Koe no katači

Ach, jak bych se netěšil. Jméno tohoto filmu viselo v top žebříčkách proklatě vysoko a já vyhlížel den, kdy se si ho budu moci s čistou myslí shlédnout. Jak zmiňuje Larky, i mě víc než dost zajímalo srovnání s Kimi no na wa , protože podle všeho v roce 2016 vznikla hned dvojice anime filmů, který mají patřit k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru vzniklo. Zatímco Makotův poslední počin je čistý magický realismus; hravý, poetický a velmi rád nás nechá se i zasmát, tak jsem tušil, že skutečnější komorní příběhová linka Koe no Katachi mě zasáhne hlouběji. Scénáristicky to není tak vybroušený, jak by se dalo očekávat, ale emoce, jo, ty odsud čiší jak z protrhlé hráze. I když postava Ishidy je hlavním vypravěčem, neskutečně hluboká postava neslyšící Shouko je alfou omegou chvilek nejstrhujících. Silné momenty jsou dávkovány a rozpoloženy s chirurgickou přesností; když se přistihnu, jak zírám s otevřenou pusou anebo jak nahlas volám "Delěj, běěěěž!" (diváci pochopí kdy :-) ), tak vím, že mě tvůrci mají tam, kde přesně chtěli: V hrsti. Atmosféricky to nemá chybu i přesto, že děj za žádných podmínek nikam nespěchá, mám drobné výčitky vůči pár twistům. Nemužu se ubránit dojmu, že k jejich docílení se muselo sem tam sáhnout k trochu hloupějším a nevěrohodným sekvencím, mírným a krátkodobým zatměním myslí některých do tehdy názorově jistých postav anebo postrčení některé z nich směrem, který byl pro ní netypický. Malinko mi též vadilo až nezdravě časté se omlouvání a párkrát se buďto vzlykalo až moc hustě anebo až moc frekventovaně, ale to jsou drobnosti, které rád odpustím. Proč? Protože Koe no Katachi je jeden velký příběh o lidskosti. Dozajista si to uvědomujeme, že jsme tvorové chybující a je pak jen a jen na nás, jestli to žehlení našich dávných bot má význam. Pokud nad odpovědí váháte (po pravdě, i kdybyste neváhali), určitě si udělejte chvilku pro tento emotivně charakterní příběh Ishidy a Shouko. V mých očích je totiž dospělejší Koe no Katachi výrazně silnější zážitek co Kimi no na wa a zcela zaslouženě patří na piedestalu v této kategorii k dílům nejlepším. 90%. P.S.: Film může působit ne úplně zakončeně - doporučuju si přečíst posledních 5 dílů mangy a o to víc pochopíte například počáteční tvrdohlavou toleranci Shouko k šikaně své osoby. (21.05.2017)

Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 % (23.12.2017)

[4,5*]     "Ishida-kun is moving his hands around." "It's probably sign language." "What? Wow. I didn't know he had that special skill."     Po dlhšom čase jeden japonský animovaný film, od ktorého som nedokázal odtrhnúť oči, nádherným spôsobom rozoberajúci stále aktuálnu tému šikany. Režisérku Naoko Jamada som nepoznal, ale odteraz ju už určite budem mať v hľadáčiku. Už samotný príbeh je veľmi silný a hlboko ľudský, čo ma ale uchvátilo najviac, je tá prepracovaná psychológia, na animovaný film veľmi neobvyklá. Film zrejme najviac vystihuje prívlastok animovaná psychologická dráma. Tých postáv je toľko a tie vzťahy sú často tak zložité, že sa v nich jeden menej pozorný divák musí nutne strácať. Skvelým vizuálnym nápadom sú krížiky na tvárach postáv, ktoré sa objavujú a miznú podľa toho, aký má daná postava aktuálne vzťah ku hlavnému hrdinovi.     "I want you to help me live." (19.11.2022)

Opäť sa raz musím pred tými Japoncami skloniť. Prívlastok "geniálny" (film) tu napĺňa svoj zmysel. Aj ked som počas filmu musel často na niečo hundrať - ako napríklad že čo vôbec robí sluchovo postihnutá osoba v tej škole - tak až po krásne desivom finále, trvajúcom asi 2 ťažko predýchané minúty počas ktorých hlavná postava prežíva (spolu s divákom) šokujúce uvedomenie spolu s vygradovanou melódiou, sa tieto drobné nelogickosti ukážu ako bezvýznamné. Samotná pointa v závere je tak smutná že pre istotu je pred deťmi a slabšími povahami dokonale ukrytá v oných najdôležitejších 2 minútach tak, že tento šokujúci koniec pochopí len skúsený dospelý divák. Takže kvôli zachovaniu psychickej pohody detí a mladších divákov je ten v skutočnosti tragický koniec akoby alternatívny. No zdá sa že nie každý (možno len menšina) ten záver pochopil tak ako ja. Ďalej by som už spojleroval... (02.09.2017)

Soudě dle hypu, kterého byly plné chaty, diskuze a další podobná místa na internetu bylo vidět, že o Koe no Katachi je zájem snad podobný jako o Shinkaiův opus magnum - Kimi no na wa. V mnoha ohledech jde o opravdu vyjímečné dílo, které je stejně jako Makotův poslední film skvělou reklamou na Anime zejména pro lidi, které se v tomhle zábavním odvětví vůbec nepohybují. -------- Scénář o chlapci Ishidovi, který šikanuje do jeho třídy nově příchozí hluchou spolužačku Shouko, přičemž později svých činnů hodně lituje by takhle na první dobrou asi dost sváděl k očekávání přílišně prvoplánově ubrečené romanci. Tím spíš je skoro neuvěřitelné, že takový film vlastně skoro vůbec není. Poté co si na začátku, naštěstí poměrně svižně, odbude část o šikanování nastupuje zcela dospělá a výborně napsaná vyrovnávací, místy až skoro psychologická rovina scénáře o pokusu o omluvu a o vyrovnání se ze sebou samým. ------- Do toho navíc scénář čas od čas střihne i nějakou odlehčenou momentku připomínající dobrácký a lehký humor známý ze slice of life žánru ------ Technicky se Koe no Katachi nedá v podstatě nic vytknout, výborně vypadá a ještě líp zní (The Who na začátku je extrémně přijemné překvapení a k dané části se geniálně hodí).-------- Snad jen menší výtku bych měl k pár poněkud hluchým (hehe :) místům a trochu uspěchanému závěru. ------- Celkově ale není co řešit, Koe no Katachi dává divákovi celou řadu otázek, protože to je zčásti dost silný sociální komentář. Až na pár míst scénář šlape jako hodinky, skvěle střídá silné a odlehčené momenty, spoustu výborných postav (sestra Shouko je super !) a až na pár momentů, kdy lehce drhnou dialogy je výborně napsaný a jeho přesah je místy tak silný, že bude ve spoustě lidech rezonovat hodiny a možná i dny po dokoukání. Trošku slabších 5*. (18.05.2017)