Škrtič z Martfü

Hmm tak i Maďaři měli za socíku svého sériového vraha, tak jsem se na tenhle film vrhnul, ale pokud mám říct svůj dojem z něj tak mě napadá slovo : matný. Dal se z toho vytěžit slušnej film, ale nevím jestli je to tím nudným zpracováním nebo faktem, že vrah nebyl žádnej velkej borec a diletantsví policie při vyšetřování je naprosto nepochopitelné. Nevím výsledkem je čistý průměr na jedno shlédnutí.50% (25.05.2018)

Sopsitsovi režii nelze vytknout umění budovat atmosféru a hlavně, ačkoliv to zní vlastně dost děsivě, schopnost vcítit se do postavy Škrtiče. Nepamatuji si film, kde by člověk v takové míře balancoval na hraně zhnusení / vzrušení / napětí. Bohužel ale krom těchto znepokujících pár momentů nic jiného Škrtič z Martfui nenabízí. Postavy vyšetřovatelů jsou nevýrazné, jejich lince chybí výraznější moment, případně některé vedlejší motivy jsou odfláknuté tak, že ve výsledku jsou naprosto zbytečné a pouze natahují stopáž (románek sestry obžalovaného a detektiva). O nějakém ději pak už téměř nemůže být řeč. V několika záběrech se bleskově jen tak mimochodem dozvíte o klíčových okamžicích vyšetřování. A konečně finální rozuzlení osudů jednotlivých postav by si zasloužilo téměř další detektivní vyšetřování - doufejme ale, že ho bude mít na starost někdo méně chaotický a zkratkovitý. (01.08.2017)

Téma zajímavé (sexuálně motivovaný sériový vrah v socialistickém Maďarsku podle skut. událostí – takový menší Čikatilo nebo Straka…všichni tihle sebestřední bastardi jsou si ve svém psychopatickém naladění dosti podobní – viz třeba Drbohlavovu PSYCHOLOGII SÉRIOVÝCH VRAHŮ). Ovšem jde o film s všemi nešvary televizního formátu – ač zřejmě o televizní film nejde. Křečovité herectví, místy snaha o ozvláštnění končící spíše podivně matoucím dojmem, neschopnost ukázat více, než jen povrch – ve smyslu obecně psychologickém i ve smyslu zobrazení samotného tématu či jeho politického nebo společenského rozměru, často laciné ústupky filmovému vyjádření. (31.03.2018)

Zatímco nevinný sebemrskač je obšťastňován násadou od záchodového zvonu, jiný si na svobodě drze užívá justičního omylu a pozvedá čabajku v případě deviantního vzrušení.. Filmové zpracování případu Pétera Kovácse alias „Monstra z Martfü“ si něco možná zbytečně přidává v rámci dramatizace (manželka vraha omylem jako oběť napadení, vztah detektiva se sestrou odsouzeného), ale dusná atmosféra časů po Maďarském povstání a nepříjemné pocity, když škrtič uspokojuje své potřeby, tomu dodávají na intenzitě. Chtělo to jen jistější režisérskou ruku při opisování západních vzorců a možná i větší důraz na linii vyšetřování v kompetenci soudruhů, kteří kromě toho, že neměli laboratoře CSI, museli i politicky myslet.. (19.03.2019)

Vlastne je to slusna kriminalni zapletka! Ma to docela dobry rezisersky tah na branu. Dokonce o atmosferu neni nouze...ale, uplne me dusila potreba to uplne zbytecne politicky zasazovat (na dej to totiz nema zadny vliv) a jeste vic me dusily sceny, kterym ja osobne rikam "nekdo si z nas strili" (to jsou ty, co vypadaji, jakoze postrehni, mozna nezapomen, ale uz se k jejich logice nikdy nikdo nevrati)....takhle to zprasit! (05.08.2017)