Obsahy(1)
Amanda (Sarah Paulson) a Jim (Mark Duplass) bývali na strednej škole jedným z najzamilovanejších párov a teraz ich osud privedie po dlhých dvadsiatich štyroch rokoch opäť dohromady, ked' narazia do seba v uličke supermarketu ich domovského malomestečka v Kalifornii. Jim opustil Tucson a vrátil sa po pohrebe svojej matky vypratať dom, v ktorom vyrastal. Prechádza ťažkými časmi a na rozdiel od Amy, ktorej život je zaujímavý a pôsobivý, je stále sám. Cez počiatočný ostych nakoniec obaja spolu skončia v rodičovskom dome Jima, ktorý je však plný nebezpečne nádherných spomienok na ich spoločnú mladosť. (sochoking)
(více)Videa (2)
Recenze (34)
„Modrá sojka” je extra nízkorozpočtový (lacný nemusí ihneď znamenať biedny) film, režiséra Alexa Lehmanna, ktorý je súčasne i kameramanom, tohto 80 minútového, čiernobieleho, komorného počinu, kde stačila účasť iba dvoch hercov, t. j. Mark Duplass sa zároveň postaral aj o scenár, ale povedal by som, že si so Sarah Paulson často (vy)pomáhali neustálou improvizáciou, čím zrejme pôsobili o trochu autentickejšie... Sledujem približne jeden deň, počas ktorého sa úplnou náhodou stretli dve postavy Jima a Amandy, ktorí sa jednak extrémne dlho nevideli (cca 20 rokov +), pričom sa postupne dozvedám zlomové informácie, a to konkrétne také, že mali medzi sebou oveľa bližší vzťah, než si vôbec myslím, čiže i napriek takejto dlhej odluke, si majú stále čo povedať, a tak aj postupne náruživo činia, až sa tým pádom dostávam do miernej, intelektuálnej nudy, ale zasa zhruba posledných 20 minút, je vskutku najzaujímavejších, pretože na povrch vyplávalo čosi, čo ich inak už roky rokúce trápilo, najmä to vidieť na Jimovi, že sa z toho ešte poriadne nespamätal. Ak si to aj, dajme tomu ani nepozriete, v podstate ani o nič prelomové neprídete, ale vďaka prítomnosti citovanej Sarah Paulson, má význam si snímok nakoniec pozrieť, ale moc od toho pre istotu nečakajte... ()
Krásna trpko-smutná nostalgická dráma, ktorá si zakladá predovšetkým na spomienkach oboch aktérov, čo príhodne umocňuje aj čiernobiely vizuál. Tiež o jednej veľkej chybe, ktorá sa už nedá napraviť, a ktorá bude trpkým spoločníkom po celý zvyšok života. Ó, o koľko je život ľahší, keď sa mladý človek dokáže vyvarovať podobnej hlúposti, lebo inak... potom už je neskoro... už ostáva len ľútosť... až do smrti. Pre mňa aj dosť osobné. 85/100 ()
Každý jsme zažili nějaký ten vztah, který byl prostě něčím jiný/silnější než ty ostatní. Nebo nečekané setkání, které může dát směr další měsícům/rokům. Amanda a Jim zřejmě platili za ten pohádkový středoškolský pár, jenže pak se něco zvrtlo (dozvíme se takřka v závěru) a zbyly pouze vzpomínky. Uběhla řada let a přichází jedno náhodné setkání v supermarketu. Tyhle příjemně plynoucí konverzačky v sobě mají zpravidla nejednu životní pravdu, což platí i tentokrát. A nemyslím onu životní pravdu, kterou za oceánem servírují do hlavy dětem dennodenně od snídaně po večeři. Umně se pohupujeme na nezávislé vlně, divák má pocit, že „kdysi“ zamilované dvojici vidí do talíře. Postupně shazujeme vrstvy, otevíráme staré bolístky, jsme u toho velmi autentičtí a docela uvěřitelní, občas zbytečně ukňouraní, ale pořád svěží. Nějak sofistikované (hluboké) jako u Richarda Linklatera to určitě není, ale někdy stačí málo – třeba kdysi ucházející podnik, braková literatura, staré nahrávky, ještě starší véháesky, šatník s retro tričky, neotevřený dopis.. Mile hořkosladké. ()
Poněkud nasírací a především ufňukaný film s otravným, sebelístostivým a brečícím Duplassem v hlavní roli, jehož Jim se ani za 20 let nedokáže smířit s docela jasným faktem. Postavy pořád řeší akorát jakousi nepřekonatelnou nostalgii po "zlatých" devadesátkách a vedou u toho trapné "um" dialogy plné výplňových klišé jako "are you ok?", kde jsem nějakou scenáristickou sofistikovanost hledal opravdu těžko. Celé to doplňuje absolutně nenápaditá sladkobolná hudba a rádoby poetické záběry na stromy a listy jako ze špatného kalendáře. Zajímavostí na jinak nepříliš uvěřitelném a poněkud z paty vytaženém filmu, marně se snažícím o cilvilnost říznutou pocitem uniklého mládí, je tak akorát cameo téměř devadesátiletého Clu Gulagera, který je díky mnoha televizním rolím v 60. a 70.letech pro mnohé Američany patrně kultovní osobou. ()
Trička ve skříni, čínská polívka a špatná životní chvíle. Po letech se někdo odvážil do vod, kam obyčejně chodívá jen Richard Linklater a jsem tuze rád, že to byli zrovna Duplassovi, kteří tak dokazují, že seriál Počtyřech nebyl v žádném případě náhoda. Sarah Paulson má navíc posledních pár let životní formu a konečně tak činí i mimo seriálový dohled Ryana Murphyho. A já se mezitím jdu z téhle záplavy vzpomínek a nostalgie pomalu probrat. Některá tajemství totiž mají zůstat zavřená, ale stejně jako Jim a Amanda mi to někdy nedá a musím se k nim zase jednou vrátit. ()
Reklama