonalou ústřední melodií pro klavír a orchestr od Karla Mareše. Překvapilo mě, kolik scén bylo točených v Pardubicích a v okolí. Tento film mám rád, i když je dost depresivní a místy až moc hloubavý a nudící. Vynikající Ota Sklenčka... Některé staré dámy moc přehrávají a jsou místy příliš teatrální... Zapomenutý a zakopaný film... ()
"Domov neznamená někde, ale někdo.." Docela smutný, avšak autentický film. Velice dobří Bedřich Prokoš a Eva Svobodová. Kdo by řekl, že se po 50 letech v jednom filmu sejdou takové hvězdy první republiky jako Nelly Gaierová, Jiřina Štěpničková, Nataša Gollová nebo milovník Jiří Dohnal. Jen sekt, drahé róby, zamilované písně a rozlehlé a honosné boudoir se služebnictvem jsou vystřídány čajem, pyžamem, čítárnou, pokoji s nábytkem Universal a zdravotnickým personálem. ()
Galerie (2)
Photo © CS Film
Reklama