Rodinné štěstí

Tak jsem si po filmech Paola Genoveseho dal i jednu maďarskou "bytovku" a nebyl jsem zklamán. Naprosto všední téma v naprosto všedním prostředí, a přesto jsem si nudou neohlodal nehty. Maďarští tvůrci na rozdíl od naší tvorby nevymýšleli dialogy hraničící s demencí, tady se postavy mezi sebou bavily naprosto civilně, což mě v kombinaci s celkovou neutěšenou atmosférou fakt bavilo. Fanouškům akčního žánru rozhodně nedoporučuji!! (18.07.2021)

Komentář vzniká po krátkém rozhovoru s jinými uživateli: Tohle je film, který si nezapamatujete. Za rok si na něj nevzpomenete. Neznamená to, že by byl špatný, jen není v ničem vybočující, není tam žádný dialog, který by se mi vryl hluboko do paměti, žádná scéna, která by se mi objevovala znovu a znovu na sítnici. Neznamená to, že by natáčecí tým neměl být na své dílo pyšný, jen mi chybělo něco, co by mi dalo víc látky k přemýšlení. Poste finale: Aha, tak na vítěze KVIFF2016 si asi vzpomeneme i za rok :) (08.07.2016)

Rozhodně si k navýšení hodnocení nechávám dveře otevřené, ale zatím mi ta všednost přišla až moc nakažlivá. Asi potřebuju trochu tý šou buď v podobě výjimečných výkonů nebo vybroušených dialogů... Rodinné štěstí chce být tak moc opravdové, že se záměrně vyhýbá obojímu. A ponořit se za 80 minut do každodennosti není vůbec snadný úkol. (03.10.2016)

Zní to zvláštně, když řeknu, že všednost byla kouzlem tohoto filmu. S těmito situacemi se totiž každý člověk v životě setká, ať chce nebo nechce a veškeré asociace z vlastního života to kouzlo dotvářejí. Proto byly rozhovory (podobné jako Tarantinovské dialogy, ale čistě v jejich obyčejnosti) v prvních 40 minutách ódou na život, kde vám film nabízel vcítit se do jakékoliv postavy podle sympatií a názorů. Chlapovi se nejvíce zamluví chlap, ženské ženská, dítěti dítě (hlavně jak si to malej frajer filmuje už od pěti), anebo to je třeba úplně naopak. U mě to vyhrál Farkas (stejný herec jako režisér, možná vypočítavý záměr režisérových názorů), jenže každá postava byla svým způsobem špatná a tak jste jen mohli sledovat ty hádky, rozštípenou domácnost, a mohli jste pociťovat vlastní Rodinné štěstí ve své rodině. Velká škoda, že v polovině vlak zpomalí, protože není úplně ono, když se v 80-minutovém filmu někdo hledá 10 minut, a dialogy se tak vytrácejí. Po této pauze se snímek snaží dostat znovu do starých kolejí, bohužel už ale nestíhá a kvůli směřování scénáře k větší filmovosti se tak kouzlo všednosti vytrácí. Stojí ale dokoukat až do konce, protože závěr má svou hodnotu, škoda že za doprovodu nejkratších titulků co jsem kdy viděl nemáte čas na to závěrečné probrání v hlavě. Rodinné štěstí je jeden z filmů, u kterých platí nejen 100 lidí, 100 chutí, ale také 100 názorů, proto bych nechal každého ať si to probere po svém. Určitě ale můžu doporučit jako film, na který se podívejte před založením rodiny. (24.10.2016)

Je to dobře načrtnuté, ale bohužel to nefunguje. Navzdory povedeným civilním hereckým výkonům a docela slušné kameře. U takové konverzačky je úplně nejdůležitější jedna věc - uvěřitelné dialogy. A hned po tom uvěřitelné a promyšlené postavy. A Rodinné štěstí bohužel nemá pořádně ani jedno. Ty dialogy totiž většinou dost skřípou a uvěřitelně na mě skutečně nepůsobily, spíš moc strojeně. Stejně tak na mě působil i celý vývin vztahů mezi postavami, který sice nějaký byl, ale vůbec jsem mu nevěřil. Postavy jsou sice představené dostatečně, ale i tak to na mě většinu času působilo moc uměle. Když to srovnám se Sierounevadou, tak ta je mnohonásobně lepší snad ve všem. Rodinné štěstí je sice dobrý, ale nedotažený pokus. Navíc ve finále to nikam moc nedospělo a ta rádobyfilozofická scéna s čtením dětské knížky o lidském těle mi přišla strašně umělá. A když tak nad tím přemýšlím, vlastně ani moc netuším, co mi to vůbec chtělo říct. Třeba mi jenom něco uniklo, ale nějaká jasnější výpověď by se tu šikla - teda pokud to nebylo celé o tom, že děti jsou střed vesmíru (pro rodiče) a že i dvacetiletý manželský vztah může mít problémy, což jsou hrozně hluboké myšlenky, že... 3* (01.05.2021)