Que Dios nos perdone

Koktavý polda a násilný plešatý polda pátrají v Madridu, jenž se chystá na příjezd papeže na světové dny mládeže, po sériovém gerontofilním vrahovi stařenek, které nejprve znásilnil. Děsná věta, co? Podobně je tomu s filmem, který se sice tváří jako über cool atmosférická detektivka (v té neznáme vraha, v kriminálce vraha známe od začátku), ale kdo nějakou tu detektivku viděl, asi mu ty dvě hodiny přijdou rozvláčné jako sledování eskymáckého porna v kožiších při minus padesáti. (12.06.2017)

Na španělských filmech je fajn, že si dovolí věci, které by si Američani z mnoha různých důvodů nedovolili. Třeba udělat dvě hlavní postavy, které divákovi současně jsou i nejsou sympatické. Třeba Alfaro prostě JE agresivní magor. A ten druhý opravdu JE koktavý asociál. Oba by za určitých okolností mohli být snadno na druhé straně zákona. Nahodit do vyšetřování náhodu, ale přitom jí nedat v tom celém žádnou roli. Po dlouhé době to byl krimi film, který mě dokázal překvapovat a bavilo mne ho sledovat od začátku do konce. Pokud mám výhrady, pak jen drobné. Tohle je poctivých 4,5. (30.09.2022)

Španělé jedou! Kdo by byl býval řekl, že natočí skvěle střižený kriminální příběh, který i navzdory delší stopáži udrží Vaši pozornost v patřičném napětí? Que Dios nos perdone mimoto zaujme také zajímavě zvoleným hudebním podtextem, který se svou zvyšující intenzitou napomáhá k výbornému budování atmosféry v parném Madridu. Snad jediným nedostatkem snímku je jeho občasné zmatené přeskakování mezi jednotlivými dějovými liniemi, což snímku lehce ubírá na výsledném dojmu. Ale i navzdory tomu je snímek Que Dios nos perdone skvěle odsýpající kriminální jednohubkou, která Vás zaujme od začátku až do konce. (05.05.2017)

Poctivá drsná kriminálka, která sic pracuje s poněkud klišovitou dvojicí zcela rozdílných policajtů, kteří se vzájemně doplňují, ale vzhledem k osobním linkám obou hlavních hrdinů se dá tenhle drobný nešvar snadno přehlédnout. Má to tempo, nouze není ani o napětí a navrch se přidává zápletka se stařenkovým vrahem, která je místy nepříjemně naturalistická. Zadařilo se i herecky a jsem zcela přesvědčen, že de la Torre je nepřiznaným levobočkem Dustina Hoffmana. Ta podoba byla občas až neskutečná. K dokonalosti sice něco málo chybělo, ale i tak jsem hodně spokojený. 85% (21.05.2017)

„Nevšiml sis ničeho?“ - „Je léto, teplo a všichni trochu víc smrdíme, ne?“ Od filmu jsem měl jen ta nejvyšší očekávání. Španělští tvůrci jsou totiž v mých očích velkým příslibem do budoucna. Nadějí, že tu a tam se ještě dá natočit kvalitní (krimi) thriller, a to i v dnešní době. A Que Dios nos perdone tohle splňuje do puntíku. To, že je film chytlavý, chvílemi solidně napínavý a dobře ukončený je jedna věc. Druhá je ta, jakou hlavní dvojici se podařilo přenést na plátno, to jsou skutečně parťáci k pohledání. Vznětlivý rapl a koktavý asociál sice na pohled působí nesourodě, ale sehraně, často si vystačí jen s všeříkajícími výměnami pohledů. Díky (nejen) jejich chemii film navíc obsahuje slušnou porci humoru, a pro mě je vždycky nesmírně osvěžující, když se můžu u kriminálního thrilleru od srdce zasmát něčemu (záměrně!) vtipnému. I když na depresi také dojde…slabší, ale zasloužený plný počet směr Španělsko (jen tak dál, pěkně prosím). „Představ si, že...že ho máš před sebou. Co bys udělal?“ - „Vždyť víš, co bych udělal. Co bys udělal ty?“ (03.02.2018)