Režie:
Miloš RadovičScénář:
Miloš RadovičKamera:
Dušan JoksimovičHrají:
Lazar Ristovski, Mirjana Karanovič, Mladen Nelevič, Jasna Đuričić, Nina Jankovič, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Žirovič, Bojan Dimitrijevic (více)Obsahy(1)
Ilija je stejně jako jeho otec i dědeček vlakový strojvůdce a pomalu se chystá do důchodu. Kromě šedesátky má na kontě i neslavný rekord co se počtu zabitých lidí týče. Během své kariéry totiž na kolejích přejel 28 osob. Vzrušení Ilijovi přivede do cesty samotný život v podobě desetiletého sirotka Sima, který se stane jeho adoptivním synem. Sima se po vzoru nevlastního otce a celé jeho mužské rodové linie chce stát samozřejmě také strojvůdcem. Přes veškeré Ilijovo rozmlouvání si chlapec cestu ke svému snu přece jen najde, ale nechce se smířit s realitou, že by byl vrahem. Kolegové strojvůdci mu říkají, že bez nehody nebude skutečným strojvedoucím a podle statistiky ji musí očekávat brzy, určitě již během prvního týdne. Sima ale jezdí již několik týdnů a zdá se, že nehody se mu vyhýbají. Tato skutečnost Simu neuvěřitelně deprimuje a psychicky mučí, tak musí vzít tuto bezvýchodnou situaci do rukou Ilija. (Mirius FD)
(více)Videa (2)
Recenze (110)
Hned na začátek musím pochválit kolegu Pepince za neskutečně kvalitní komentář. Včetně ohlasu na herecko-vizuální, tedy zejména vizuální projev Niny Jankovič, pánové měli jsem si pro příští rok naplánopvat výletíček do Srbska, protože, jestli se tam nacházejí takový kočky jako je Nina, tak to je Srbsko hotovej dar z nebes. No k tomu hlavnímu, tedy pepincovi a Nině a už jsem vyjádřil a teď ještě k filmu. Měl jsem situaci ulehčenou, protože všechno kolem vlaků miluju, tedy až na ty výsery v podobě nekoenčných výuk, letos jsem snad nikdy nedojel do Budějek vlakem, zpožděný, nefunkční hajzly a zkurvený Francouze ve vlaku = nejodpornější národ Evropy. Tady se mě líbila ta lokotka a samozřejmě humor, značně neortodoxní, ale bydlení v depu ve vlaku je sen největší. Fackovačka koupajícího kretena v nějaký polobažině, odchod od maturity kvůli mávání, prostě luxusní černej železničná humor. ()
I záležitost tak grafikonová, jakou je železnice, doprava z nejekologičtějších, může být humorná a myšlenkově závažná. Ten zvláštní mikrosvět, který je kolem ní, stojí zato poznat blíže. Spolu s poznáním, že naši jihoslovanští bratři točí krásné filmy a dokonce dovedou překonávat své nesmyslné antagonismy. Kupodivu tu přitom všem zbývá i prostor pro lidská životní dramata. Lidí normálních, těch, kterých je vždycky nejvíc. Spojených s hrabalovskou perličkou na dně. ()
Srbové mají zvláštní smysl pro humor. Nutno dodat, že zároveň velmi povedený. Když jsem si před filmem četla obsah, říkala jsem si, že něčemu takovému se přece smát nebudu, to už je trochu moc. Zasmála jsem se od srdce a taky si libovala v té hrabalovské poetice, která si linula celým filmem. No a ta umíněnost starého dobrého Iliji byla dobře odkoukaná ze života. ()
Velmi chytrá černá komedie, plná sarkastického humoru, který si umí utahovat ze smrti, životních otázek. Krásně zaobaleno kolem komunity strojvůdců, zvláštních osudů. Vztah mezi hlavního hrdinou strojvůdcem Iljou, který je nepříliš empatickým matadorem a sirotkem Simou umí zvláštním způsobem chytnout za srdce. Lenivější tempo mi tolik nevadilo, ani opakující se jednoduchý humor, včetně milého až morbidního závěru......7/10 ()
Srbskému filmu jsem nikdy moc nedal, ale "Deník strojvůdce" je ukázkou kinematografie, která dovede vyprávět zajímavé příběhy specifickým způsobem, kdy se do popředí dostává humor, který je místy celkem černý, což je krásně ukázáno i v pointě filmu. A to vás na "Deníku strojvůdce" prostě bude bavit. ()
Reklama