Žena jde napřed

Asi od polovice ma to prestalo zaujímať. Nemalo to spád a dlhé ýpravne zábery vo filme, kde ide indiánom o kejhák ma skutočne nenadchli. Sam až veľmi normálnych, bez výstredností a scén, ryšavka bez duše ako maliarka a bojovníčka za práva niekoho koho pozná 5 minút to síce zahrala dobre, ale nebavila ma a celkovo ten film pôsobil tak, že amíci si sypú popol na hlavu, ale nie veľmi. 2 z 5 (20.04.2019)

Jde o vkusně a citlivě podaný příběh malířky Catherine Weldonové čerpající z drsných časů americké historie, ve kterém dominuje v prachu Severní Dakoty oděnná Jessica Chastain. Nutno však podotknout, že jí zdatně sekundují Michael Greyeyes se Samem Rockwellem. Velice ráda jsem se nechala dovzdělat a v samém závěru i trochu dojmout. (75%) (18.12.2021)

Malířka Caroline Weldon přijíždí do indiánské rezervace Standing Rock, aby namalovala náčelníka Sedícího býka. V té samé době tlačí americká vláda na tamní kmeny, aby své pozemky odprodaly a dělá to dost nevybíravým způsobem, což hlavní hrdinku pochopitelně nenechává chladnou. Takový klasický černobílý film. Na jedné straně tu stojí Sedící býk a zbytky živořících Indiánů a na té druhé bílé zlo zosobněné padoušským Rockwellovým plukovníkem. Ale narozdíl od mnoha podobných případů to nepůsobí odpudivě, ale naopak docela mile. A jsou tu i další plusy. Pro mě to byl především fakt, že z hlediska filmařského je tu pokryto bílé místo amerických dějin. Dalším pozitivum vidím v uchopení samotného náčelníka. V tomto případě to není důstojný stařec deklamující moudra o Velkém duchovi, ale takový obyčejný neobyčejný chlapík, který se dokáže usmát a žvanit o běžných věcech. To je i zásluha jeho představitele, jímž je Michael Greyeyes. A tím se dostávám k poslednímu výraznějšímu kladu a tím je dokonalý casting. Mínusem je, že se tu až příliš často žvaní indiánsky a není to otitulkováno, což mě místy dost štvalo. Ale to je tak všechno, co stojí za nějakou větší kritiku. Asi to nebude pro každého a objektivně se o žádný zázrak nejedná, ale mě to sedlo a vo tom to je. 75% (30.06.2018)

Džesika je gátžitka z Ňú Járku, která nemá do čeho píchnout, tak nasedá do vlaku a vydává se do prérií centrálních Spojených států amerických, aby obšťastnila náčelníka pokuřujícího dýmku míru. Samozřejmě za tučný poplatek a možnost namalovat tohoto velikána v originálním mundúru dráždícím bílá místodržící gádža. 62 % Celosvětový příjem k 4. 10. 2019: $57,528, což je 0,01 násobek rozpočtu (04.10.2019)

Nejdřív o filmu jako takovém: dobrý scénář, promyšlená režie, moc hezká kamera ve starém stylu, stejně tak hudba. Problém je ale v tom, čemu říkám "přepisování minulosti filmem", tedy naaranžovanými pohyblivými obrazy (to se teď dělá i u ryze dokumentárních filmů, což sice může někomu přinést zábavu, jinému ale pochybnosti). Příběh o dvou lidech se dá vymyslet na tisíce způsobů, trochu problém ale vyvstává, když se jedná o známé osobnosti. Catherine Weldonová se znala s Tatankou Jotankou už od dříve a ani ovdovělá nebyla (a ani ten obraz, který ukazují, není od ní, což je ke škodě). A co se týče Sedícího Bizona, tak je tu nepřesností tolik, že by se mu také mohlo říkat jinak. Pozn. 1: Cituji "aforismus" při dělení Velké Siouxké rezervace z knihy Dee Browna "Mé srdce pohřběte u Wounded Knee" (překlad Dušan Zbavitel), který nicméně není s filmem v rozporu: "Dříve než mohl Sedící býk opustit poradní kruh, zeptal se ho jeden novinář, jaký pocit mají Indiáni, když se vzdávají své půdy. "Indiáni!", zvolal Sedící býk. "Kromě mě už žádní Indiáni nejsou. Pozn. 2: Miroslav Stingl popisuje smrt Tatanky Jotanky následovně: "Druhý seržant Oholená hlava pak ranou do týla zabil Sedícího býka". Pozn. 3: Možná to už vychází ze špatného překladu názvu filmu, správný je: "Žena kráčí vpředu" (viz kniha Eileen Pollackové "Woman Walking Ahead". "Žena jde napřed" se používá v jiných kontextech (jako, že si potřebuje mezitím ještě něco vyřídit; nebo že má přednost"). (29.04.2019)