Vládci chaosu

Abyste dokonale pochopili hloubku charakterů ve filmu prezentovaného výkvětu sveřepých norských intelektuálů každým coulem, předkládám nejprve fundovaný zpěvný překlad roztomile romantické a oduševnělé lyriky kultivovaného chlapeckého kvarteta Mrzačení, a sice rozkošné plísně s názvem Nekrochtíč. Taxi pro začátek do uchu libých tónů průmyslové frézy s vymlácenými ložisky společně rozverně zanotujme procítěným barytonem v plném rozsahu akutní hnisavé laryngitidy. Tři, čtyři, tralala tralala: “Toužím po tvé smradlavé mrtvole, nic mě tolik nerozpálí, ty vole, než mrdat tě, až ti prasknou kosti, další by měla chcípnout. Kape mi z kokota, když mrdám tě na dřeň, už to moc nedávám a z tebe, pomalu mi pěkně jebe. Refrének: Nekrochtíč, nekrochtíč, camcarýja umc. Žeru maso tisíce mrtvol krvesajných bezkundých jeptišek, vnitřnosti se jí derou z prdele, zatímco lížu její slizkou piču a za kozy ji držím vesele. Refrének: Nekrochtíč neckrochtíč, jen pojď, ty pozérská mrtvolo a chcípni znovu, camcarýja umc“. Tak co? Taky cítíte ten hluboký podtext metaetické filozofie v úchvatném obalu nejčistší strukturální sémantiky, jež může pocházet jen z hlavy opravdového Müslitele? A to jste ještě neslyšeli megahit Mrdání vnitřností motorovku, který si přeložíme příště! Já si tedy myslím, že Black metal je jinde, a že tenkrát, zanořen až po koule v Oslu, jen tandem deviantních neonanicistických norských vypatlanců ve složení Retardymous a Tupernes stvořil svým mentálním moulinexem cosi, co si konečně mohou neméně nadaní řezničtí učňové s Mordorem v jinak prázdné hlavě pobrukovat u erekce na jatkách při pomalém bourání skotu žabikuchem. A paxe nám kluci tak dlouho kočkovali o to, kde je větší a populárnější dement, až Tupernes Retardymouse živočišně opíchal. Což se ovšem nakonec ukázalo jako geniální marketingový tah, protože se kohorta vymaštěnců se smyslem pro rytmiku, melodiku, sofistikovanou lyriku a éšestkové vokály zjevně během Tupernesovy patnáctileté „nápravné“ rekreace v norském Hiltnu přemnožila, paradoxně vystřelila prodeje pekelně odporného Burzumu do nebeských výšin a z vymletého vraha udělala kult. Jak příznačné a poplatné době! Nicméně filmový pomníček se nekonal, jak nám tu vnucuje zjevně Vargofilní obsah, kluci se celé historky zhostili objektivně a prostě bez příkras vykreslili ujeté lopatistické pičusy jako ujeté lopatistické pičusy, které Kohen s Kulkinem i skvěle vystřihli. Jen ten Rory byl trochu kástingová minela. Je totiž tolik podobný svému oslizlému bratrovi, až jsem při pohledu na něj každou chvíli čekal, že začne klást žertovné pasti na nějaké přitroublé blackmetalisty, kteří se mu vloupali do holobytu. (05.04.2019)

Naprostá pecka, ale samozřejmě jen pro ty, kteří tenhle humus neposlouchají (pokud vy ano, neznám vás). Jednak vám může být jedno, že tvůrci neměli práva na skutečné "songy", protože rozdíl stejně nepoznáte, a jednak proto, že se můžete protagonistům filmu (což jsou všechno naprostí idioti) smát. Metalisti jsou obecně druhou nejsměšnější hudební subkulturou (hned po ortodoxních soundtrackářích), ale tito konkrétní jsou ještě o level výš. Samozřejmě jde o hodně hořký smích, když víte, že se to vše skutečně stalo. Film hladce skloubil brutalitu a humor, každá drsná či patetická scéna je hned shozena nějakým vtipem, a normální podkresová hudba (méně profláklé songy od Sigur Rós a jeden nejprofláklejší od DCD) tam skvěle zapadne. Bonusový bod tvůrcům za to, jak hezky vytrolili největšího nácka Vikernese obsazením židovského herce. (10.03.2019)

Totální nostalgie a vzpomínka na léta, kdy jsme jako mladí metalisti, pankáči a rockeři, žrali jakoukoli rebelii včetně týhle žhářský a více méně jsme přiblble obdivovali kousky těch rozmazlenejch severskejch fracků, kteří ovšem zároveň dělali nevšedně originální muziku. Všechno tohle jsme hltali, přehrávali jejich vybrušovačky a vyhledávali nový zprávy o vývoji "kostelní" kauzy hlavně (jestli se časově nemýlím) v nejlepším hudebním časáku ever BANG! nebo Spark a jim podobných, zatímco v komunitě se šířilo i dost jinejch přibarvenejch historek. Prostě nádherná doba.☺ Mayhem, Burzum, Bathory a další zůstanou navždy moji temní hudební miláčci. ___ Až na pár nevídaně explicitních scén brutálního násilí nebo sebepoškozování jsem si to užil naplno a Rory Culkina bych nepoznal, jak mu to s poctivou blackmetalovou havraní čupřinou slušelo. (17.01.2020)

Člověku obeznámenýmu s tim co se stalo tenhle film nemá co nabídnout neboť je to v podstatě jen přepis článku z Wikipedie. Nemá to hloubku, nic neni vysvětleno, skáče se ze situace do situace, v místech kde má přijít dohra nebo reakce na nějakou událost to film prostě utne, Rory Culkin řekne něco jako A TO JE VŠE a příběh skipne do další etapy a nebere ohled na nic předtim. Hodně to sere na hlavu prominentním postavám jako Fenriz a spol. Dead a jeho sebevražda natočená klipově s tisícem střihů, to bylo fakt směšný. Přišlo mi jak kdyby si jen odškrtávali body. Dead přijel, Dead byl v depresi, Dead je naučil bejt trve, Dead zahrabával svoje oblečení, Dead se podříznul a ustřelil si palici. A to bylo prosím pěkně asi 10 minut filmu a nevynechal jsem myslim nic. Což se bohužel nedá říct o filmu. Culkinovi jsem tu jeho evil personu nežral. Tohle je film o black metalu pro lidi s poruchou pozornosti. Radši si dejte Until The Light Takes Us z roku 2008 a na tohle se vyserte, a nebo si dejte oboje a můžete se pak nad timhle průserem zasmát. (26.02.2019)

Nejzajímavější období norského black metalu v kostce :-) Překvapivě zábavný film i přes ten místy děsivý obsah. O této kapitole hudebních dějin mám docela dost načteno a viděl jsem i skvělý dokument Until The Light Takes Us, takže se nekonala žádná velká překvapení. Jednotlivé scény byly zpracovány poměrně věrně, i když mi občas vadila taková zkratkovitost. Celá raná kariéra Mayhem vypadá jako kdyby rok zkoušeli, pak odehráli jeden koncert a zpěvák se zastřelil. Pak najednou o půl hodiny dýl natáčejí album s jiným zpěvákem, který se tam jen tak mihne bez představení. Nicméně ale výsledek se povedl a určitě doporučuji. (08.03.2020)