Sex noci svatojánské

"Je to odporné!" "Jak to může být odporné, když jsem se ještě nesvlékl?" Lidé jsou ve své předstírané morálce tak směšní a malicherní. Natolik, až to v Allenově podání není prakticky vůbec humorné, spíše tak nějak podivně zvláštně romanticky dramatické. Pro mě rozhodně vůbec ne komedie ale smutné drama. Leč výborně herecky obsazené. (08.01.2016)

Bohužel, tohle se Woodymu moc nepovedlo. Největší problém vidím v příliš dlouhém úvodu - než se přejde na hlavní zápletku, jen se mluví, někdy až moc, děj se nikam neposunuje a přitom uběhne asi polovina stopáže - jestli jsem si dříve říkal, že nápadů mohlo být ještě více, tady by zase naopak prospělo zkrácení. Stejně tak mi moc nesedlo obsazení - poprvé se mi u Allenových komedií stalo, že kromě jeho samotného nikdo z herců nedokáže stabilně pobavit a tak vše musí zachraňovat intelektualismus na sto způsobů, který vždy někdo doplňoval. Jinak tohle bylo moje první setkání se spoluprací Woodyho s Miou Farrow a bohužel, o vyrovnání se sympatické Diane Keaton nemůže být ani řeč (nominaci na Malinu se asi nedá moc divit)... (21.05.2010)

Woody Allen má sice specifický styl humoru, který mám rád, ale asi jen někdy, nebo spíše se mi zdá, že to s tou humornou frekvencí moc nepřehání. Zatím nejlepší komedie byla "Vše co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat". Od té doby jsem viděl několik komedií s ním, ale bohužel... I tak ale nehodlám na Woodyho zanevřít ;-) (17.12.2011)

Allen se vykašlal na veškeré intelektuálno, jazz, metafory i deprese a natočil sexuální komedii. Tři páry se schází v chatce na počátku 20. století, ale klidně by se to mohlo odehrávat v současnosti, protože jediné co řeší kdo s kým a co. Je to vtipné, rozverné a místy i magické (duchové) a celkem mě bavil koukat kdo vlastně s kým skončí :) Tak mezi 3-4*, jenže v tom filmu v podstatě není nic jiného, ani nějací zajímaví herci (kromě Farrow), postavy... max tak Tleskačovo létající kolo :) Není o čem psát, takže lepší 3*. (05.04.2024)

V sérii Woodyho výstřelků, v nichž tvůrce umělecky tápal v hlubině evropských inspirací, je tento jednookým králem. Nejméně vystavuje na odiv, je ovšem nejvyrovnanější. Nejspíše proto, že lehčí můzy (ÚSMĚVY LETNÍ NOCI) mají k jeho filmařskému naturelu daleko blíže než Fellini nebo těžší Bergman. Odmysleme si retro náladu a přírodu amerického venkova, a film se velmi podobá jeho hořkosladké komediální klasice. Přesto film opět odhaluje limity filmaře, zejména jeho schopnosti evokovat určitou náladu, atmosféru (zde cosi mezi impresionismem a magickým realismem). Zkrátka: nemá-li Woody po ruce Gershwina a černobílý materiál, zůstává zejména geniálním komediografem, výtečným vůdcem herců a poučeným kopistou. (26.11.2005)