Čistokrevní

Perfektně pomalý film. A to bezkrevné tempo je značnou přítěží. Prostě festivalová indie záležitost. Ono sledovat dvě povídavé pipiny, co plánují vraždu bohatého nesympatického zjeba, jenž je otčímem jedné z nich, není úplně bomba zážitek, nicméně Anya Taylor-Joy a Olivia Cooke udrží pozornost před spánkovou paralýzou svým zajímavým herectvím a jejich chladnokrevně smýšlející postavy jsou plusem pro utahaný film. Horší už to je s thrillerovou složkou filmu. Spousta statických záběrů moc filmu neprospívá, napětí se pro jistotu nedostavuje vůbec. Je celkem i znát původní úmysl udělat ze scénáře divadelní hru. Patrně v jevištní podobě by určité psychologické aspekty fungovaly lépe. Málo zkušený režisér Cory Finley prostě na diváka zapůsobit neumí. A dovolí si citovat i slavnější kolegy, kupříkladu závěrečná scéna s vraždou mně připomněla Funny Games. Osvěžením je účast Antona Yelchina, ano, toho týpka, co ho rozdrtilo jeho vlastní auto, pro něhož to byla tečka za jeho kariérou. Určitě pro film nikdy není dobrou vizitkou, když dlouho leží u ledu. Zřejmě se na rozpačitém výsledku podepsaly i postprodukční problémy, film světlo světa totiž spatřil až dva roky od svého natočení. Ve výsledku je nepříliš objevný námět zabalený do iritujících dlouhých scén, mezi nimiž je občas záblesk čehosi zajímavého a originálního. 5/10 (06.06.2018)

Nejprve bych rád řekl, že tento film byl milým překvapením a nečekal jsem, že uvidím náhodou takto povedený film, který na mně v ukázce působil spíše jako podivný horor. Spoiler děje: První kapitola představuje dvě hlavní postavy s osobitými charaktery, a to trochu zvláštní Amandu a slušně vystupující Lily. Nebo jsou snad věci opačně? Postupně se rozvíjí jejich zajímavé přátelství a představuje se i další podstatná postava, kterou je nevlastní otec Lily Mark. Lily ho nesnáší a Amanda dostane nápad, který spustí hlavní událost děje. Druhá kapitola se více věnuje dříve nepředstavené temné stránce Lyli a nápad od Amandy začíná nabírat obrysy. Naopak Amanda se chová lépe, i když nápad pořád spíše podporuje. Představuje se také nová postava Tima, který se ukáže být užitečný pro Lyliin plán v další kapitole. Nebo tomu tak nebude? Třetí kapitola se zabývá provedením plánu za nedobrovolné pomoci Tima, který je ale dost rozumný na to, aby z něho i přes jisté riziko ustoupil. To Lyli dopálí, a tak se rozhodne jednat sama. Poslední čtvrtá kapitola uzavírá dějovou linku včetně dokončeného plánu. Nakonec se ještě dozvídáme osudy postav. Konec děje. No a konečně i nějaké to hodnocení, ke kterému jsem se téměř nedostal. Postavy jsou zajímavé a představení dobra, která se nakonec ukáže jako zlo je perfektní. Ačkoliv má film 92 minut, tak je tu dostatek děje a celkově mi to prostě nějak zrovna sedlo tou náladou a především pozoruhodnými charaktery všech hlavních postav. (15.01.2022)

Režisér a scénárista Finley se o nejtemnější kouty psychologie, kde se sbíhají zlo a přání a vytváří překvapivě hodně napětí. Thoroughbreds není pro lidi se slabým srdcem. Je to psychologický thriller, který zkoumá čeho je lidská povaha schopna když je vyčerpána všechna empatie. Vidíme předstírané úsměvy, krokodýlí slzy impulzivní chování. Občas udeří kousavý vtip jak v černé komedii. Cory Finley ukazuje , že má pozorovací talent. Jestli jste individualisté a jdete si svou cestou, Thoroughbreds jistě otřese vaší stabilitou. Joy a Cooke nás stále nechávají hádat, film není vůbec předvídatelný. (27.02.2019)

Kdosi psal, že je to jako kombinace Amerického Psycha a Heathers. Což s přivřením očí celkem sedí, akorát by to musel režírovat Refn nebo Haneke. Je to příjemně pomalý a tíživý, i když místama mi to přišlo jako černá komedie. Velkej plus navíc za bezchybnej casting a badtrip avantgarda hudbu alá Zeitkratzer... (29.01.2019)

"Fucking evil children". Jedna pošahaná náctka potká druhou pošahanou náctku, puclíky do sebe zapadnou na nesprávných místech a v tu ránu je zaděláno na mord. Režijní debut natočený s naprosto neuvěřitelnou jistotou - statické záběry i free-floating kamera se co do práce s prostorem a geometrií scén občas až nebezpečně blíží Fincherovským kvalitám. Banální příběhový konstrukt je velmi umně zabalen v chytrých a přímočarých dialozích dvou (pro mě) velkých hereckých nadějí. Boží minimalistický soundtrack a fajnová Hanekenovská tečka. Nezávislé překvapení roku. (01.06.2018)