poster

Vládci chaosu

  • USA

    Lords of Chaos

  • Velká Británie

    Lords of Chaos

  • Švédsko

    Lords of Chaos

  • Austrálie

    Lords of Chaos

  • Nový Zéland

    Lords of Chaos

Drama / Thriller / Hudební / Životopisný

USA / Velká Británie / Švédsko, 2018, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • schizmo
    ***

    Postavit se k tomuto filmu nějak objektivně snad ani nejde. Notoricky známý příběh z norského metalového podstavětí si filmové zpracování určitě zaslouží, teď jen otázka, jestli je pro téma přínosem nebo jestli mu škodí. Úhlů pohledu, jak s tím naložit je asi nespočet a zřejmě neexistuje nějaký jednoznačně ideální. Snímek bude mít určitě přínos pro díváky, kteří neznají historické, ale ani kulturní souvislosti případu. Nutno podotknout, že takový divák zřejmě nebude mít moc potřebu se na takovou subkulturní elaboraci koukat, takže se dostáváme do začarovaného kruhu, protože pro fanouška žánru bude zpracování povrchní a nedostatečné. Bez ohledu na to, že laik sotva bude schopen chápat a adekvátně vstřebat látku tak, aby si nemyslel, že metalisti jsou banda extrémistických magorů, což už si do teď beztak myslel. Z tohoto pohledu dělá film black metalu trochu medvědí službu, protože pokud nad vývojem tehdejších událostí kroutí hlavou metalový fanoušek, co si asi tak poví civilista? Plocha dvou hodin je pak samozřejmě málo, aby se daly zmínit všechny podstatné souvislosti na to, aby téma dávalo byť jen o trochu větší smysl, takže nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že film působí trochu heslovitě a logicky může klouzat jen po povrchu. Mnohem větší přínos by měl asi autentický dokument s rozhovory všech zainteresovaných postav (tedy vyjma těch mrtvých), ale to jsme na zcela jiném hřišti. Snímek vykresluje tehdejší doslova telecí časy, dobové Norsko a doslova vznik black metalu. A také bohužel kriminality v něm. Člověk, i kdyby chtěl tehdejší skutky omluvit čímkoli (povětšinou asi láskou k té hudbě a kapelám), se neubrání dojmu, že tehdejší subkultura je vykreslována velmi divoce až nebezpečně. Z pohledu hudebního fanouška, pro kterého je na prvním místě hudba samotná a mocenský boj nebo kapelní ego-píčuství ho nezajímá, si prostě musí říct: "ty vole, to fakt byli magoři". Každej jsme jinej, ale když zavzpomínám na mé pubertání roky, neměl jsem nikdy potřebu pálit kostely, řezat se nebo vraždit kámoše a to jsem si přišel jako velkej špatnej. Z tohoto pohledu musím říct, že to, jak jsou hlavní postavy vykreslovány, z toho jde až strach. Vizuál se s tím moc nepáře, je tam hodně ohně, hodně krvě a nějaký ten mozek rozlétaný po cimře. Mladej Culkin to zahrál na jedničku a byl fakt true. Mimochodem to slovo padne ve filmu až nezdravě mockrát...(1.3.2019)

  • Dadel
    *****

    Naprostá pecka, ale samozřejmě jen pro ty, kteří tenhle humus neposlouchají (pokud vy ano, neznám vás). Jednak vám může být jedno, že tvůrci neměli práva na skutečné "songy", protože rozdíl stejně nepoznáte, a jednak proto, že se můžete protagonistům filmu (což jsou všechno naprostí idioti) smát. Metalisti jsou obecně druhou nejsměšnější hudební subkulturou (hned po ortodoxních soundtrackářích), ale tito konkrétní jsou ještě o level výš. Samozřejmě jde o hodně hořký smích, když víte, že se to vše skutečně stalo. Film hladce skloubil brutalitu a humor, každá drsná či patetická scéna je hned shozena nějakým vtipem, a normální podkresová hudba (méně profláklé songy od Sigur Rós a jeden nejprofláklejší od DCD) tam skvěle zapadne. Bonusový bod tvůrcům za to, jak hezky vytrolili největšího nácka Vikernese obsazením židovského herce.(10.3.2019)

  • topi
    ****

    MAYHEM a BURZUM. Dvě legendární norské kapely. Euronymous a Varg. Dvě kontroverzní postavy norského black metalu. Ortodoxní blekouši film neskousnou, protože se jejich vzorové chovali jako pošahaní kreténi. Publikum, které je na metalu odkojeno a zná okolnosti a události norské scény, jenž se v první polovině devadesátých let odehrávaly, bude spokojeno. Diváci, kteří vůbec neví, o čem je řeč a za metal považují AC/DC nebo KISS, budou zřejmě překvapeni a možná i šokováni. Já jsem moc nečekal, o to více jsem byl překvapen. I když je příběh zcestný a ne zcela přesný, film jako celek je natočen bezvadně! Pochmurná atmosféra norského prostředí, hořící kostely, metalová kultura devadesátých let, vraždy a sebevraždy. Tempo vyprávění šlape jako hodinky, k čemuž hodně přispívá dynamický střih a kamera. Tohle je fakt první liga! Obsazení EURONYMOUSE Rory Culkinem (brácha Kevina ze Sám doma) mě nevadilo, na bučka VARGA jsem si musel chvíli zvykat, ale v pohodě, avšak nejvíc mě dostal DEAD, který jako totální magor a psychouš působil dokonale! Jeho sebevražedný akt je fakt kruťácky natočen! Moc dobře je použita i vybraná hudba, a tak si znalci mohou vychutnat skladby od kapel jako třeba SARCOFAGO, SODOM, BATHORY, GROTESQUE, TORMENTOR, CARCASS, HOLY TERROR, nebo samotných MAYHEM. Jako krásný bonus zazní působivý song The Host of Seraphim od DEAD CAN DANCE, zrovna ve scéně, kdy Varg jede udělat to, co jede udělat. Lords of chaos je řemeslně velmi povedený film a pro každou metalovou duši by měl být určitě jistým přínosem.(17.2.2020)

  • verbal
    ***

    Abyste dokonale pochopili hloubku charakterů ve filmu prezentovaného výkvětu sveřepých norských intelektuálů každým coulem, předkládám nejprve fundovaný zpěvný překlad roztomile romantické a oduševnělé lyriky kultivovaného chlapeckého kvarteta Mrzačení, a sice rozkošné plísně s názvem Nekrochtíč. Taxi pro začátek do uchu libých tónů průmyslové frézy s vymlácenými ložisky společně rozverně zanotujme procítěným barytonem v plném rozsahu akutní hnisavé laryngitidy. Tři, čtyři, tralala tralala: “Toužím po tvé smradlavé mrtvole, nic mě tolik nerozpálí, ty vole, než mrdat tě, až ti prasknou kosti, další by měla chcípnout. Kape mi z kokota, když mrdám tě na dřeň, už to moc nedávám a z tebe, pomalu mi pěkně jebe. Refrének: Nekrochtíč, nekrochtíč, camcarýja umc. Žeru maso tisíce mrtvol krvesajných bezkundých jeptišek, vnitřnosti se jí derou z prdele, zatímco lížu její slizkou piču a za kozy ji držím vesele. Refrének: Nekrochtíč neckrochtíč, jen pojď, ty pozérská mrtvolo a chcípni znovu, camcarýja umc“. Tak co? Taky cítíte ten hluboký podtext metaetické filozofie v úchvatném obalu nejčistší strukturální sémantiky, jež může pocházet jen z hlavy opravdového Müslitele? A to jste ještě neslyšeli megahit Mrdání vnitřností motorovku, který si přeložíme příště! Já si tedy myslím, že Black metal je jinde, a že tenkrát, zanořen až po koule v Oslu, jen tandem deviantních neonanicistických norských vypatlanců ve složení Retardymous a Tupernes stvořil svým mentálním moulinexem cosi, co si konečně mohou neméně nadaní řezničtí učňové s Mordorem v jinak prázdné hlavě pobrukovat u erekce na jatkách při pomalém bourání skotu žabikuchem. A paxe nám kluci tak dlouho kočkovali o to, kde je větší a populárnější dement, až Tupernes Retardymouse živočišně opíchal. Což se ovšem nakonec ukázalo jako geniální marketingový tah, protože se kohorta vymaštěnců se smyslem pro rytmiku, melodiku, sofistikovanou lyriku a éšestkové vokály zjevně během Tupernesovy patnáctileté „nápravné“ rekreace v norském Hiltnu přemnožila, paradoxně vystřelila prodeje pekelně odporného Burzumu do nebeských výšin a z vymletého vraha udělala kult. Jak příznačné a poplatné době! Nicméně filmový pomníček se nekonal, jak nám tu vnucuje zjevně Vargofilní obsah, kluci se celé historky zhostili objektivně a prostě bez příkras vykreslili ujeté lopatistické pičusy jako ujeté lopatistické pičusy, které Kohen s Kulkinem i skvěle vystřihli. Jen ten Rory byl trochu kástingová minela. Je totiž tolik podobný svému oslizlému bratrovi, až jsem při pohledu na něj každou chvíli čekal, že začne klást žertovné pasti na nějaké přitroublé blackmetalisty, kteří se mu vloupali do holobytu.(5.4.2019)

  • liquido26
    ****

    Nejzajímavější období norského black metalu v kostce :-) Překvapivě zábavný film i přes ten místy děsivý obsah. O této kapitole hudebních dějin mám docela dost načteno a viděl jsem i skvělý dokument Until The Light Takes Us, takže se nekonala žádná velká překvapení. Jednotlivé scény byly zpracovány poměrně věrně, i když mi občas vadila taková zkratkovitost. Celá raná kariéra Mayhem vypadá jako kdyby rok zkoušeli, pak odehráli jeden koncert a zpěvák se zastřelil. Pak najednou o půl hodiny dýl natáčejí album s jiným zpěvákem, který se tam jen tak mihne bez představení. Nicméně ale výsledek se povedl a určitě doporučuji.(8.3.2020)

  • - Kapely Mayhem, Burzum a Darkthrone odmítly poskytnout práva na použití jejich hudby ve filmu. I přesto ve filmu zazní některé skladby od skupiny Mayhem. (Punisher)

  • - Postavu Attily Csihara ztvárnil jeho syn Arion Csihar. (Crust)

  • - Skutečný Necrobutcher, který film viděl, aniž by měl předtím možnost jakkoli zasáhnout do produkce, uvedl, že se mu film nelíbil. (Toshio)