Rozdvojená duše

Nechápu, jak tenhle film mohl zapadnout, ale já nechápu mnoho věcí, tak raději místo toho pochválím snímek, který se může pochlubit Bergmannovou a Peckem v hlavních rolích, Hitchcockem na režisérské židli a Dalím podílejícím se na výrobě filmu. Skvěle vybudovaná zápletka s ředitelem psychiatrické léčebny, který není tím, kým se být zdá, dosud upjatou psychoanalytičkou, jež se zamiluje do duševně nemocného muže obviněného ze všeho, z čeho se člověk obvinit dá, a postupným odkrýváním nebezpečného tajemství, neztrácí na lesku ani při srovnání s novodobými thrillery. Naopak ukazuje, že nejnebezpečnějšími končinami nejsou ponuré novoanglické scenérie nebo ústavy pro duševně choré, ale neprobádaná zákoutí lidské duše, která mohou skrývat nejedno překvapení. Z psychiatrického hlediska naprosto směšné (to je ovšem takový Dexter taky), ovšem která z přítomných dam by se zdráhala odkrývat tajemství utrápené duše Gregoryho Pecka? (16.07.2007)

Přepsáno v červenci 2018. Rozdvojená duše je psychologické drama s prokreslenou schizofrenní atmosférou. Romantická linie na Hitchcockův způsob bývá ve jménu hollywoodského úspěchu naivnější, než by musela a měla by být. Rozdvojená duše není výjimkou. Na Freudovu psychoanalýzu se pohlíží zvědavým dětským pohledem, účelové zjednodušení je srozumitelnější pro širší diváckou obec, potřebná je zejména v Americe. Finanční úspěch je na prvním místě vytyčených cílů. Vychutnat si lze ironickou zlomyslnost, charakteristický poznávací znak Hitchcocka. Potěší herecká stránka i analytická snová sekvence. Nejsličnější tváří je ovšem atmosféra. Tísnivě rozervaná, záměrně matoucí a existencionálně vyhraněná. Hlavní postavou psychologické psychoanalýzy je Dr. Constance Petersen (příjemná Ingrid Bergman), uznávaná psychoanalytička vermontského sanatoria Green Manors. Pragmatický povrch odmítá intuici, vědecké uchopení nepůsobí intimní krvavé šrámy. Zlomyslnost osudu ji náhle podlomí kolena a maskulinní pohled na ženské pohlaví nemilosrdně provokuje a hanobí. Žena se chce povznést nad význam mužské ozdoby, u Hitchcocka nedostává na výběr možnosti. Hlavní mužskou postavou je Dr. Anthony Edwardes alias John Ballantyne alias John Brown (sympatický Gregory Peck, jako malý Joel Davis), nový ředitel psychiatrického ústavu. Nakonec jediným cílem se stává vlastní minulost, vlastní podstata a celkové pochopení. Vnadná žena v náruči je bonusem navíc, udává rytmus kroků a povzbuzuje v úsilí. Důležitou postavou je Dr. Alexander Brulov (velmi dobrý Michael Chekhov), vitální starý psychiatr a bývalý učitel Constance. Stává se ostrůvkem pomoci, potenciální nebezpečí schizofrenie je tlumeno bromidem. Výraznější postavou je Dr. Murchison (zajímavý Leo G. Carroll), ředitel Green Manors a uznávaný psychiatr na nuceném odchodu do penze. Z dalších rolí: Constanciin kolega a neúnavný nápadník Dr. Fleurot (John Emery), ochotný a zmatený detektiv newyorského hotelu Empire State (Bill Goodwin), nevyzpytatelná pacientka sanatoria Mary Carmichael (zajímavá Rhonda Fleming), spolehlivý zřízenec ústavu Harry (Donald Curtis), nebezpečný pacient s komplexem viny Garmes (Norman Lloyd), neurvalý svůdce z Pittsburghu (Wallace Ford), vyšetřující detektivové poručík Cooley (Art Baker) a seržant Gillespie (Regis Toomey), či další psychiatři z Green Manors Dr. Graff (Steven Geray) a Dr. Hanish (Paul Harvey). Rozdvojená duše má jedinečnou atmosféru odvrácené strany lidské duše a zlomyslně hravý průběh děje. Amnézie, komplex viny, romance, prestiž. Příjemné, nikoli výjimečné. (07.09.2009)

Psychoanalýza for dummies by Alfred Hitchcock. Z hlediska samotné psychoanalýzy je Spellbound samozřejmě kravina, ale snaha o realističnost opravdu není to, co od Hitchovo filmů očekávám. Souhlasím s tím, že největší problém vidím ve scénáři. Celý ten freudovský obrys na mě působí vlastně jen jako McGuffin, který dodává tomu nejtypičtějšímu hitchcockovskému motivu (nespravedlivě obviněný muž na útěku) auru zajímavého a originálního obalu. Jenže když se nad tím tak zamyslím, co je na tom špatně? Nefunguje o rok mladší a slavnější Notorious na úplně stejném principu? Co naopak nejde Spellbound upřít, je řada mistrovsky zrežírovaných a natočených momentů, které každým svým okénkem hlásají "tohle je ta pravá kinematografie, tohle je film". Hitchcock tak svým režijním mistrovstvím ten ve své podstatě jednoduchý a dost naivní scénář povyšuje na skvělou diváckou zábavu, které vládne neskutečně charismatická (a s těmi brýlemi jako sexy učitelka vypadající) Ingrid Bergman. PS: Je zajímavé, že každý asi zná tenhle film v souvislosti se snovou sekvencí od Dalího. Ta ve filmu ale ve skutečnosti zabírá jen pár desítek vteřin a z mého pohledu rozhodně není žádným výrazným vrcholem snímku. 7/10 (09.06.2018)

Tak zo začiatku sa nezdalo, že by mohol tento film niečím výraznejším zaujať, expozícia je príliš dlhá a čakáme vyše hodiny, kým sa príbeh poriadne rozvinie a začneme tušiť, o čo ide. Čo je ale spolu s trochu neistým Peckom jediná výčitka. Záverečná polhodina je maximálne napínavá aj spolu s nečakaným záverom, ktorý ako keby položil základy dnešným populárnym šokujúcim pointám (spolu s ďalšími trilermi). Jedni z najkrajších ludí všetkých čias podľa všakovakých rebríčkov si to ale rozdávajú pred kamerou iba v mentálnej psycho rovine:). Vďaka krásnej Ingrid, štýlovo natočenému snu, vďaka ktorému na konci odhalíme vraha a úplne záverečnej scéne znova (už koľký krát u Hitcha) za päť. "Ak je žena zaľúbená, jej myslenie je primitívne". Napriek tomu jej intuícia sa na rozdiel od psychoanalýzy nikdy nemýli :) (05.08.2009)

Hitchcock znovu předkládá příběh, ve kterém je jistý muž neprávem obviněn a musí to všem dokázat, ale tentokrát příběh ozvláštňuje tím, že onen muž trpí ztrátou paměti a není tedy vůbec jisté, zda tu vraždu spáchal nebo ne. Doktorka Petersenová je sice o jeho nevinně přesvědčena, ale její argumenty ve stylu "cítí to mé srdce" nejsou brány vážně. Jak to nakonec dopadne? Je mladý muž skutečný vrah? Co si na nás tentokrát Mistr napětí přichystal? Je to napínavé, dobře zahrané, výborně vygradované, je tam skvělá hudba a Dalí je můj nejoblíbenější malíř. Nekompromisně za pět. (15.07.2007)