Víno nás spojuje

Velice pohodový film, který se příjemně sledoval. A navíc jsme se trochu poučili, jak se dělá víno a co obnáší život vinaře. Životní cesty tří sourozenců se opět spojují ve chvíli, kdy jim zemře otec a oni jsou nuceni se vypořádat s tím, jak zaplatit horentní dědickou daň. Prodat zásoby vína? Prodat dům nebo vinohrad? Těžké řešení, zvlášť když každý chce šlapat svoji cestičku. Žít s rodinoiu v Austrálii a starat se tam o vlastní vinohrad? Podělit se o vinohrad s tchánem? Nebo na něm tvrdě pracovat? Zdá se, že se osud Julietty druhou sklizní naplní... Navíc miluji Marii Valverdeovou. (16.09.2019)

Takovej milej příběh o víně, vinařích, rodinných poutech a hlíně, co se neopouští. Zní to takhle trochu banálně a on to taky upřímně řečeno docela banální film je, ale k uzoufání to není a Bobule či Vinaři nebo co jsme to tady u nás v českomoravské kotlině upekli to naštěstí nejsou. Stopáž až moc velkorysá, ale jako navnadění otevřít si doma (italské!) červené to funguje... [60%; 2017-10-29 Kino Aero] (29.10.2017)

Nádherný film nejen o víně. Ale vinná réva, rozlehlé a krásné vinohrady, jsou hlavní náplní filmu, kolem které se všechno točí. Kdo miluje, víno, by si tento snímek rozhodně neměl nechat ujít. Skrývá se v něm všechno, co si můžeme představit okolo tohoto výborného ovoce. Pěkně rozkvetlé vinice, ze kterých vypěstujete tisíce krásných střapců hroznů, z nichž nakonec po dlouhém procesu vzejde to skvělé víno ve vašich lahvích. Ukazuje také ale tvrdou a namáhavou práci, která stojí za všemi těmi sudy kvalitního vina. Zároveň se jedná o sociálně laděný film, který představuje tři sourozence a jejich komplikované vztahy, tak i nenadálé problémy s dědictvím po otci. Civilní příběh o rodinných příslušnících, jenž vůbec netlačí na pilu a téměř celou dobu jede v relativně poklidném tempu. Avšak nevyhýbá se ani silnějších momentů jako např. když plačící sourozenci přijdou do místnosti, ve které se nachází nejstarší navrátivší syn, je všem jasné, co se stalo. Snímku nechybí ani lehký humor, který se sice objevuje jen zřídka, ale i přesto potěší, jako v případě syna Jéremyho, který se musí potýkat s tchýni a tchánem, jelikož s manželkou a malým synem bydlí v jejich blízkosti nebo večer při vinobraní. Zajímavým prvkem ve filmu jsou také prostřihy do minulosti, ve kterých sledujeme ony tři hlavní postavy v dětských letech, jak se učí rozpoznávat ovoce, tak samotné víno, a následně je pozorujeme v současné době v podobných situací. Velmi milý a přívětivý snímek, ke kterému se náramně hodí alespoň jedna sedmička dobrého vína a nemusí se zrovna jednat o víno z Burgundska, ve kterém se odehrává tento příběh. (18.09.2017)

Ani nespojuje, ani nerozděluje. Takový burčáček. Burgundské vinice a jejich poetika by měly být pouze pozadím a hlavní role měly chytit do teplých mezilidské vztahy. Ty jsou však ke škodě předvídatelné jako Čech na chorvatské pláži. Vyfoť mne s rybičkami….a teď bez rybiček. Nic to tady už 100x nebylo, nic to by dokázalo alespoň trochu překvapit. Dost taky rušil zcela zbytečný vypravěč, nebo flashbacky vracející se do dětských let. Herecky taky nula od nuly pošla….především Pio Marmaï mne vůbec nepřesvědčil. Kdybych to celé měl shrnout do jednoho slova, tak bych v tom lepším rozpoložení použil „milé“, v opačném případě by se možná hodilo „tuctové“. Někomu může zachutnat, někdo preferuje vyhlášenější ročníky. (09.03.2018)

Trochu to připomíná průměrný předvídatelný film Dobrý ročník (2006) z jehož scénáře se jiskřivé víno také nevyrábí. Víno nás spojuje je povrchní, příjemný film o rodinné dynamice a o tom jak každý den může být stejný nebo nový podle vnitřního vnímání. Obrazové scenérie krajiny střídající se v ročních obdobích jsou náladově krásné a pomíjivé, ale tento typ krajiny mě moc nebere. K tomu moc sentimentální a pomalé. Ruší kýčovité návraty do dětství a vypravěč, který komentuje i jasné scény. Nechybí vytahování dávných křivd. Zajímavé byly jen reálie týkající se vína, které si ale člověk může přečíst v manuálu o víně včetně sdělení filmu, že sběr hroznů je dřina, ale vinařství je umělecká profese. Ještě že se děj neodehrává v textilní fabrice... (06.03.2018)