Potíže s Harrym

Víceméně (ale spíše méně) úspěšné zavítání mistra napětí do komediálního žánru. Potíže s Harrym nejsou bláznivou taškařicí, jsou však vtipné, což je s přihlédnutím ke jménu režiséra jev zcela mimořádný. Jedná se o komedii černou a ve své době přijatou se značnými rozpaky. Historka o několikerém vykopání a zakopání jedné otravné mrtvoly připadala soudobým divákům příliš nekonvenční a pravděpodobně také příliš amorální. Zde rozhodně neplatí pověstné: „O mrtvých jen v dobrém“. Lhostejnost postav filmu k nalezenému nebožtíkovi a jejich následné nakládání s jeho tělem ani nemělo být cynickým komentářem lidské povahy. Jejich chování je jednoduše podmíněno žánrem, ve kterém celou morbidní hříčku rozehrávají. Po režijní stránce se jedná o slabší průměr, kamera vesměs statická, hudba zoufale podceněná, scény, které by měly být napínavé, napínavé nejsou. Nic moc nepředvádějí ani herci včetně debutující Shirley Maclaineové – ta je hlavní aktérkou zbytečné romantické linie, která společně se zbytečnou vysvětlovací pasáží (i když ne tak zbytečnou jako u Psycha) definitivně řadí Potíže s Harrym k těm slabším Hitchovým filmům. Tehdy to sice bylo nekonvenční a odvážné, od té doby nicméně vzniklo filmů s podobným námětem ještě mnoho a mnohé z nich byly nejen odvážnější, ale rovněž zábavnější. 60% (03.11.2006)

Ve správném pulpovém dobrodružném románu z počátku dvacátého století přivede hrdina mimochodem nějaký ten tokající páreček k oltáři (takový Tarzan zachraňoval v každém díle nejmíň dva takové páry). Takže v roce 1949 si z toho jistý Jack Trevor Story udělal legraci a stvořil vesnickou idylu, ve které dává párečky dohromady mrtvola. Nápad je to dobrý, ale celovečerní film pro široké masy z něho neupleteš. Postavy vzletně a dlouze mluví nad mrtvolou, a film zachraňuje jen mrtvý zajíc a mladá Shirley MacLaine v roli vdovy. (29.06.2017)

Existujú filmy s tajomstvom (Vertigo, Okno do dvora, Sleepy Hollow, Lost Highway), ktoré môžete pozerať x-krát, pretože vám tajomstvo nedá spať, alebo je nakrútené fascinujúcim spôsobom, alebo oboje. Problém s Harrym je v tom, že medzi ne nepatrí. Aj po ďalších zhliadnutiach je to stále len roztomilá čiernohumorná historka. Osobne proti nim nič nemám, mňa však nezasýtia. Film je to ale nakrútený prekrásne, chce sa povedať, že bol skôr stvorený než skutočne urobený, pretože okrem vyššie zmieneného handicapu mu nemožno vytknúť absolútne nič. Priam rozprávkovo štylizovaná atmosféra s postavičkami, ktoré by snáď nerozhádzala ani správa o atómovej vojne len umocňuje morbiditu príbehu. Keďže som sa pred časom intenzívne zaoberal štúdiom dejín posmrtných portrétov, najväčšmi ma vo filme pobavila dvojzmyselnosť "neoceniteľnosti" Harryho portrétu. Nuž, nie je "priceless" ako "priceless". (09.03.2005)

Ja to dám za plný počet aj Hitchovmu filmu, ktorý nie je až tak známy a s ktorým by asi ako nový tvorca dieru do sveta neurobil. Mňa ale zápletka vrcholne bavila a film sa mi páčil v detailoch a vďaka nedopovedanému záveru, ktorý ale dáva po chvíli premýšľania zmysel. Ak si teda dobre spomínam. Film dávala STV 2 v rámci prezentácie Hitchovej tvorby dokonca dvakrát a nevynechal som ho ani na ten druhý krát. (10.01.2013)

Taký netypický Hitchcock, plný inteligentného čierneho humoru okolo trmy-vrmy s úbohým nebožtíkom, o ktorom si skoro všetci mysleli, že ho zabili a tak ho stále vyhrabávajú a potom zakopávajú a potom zase vyhrabávajú... Pritom bolo všetko inak, ale to sa divák dozvie až na konci, ktorý sa aspoň trochu ponáša na rukopis tohto režisérskeho velikána. Na druhú stranu ale musím priznať, že ma to až tak nechytilo, hlavne kvôli tomu, že je tu dosť slabších miest, ktoré ma nudili. Lepší priemer. 65/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (08.06.2016)