Vládci chaosu

Za mlada jsem tyhle mládence poslouchal, nakonec jsme vrstevníci. Ovšem přes veškeré instrumentální kvality dávám přece jen přednost sofistikovanější hudbě a srozumitelnějšímu zpěvu (Ozzy je Ozzy). Jako syrový vhled do severské blackmetalové psychopatologie jsou nicméně "Vládci chaosu" perfektní a ani jako dobový dokument nejsou k zahození. "Vzpouru nejrozmazlenějších děcek Evropy proti konzumní společnosi, která jim dává všechno na co si vzpomenou" (Adam Nevill - "Rituál") popisuje více než výstižně. (24.11.2020)

Tak, že chlápek s jménem Euronymous hledá někoho do kapely. Ozve se mu chlápek Dead, ale je to magor tak se po několika letech podřízne a zastřelí tak si Euronymous založí hudební obchod a nakladatelství a časem hledá nového člena. Ozve se mu další magor s přezdívkou Varg, který si libuje v zapalování kostelů pak se pohádají a dopadne to tragicky. Předem upozorňuji, že nejsem fanoušek žánru (nepovažuji to ani za hudbu) tak, že jestli se Vám něco takového líbí přidejte nebo uberte si libovolný počet hvězdiček co chválím je gore a brutalita, které jsou na hodně vysoké úrovni dokonce na tak velké, že to místy opravdu vypadá skutečně na rozdíl od takového kečupového Mansona (1997) P.s. co ve filmu nezazní je to, že za vraždu dostal 21 let a už je na svobodě https://cs.wikipedia.org/wiki/Varg_Vikernes Dám 60 procent zlatý střed (20.03.2019)

Film, pri ktorom máte zmiešané pocity. Celý čas. Od brutálneho nástupu, cez rôzne nechutnosti a zvrátenosti až po depresívny, ale na druhej strane jediný možný záver. Neni a nebude to film pre každého, aj keď je natočený skvelo, výkony sú skvelé a postavy sú taká charakterovky, aké mohli vzniknúť len na tom temnom severe. Síce sa vám pár krát prevráti žalúdok pri pozeraní, v závere to ale pekne do seba zapadne a vy dostanete niečo, čo už tak skoro neuvidíte. 4 z 5 (04.01.2020)

Poslouchám převážně Death metal a ještě víc Grind. Black metal mi ale není taky úplně cizí. A jednu dobu jsem ho též poslouchal. A tak si troufnu tvrdit, že tenhle film Black metalovou komunitu příliš neosloví, protože si bere z reálu jen to nejdůležitější a zbytek si přikrášluje k obrazu svýmu. Spíš je k tomu lepší přistupovat jako k filmu o fiktivní kapele. Já osobně jsem na film narazil když jsem projížděl filmografii Roryho Culkina, kterej mě zaujal svým přesvědčivým výkonem ve filmu Jack Goes Home(2016). Poté Lords of Chaos putoval do chci vidět. Za znovu připomenutí a tak trochu popohnání vděčím uživatelce Ratchetka. Co se týče Roryho Culkina ani tady nezahrál špatně ale nemůžu si pomoct. Do téhle role se mi prostě nehodil. Trošku zamrzí to, že ikdyž je to film o Black metalové kapele moc Black metalu si divák či posluchač neužije. Na druhou stranu hořící bible a hořící kostely byly mému oku vyloženě lahodící. Za mě je to na 3 hvězdy. Ti co neznají historii skupiny Mayhem půjdou s hodnocením nejspíš výš. (09.03.2023)

Kdo mě zná, ten ví, že sem velmi mentální a tudíž mám ráda všechny odrůdy mentálu včetně černýho. Dokonce se vám svěřím, že jako puberťačka sem snila o tom, že založím kapelu se kterou následně dobliju celej svět. Buddhožel když máte hlas jako vypíčenej pikaču, měříte 140 cm, vážíte 31 kg a vaše rodná řeč je ukvíkaná vietnamština, tak existuje malinká šance, že to neklapne a to ani přes to, že sem povyrostla 10 cm, vyžrala se na 36 kg a naučila se několik jazyků. Přesto všechno ve všech jazycích stále zním jako vypíčenej pikaču a tak metál jen poslouchám při vaření (perníku) a zalévání kytek (marihuany). Jenže žili byli lidi, co měli oproti mně výhody. Narodili se v Norsku, byli naprosto mentální, jejich hlas zněl drsně jak severskej mráz a pro správný promo se nebáli ustřelit si palici, zapálit sem tam nějakej kostel, nebo kuchnout spermohlta. Tyhle intelektuanály ve filmu vede Roura Kulkinů a předvádí dobrej hereckej výron, takže nemáte ani s ním ani se zblitkem těch vylízanejch hovad, žádnej problém. Zato oni maj problémy se všema a se vším, navíc i mezi sebou a tak nám vše směřuje k tomu, že jeden mentál opíchá druhýho mentála a tím tomu všemu nasadí korunu a vystřelí slávu kapely do nebes. Teda hned jak je pustěj z lapáku. Kdo v tomhle není exkrementně znalej tak tomu jen dodám, že drtivá většina viděného se opravdu stala, tudíž nejde ani tolik o nafukování bubliny, jako spíš o, celkem pravdivej, příběh vznikání norskýho black metalu. (05.10.2020)