Na shledanou tam nahoře

4* Na to že film proběhl i v našich kinech tu má velmi nízkou ohodnocenost a i když válečné filmy moc nemusím, tak byla moje zvědavost natolik silná, že mě to přesvědčilo k jeho shlédnutí, když tu má film tak vysoké hodnocení zejména u mých spřízněných. Příběh filmu si přečtete v obsahu a já k tomu můžu jen napsat, že je to ve své podstatě taková naivní "pohádka" pro dospělé. Avšak ve spojení se slušnou výpravou a nápaditou estetickou stránkou je to působivý a optimistický balzám na pohled i na duši. Proto se nebráním vysokému hodnocení a doporučuji dál. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.08.2018)

Příběh dobrý, ale zpracování pro mě bylo místy těžko uchopitelné. Mix žánrů od protiválečného přes jemnou komedii po absurdní melancholické drama na mě nepůsobil tak úplně konzistentně. Nicméně Dupontel měl šťastnou ruku při obsazování herců, nádherná je obrazová stránka věci a samostatnou kapitolou jsou masky, kterými si jeden z hrdinů zakrývá znetvořenou tvář. Potěší smutný, dojímavý i šťastný konec, který do určité míry charakterizuje celý film. 70% (25.04.2018)

Film Na shledanou tam nahoře je těžce žánrově zařaditelný. Z počátku je to realistický válečný krvák, pak to přejde do psychologického dramatu, občas se vynoří silné černo humorné momenty, přidá se i satira a drobet romantiky. Celé to pak má výtečnou atmosféru. Ta se také často proměňuje, ale výtečná je stále. Místy poetická, někdy surová, občas hravá, ale dokázala mě udržet u filmu sama o sobě. Příběh je originálně střelený. Dokázal mě upoutat po celou dobu, rád jsem se nechal vést tvůrci a byl v napětí až do konce. Lze v něm najít od každého něco. Zmíněný černý humor, nadsázku, pozoruhodné myšlenky i to napětí. Opravdu se mi to těžce popisuje. Každopádně tvůrci dokázali mnoho skvělých složek spojit do fungujícího filmu, což se ne vždy podaří a já to rád ocením čtyřmi hvězdami. (12.07.2021)

Silný príbeh, ktorý chytí za srdce. Najmä na konci, keď sa všetko vyrieši a ustáli sa za pochodu veselo-smutnej hudby, divák sa zamyslí nad všetkými tými osudmi, čo tu videl. Spočiatku som voči nejakej dráme z obdobia prvej svetovej vojny a krátko po nej bol skeptický, lenže dostal som príbeh so silnými momentami a dejovou líniou, ktorá zaujala nielen vzťahovou rovinou, otázkou odpustenia a zmierenia sa, ale aj tou krimi-podvodníckou linkou, ktorá držala tempo na kvalitnej úrovni. Ak má iný vojnový film Anglický pacient 9 oscarov, ja si myslím, že tento nenápadný snímok sa mu vyrovná. (16.03.2021)

Albert a Édouard sice pocházeli z radikálně rozdílných společenských poměrů, přesto se spřátelili, protože se sešli v zákopech 1. světové války. Aby si smůlu vychutnali až do dna, na sklonku krvavých válečných událostí slouží pod ambiciózním bezohledným kariéristou, který se chce proslavit a vybudovat postavení na mrtvolách svých podřízených. Narozdíl od svých kamarádů se dočkali míru. Jeden z nich je sice zohavený, druhý nezaměstnaný, chudý a opuštěný, ale spousta jiných dopadla ještě hůř. Pokud nemáš štěstí, musíš mu jít naproti, a tak vznikne nápad využít vlastenecké euforie a trochu se přiživit na pokrytectví mocných. Jenže svět není nikdy tak velký, abyste v něm nenarazili na ty, co představují vaše nejhorší noční můry. Na shledanou tam nahoře je v neposlední řadě komedie. Zdráhal bych se použít termínu černá, protože tohle označení se obvykle pojí s určitou dávkou cynismu, a tohle není cynický film. Je to komedie o smutných věcech a lidských tragédiích, se kterými se musíte poprat a vyrovnat. Dupontelův snímek je ale žánrově mnohem rozkročenější. V úvodní části kupodivu funguje i jako působivý válečný film, který na malé ploše dokáže zprostředkovat hrůzy a beznaděj 1. světové války. Především je to ale výtvarně pozoruhodný snímek se zvláštní poetikou, který poněkud připomíná práce francouzského kolegy Jeuneta. Oproti němu je ale Dupontel civilnější, nepracuje tak výrazněs groteskou ani ho neokouzlují kamerové filtry. Není zkrátka takový hračička, zato umí mistrovsky pracovat s lidskými emocemi, dokáže dojmout a vyvolat katarzi, pobavit i přimět k zamyšlení. Na shledanou tam nahoře je jeden z těch filmů, které představují v nejlepším smyslu slova podívanou, kde by měl filmový fanoušek upřednostnit filmové plátno. Za mě pět hvězdiček jako vyšitých a přesvědčení, že jsem viděl nejlepší francouzský film letošního roku. Celkový dojem: 95 %. Pokud jsem použil příměr k dílu Jeana-Pierra Jeuneta, má i tenhle kousek slabinu pro ty diváky, kteří upřednostňují děj před atmosférou. Poetická atmosféra tady někdy má navrch nad dramatičností a příběhem. (28.11.2017)