Režie:
Jaroslav BalíkScénář:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrají:
Nelly Gaierová, Ota Sklenčka, Jiřina Štěpničková, Marie Rosůlková, Eva Svobodová, Marie Brožová, Jiří Kostka, Nataša Gollová, Blažena Slavíčková (více)Obsahy(1)
Děj se odehrává v domově důchodců a vytváří mozaiku životních osudů starých lidí, kteří se snaží nalézt vztah k sobě i k životu v těchto specifických podmínkách. Každý z jeho obyvatel má svůj osobitý přístup k životu a jeho základním hodnotám. Největší zajímavosti titulu, který je poznamenán viditelně chladným realizačním přístupem, jsou hodnotné výkony herců starší generace. Někteří z nich vystoupil před kamerou po dlouhých letech a bohužel již naposled.
Jaroslav Balík několikrát prokázal citlivost vůči příběhům starých lidí (viz Romeo a Julie na konci listopadu), avšak jeho ještě častější zaujatost ideologicky vhodnými látkami jej společensky znemožnila a posléze vedla i k úpadku jeho tvůrčích sil. Konečná stanice se odehrává v domově důchodců a sleduje vztahy mezi několika jeho obyvateli, jejich různé přístupy k životu i rozdílné osudy, kterými byli poznamenáni. Ve filmu natočeném dosti chladně a jakoby nezúčastněně se ovšem setkáme s řadou známých osobností.
(oficiální text distributora)
Recenze (29)
Krásný poetický příběh s dokonalou ústřední melodií pro klavír a orchestr od Karla Mareše. Překvapilo mě, kolik scén bylo točených v Pardubicích a v okolí. Tento film mám rád, i když je dost depresivní a místy až moc hloubavý a nudící. Vynikající Ota Sklenčka... Některé staré dámy moc přehrávají a jsou místy příliš teatrální... Zapomenutý a zakopaný film... ()
Snímek velmi věrně poukazuje na obyčejný život v určitém domě důchodců v době totalitního režimu. Různé povahy, různé osudy, různé vzájemné vztahy. Soukolí a vyloženě dětinské chování všech zúčastněných vlastně připomíná děti v mateřské škole, kde se také všichni jen hašteří. Jen je to z opačné strany životní etapy. Tady se však hlavně jedná o smíření s osudem a odpuštění. Kupodivu nepochopitelně pozapomenutý snímek s plejádou tehdejších herců ve vyšším věku, kteří dokázali přizpůsobit veškeré sympatie ke stáří a vzniklých určitých citových vjemů. Snad to mělo i ukázat, že být v takovém domově nemusí být pro dotyčného žádná tragédie. Snímek se zdá být na toto téma mimořádně povedeným. ()
Výborný ale dosť melancholický film a jeseni až zime života. Pekne vykreslené psychologické línie postáv a nádherná hudba. Veľmi príjemné prekvapenie českej filmovej tvorby. Mimochodom nakrúcalo sa neďaleko mesta Příbram hlavne v domove dôchodcov (dnes Centre) Rožmitál pod Třemšínem, ktoré je poskytovateľom sociálnych služieb. ()
"Kdyby bylo nějaké zpátky, tak tady nebudu zaclánět.." Ze začátku poněkud šedivý film z prostředí domova důchodců, "kde se žije jen minulostí" . Příchodem Nelly Gaierové, bývalé herečky, která tvrdí, že "život je jenom komedie, hlavně abych ve své roli byla dobrá," se vše rozsvítí. Spolu s Otou Sklenčkou doslova září a jakýmsi vrcholem je její pěvecké číslo. Scenaristiky trošku krkolemný ten dočasný odchod "Sandry" z domova, ale jinak hezká hlavní linka příběhu. Jinak se ve filmu setkáváme s pleaádou tehdejší starších herců, které mnohdy stále umí sehrát zajímavé figurky. Když se třeba do sebe pustí Nataša Gollová s Evou Svobodovou ("trhni si nohou ty nádhero" :D) je to k popukání. ()
Bez ohledu na dobu vzniku stále (a patrně trvale) aktuální snímek, který diváka tak nějak jemně upozorňuje, co ho v budoucnu, bude-li dostatečně dlouho živ, v té či oné formě čeká. Z tohoto důvodu jde o dílo notně deprimující, natočené ovšem s nadhledem, kvalitními herci (mj. řada hvězd 30. a 40. let - Gaierová, Gollová, Štěpničková, Dohnal) a smyslem pro humor, takže je ta neradostná tématika místy odlehčená docela vtipnými momenty. ()
Galerie (2)
Photo © CS Film
Reklama