Que Dios nos perdone

Ta představa působí v krimi žánru strašně směsně a archetypálně. Plešatějící ranař v rozevláté košili a koktající uhlazený intelektuál v obleku pátrají po sadistickém vrahovi. Jenže Alfaro je i přes zbrklé pěsti charakterní dobrák a Velarde naopak lehký sociopat, kteří pracují v chvílemi až nepochopitelné symbióze. Málokdy se urodí tak skvostný scénář, který hraje na podle klasických not, přičemž ale všechny charaktery i situace řeší úplně jinak, než jak je běžný divák zvyklý. Především pak téma motivu vražd starých žen je vcelku neokoukané a režisér se nebojí koketovat s náznaky i s explicitním násilím, přičemž jedno i druhé servíruje přesně tehdy, když to čekáte naopak. Je v to v každém ohledu překvapivé, odvážné i trefně černohumorné. Od scény s opuštěným kotětem to pak nabere neskutečné grády, které s rozdáním karet tempo nejenom neztrácí, nýbrž násobí, protože zásadní dějové zlomy se odehrávají jaksi mimochodem. Vzniknout něco takového na druhé straně Atlantiku, okamžitě se to zaparkuje v pozici „instant classic“. Divím se, že Warneři ještě nevyřvávají do světa zvěsti o okamžitém remaku. (19.07.2017)

Pomalu začíná být tradicí, že Španělsko každoročně do světa vypustí děsně nabouchanou krimi, která zašlape všechnu Hollywoodskou produkci v daný rok. No a letos je to Que Dios nos perdone. Napínák od první scény, kdy ani minuta není navíc a vše slouží jen pro rozvoj děje, kterej pomalu graduje do neskutečnejch obrátek. Postupně se dostáváme pod kůži dvou naprosto rozdílných policajtů, kteří jsou na stopě zatraceně morbidnímu vrahovi. Nikdo není vyloženě kladný a nikdo není ani záporný. Každý má ke svým činům své důvody a je radost sledovat tuhle španělskou hereckou extraligu. K tomu parádní soundtrack, super old school kamera a nekompromisní zvraty z toho dělají další příspěvek do TOP 10 letošního roku … 8,5/10 (28.07.2017)

Po nedávné Mokřině další výborný španělský krimi thriller. Dvojice netradičních a hodně rozdílných detektivů (nezvladatelně agresivní hromotluk a koktající asociální intelektuál) pátrají po psychopatovi, který přepadá, znásilňuje a zabíjí seniorky (takhle odporný úchyl tu nebyl zhruba od belgické pecky Pečovatel). Skvělé ústřední herecké duo, scénář pomalu na Oscara (hlavně díky výrazné a nápadité druhé polovině a kvalitně zpracované psychologii hlavních postav) a fakt, že pachatele neodhalíte dříve, než to udělají (trochu nezvykle) sami tvůrci... Americký remake je opravdu asi jen otázka času, protože tohle má šanci stát se novodobou klasikou, něčím mezi Mlčením jehňátek a L.A. Přísně tajné. 85 % (26.07.2017)

Španělácké počiny jsou většinou dost dobré a ani Que dios nos perdone není výjimkou. Není to totiž vůbec učesané, záběry jsou neotřelé, postavy jsou... kuriózní a vraždy dost humusácké. Máme zde poměrně štědrou stopáž 126 minut, ale troufla bych si říct, že ani jeden záběr není zbytečný. Je to jeden z těch filmů, ze kterých vám není moc dobře po těle, ale o kterých víte, že jsou prostě jedinečné. (24.05.2017)

Trochu se bojím, kam až se budou tyto temné detektivky posouvat, protože brutálně zabíjet mladá děvčata zřejmě nestačí, tak tu, ve snaze šokovat, máme perverta s preferencí na důchodkyně. Nemůžu se zbavit dojmu, že to tvůrcům proteklo mezi prsty. Kvalitní film to je bezesporu a verva s jakou svoje postavy máchá v největším dně zaslouží uznání. Přece jen mi ale vztahy mezi ústřední dvojkou nepřišly přesvědčivě vykreslené a občas je to až trestuhodně zkratkovité či hrající na náhodu. (27.05.2019)