Reklama

Reklama

Vládci chaosu

  • USA Lords of Chaos (více)
Trailer

Oslo. Norsko. Počátek 90. let minulého století. Na undergroundovou scénu vtrhne jako uragán nový, nekompromisní styl heavy metalu – pravý norský black metal! Žánr, který si i přes svou výbušnost a brutalitu zachovává jistou majestátnost, nechvalně proslul po celém světě nejen kvůli neobyčejným úspěchům svých hudebních představitelů, ale také sebevraždám, vraždám a hořícím kostelům, jež se staly charakteristickým fenoménem metalové subkultury. Sedmnáctiletý Euronymous (Rory Culkin) touží uniknout ze spárů idylického středostavovského života. Společně s partičkou fanatických mladíků, kteří si říkají Necrobutcher, Hellhammer a Dead, založí nejděsivější kapelu na světě - Mayhem. Skupina se proslaví především extrémností svých vystoupení a morbidním kultem, který ji obklopuje. Temný svět, který Euronymous stvoří, se však brzy propadne do bažiny vražd a žhářství poté, co se soupeření s Vargem, členem kapely Burzum, vymkne kontrole. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (136)

Slasher 

všechny recenze uživatele

Tak můj oblíbený norský export a proslulá story mladých vyvrhelů, co vzali rock n roll, zvrhli ho do zla a dali zrodit kult, se konečně dostala do filmu. Adaptace je to i místy drsná, polo exploatační, popíková a překvapivě dívatelná. Hlavní problém tkví v tom, že celý příběh mnohem lépe fungoval jen tak v mýtu na papíře, po dokumentech a hlavně v té samotné dřevní MUZICE, než v (co si chcete namlouvat) trapácký a pozérský BTS realitě outsiderů mániček, ještě navíc v MTV stylu. Tím si nejsem jistý, jakou vizitku tohle druhé vlně black metalu vlastně dělá. Na druhou stranu, a to ať si Varg-tuber co chce říká, a za oplácanýho Cohena bych sám byl nasraný, v jádru věci stejně vidím směšný primitivní mocenský souboj kdo s koho a kdo je víc "true". Výsledek netragický a bavil jsem se, nicméně rozpolcenější v dojmu jsem dlouho nebyl a rád bych to měl i jinak pojatý - jako depkoidní, temný, nehlazený underground bez zápaďáků. P.S. Sranda je vidět tohle teď jen chvíli po MID90s a před THE DIRT. / Též na místě vzpomenout Zombieho LORDS OF SALEM kapelku (x). ()

Fr 

všechny recenze uživatele

„TO CO UDĚLAL, BYLO HUSTÝ“… /// Tak zajímavý je, že hlavní roli hraje brácha Macaulaye Culkina (toho ze Sám doma – poznámka pro neznabohy). Vůbec celý je to vlastně vo zajímavostech. Mayhem totiž byli exoti, kteří dokázali (o mrtvejch jen dobře, takže se bavme v minulým čase…) vo smrti nejen hrát, ale ji i bytelně prožívat. Zajímavý taky je, že to vlastně není ani tak hudební film, ale v podstatě thriller o skutečnejch lidech, kteří svý pozérství posunuli o level (či tři) vejš. Prostě zhmotnili svý fantasie… a bejt pitomou superstar je u nich až na druhým (asi) místě. Ovšem ať už posloucháte Mayhem, Burzum nebo jinej norskej black metal, musí vám to připadat strašně dlouhý a místy nezáživný. Takže nakonec může bejt zajímavý, že se na tohle můžou podívat i ti, kteří vo týhle hudbě vědí úplný hovno. Je jí tady totiž míň než krve. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. A lží… 2.) Celej svůj život jsem oddal smrti. 3.) Thx za titule „Jemu, tedy IDžORovi“ a "Holesinska.M". /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Reklama

Asia_Power 

všechny recenze uživatele

Kdo mě zná, ten ví, že sem velmi mentální a tudíž mám ráda všechny odrůdy mentálu včetně černýho. Dokonce se vám svěřím, že jako puberťačka sem snila o tom, že založím kapelu se kterou následně dobliju celej svět. Buddhožel když máte hlas jako vypíčenej pikaču, měříte 140 cm, vážíte 31 kg a vaše rodná řeč je ukvíkaná vietnamština, tak existuje malinká šance, že to neklapne a to ani přes to, že sem povyrostla 10 cm, vyžrala se na 36 kg a naučila se několik jazyků. Přesto všechno ve všech jazycích stále zním jako vypíčenej pikaču a tak metál jen poslouchám při vaření (perníku) a zalévání kytek (marihuany). Jenže žili byli lidi, co měli oproti mně výhody. Narodili se v Norsku, byli naprosto mentální, jejich hlas zněl drsně jak severskej mráz a pro správný promo se nebáli ustřelit si palici, zapálit sem tam nějakej kostel, nebo kuchnout spermohlta. Tyhle intelektuanály ve filmu vede Roura Kulkinů a předvádí dobrej hereckej výron, takže nemáte ani s ním ani se zblitkem těch vylízanejch hovad, žádnej problém. Zato oni maj problémy se všema a se vším, navíc i mezi sebou a tak nám vše směřuje k tomu, že jeden mentál opíchá druhýho mentála a tím tomu všemu nasadí korunu a vystřelí slávu kapely do nebes. Teda hned jak je pustěj z lapáku. Kdo v tomhle není exkrementně znalej tak tomu jen dodám, že drtivá většina viděného se opravdu stala, tudíž nejde ani tolik o nafukování bubliny, jako spíš o, celkem pravdivej, příběh vznikání norskýho black metalu. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Abyste dokonale pochopili hloubku charakterů ve filmu prezentovaného výkvětu sveřepých norských intelektuálů každým coulem, předkládám nejprve fundovaný zpěvný překlad roztomile romantické a oduševnělé lyriky kultivovaného chlapeckého kvarteta Mrzačení, a sice rozkošné plísně s názvem Nekrochtíč. Taxi pro začátek do uchu libých tónů průmyslové frézy s vymlácenými ložisky společně rozverně zanotujme procítěným barytonem v plném rozsahu akutní hnisavé laryngitidy. Tři, čtyři, tralala tralala: “Toužím po tvé smradlavé mrtvole, nic mě tolik nerozpálí, ty vole, než mrdat tě, až ti prasknou kosti, další by měla chcípnout. Kape mi z kokota, když mrdám tě na dřeň, už to moc nedávám a z tebe, pomalu mi pěkně jebe. Refrének: Nekrochtíč, nekrochtíč, camcarýja umc. Žeru maso tisíce mrtvol krvesajných bezkundých jeptišek, vnitřnosti se jí derou z prdele, zatímco lížu její slizkou piču a za kozy ji držím vesele. Refrének: Nekrochtíč neckrochtíč, jen pojď, ty pozérská mrtvolo a chcípni znovu, camcarýja umc“. Tak co? Taky cítíte ten hluboký podtext metaetické filozofie v úchvatném obalu nejčistší strukturální sémantiky, jež může pocházet jen z hlavy opravdového Müslitele? A to jste ještě neslyšeli megahit Mrdání vnitřností motorovku, který si přeložíme příště! Já si tedy myslím, že Black metal je jinde, a že tenkrát, zanořen až po koule v Oslu, jen tandem deviantních neonanicistických norských vypatlanců ve složení Retardymous a Tupernes stvořil svým mentálním moulinexem cosi, co si konečně mohou neméně nadaní řezničtí učňové s Mordorem v jinak prázdné hlavě pobrukovat u erekce na jatkách při pomalém bourání skotu žabikuchem. A paxe nám kluci tak dlouho kočkovali o to, kde je větší a populárnější dement, až Tupernes Retardymouse živočišně opíchal. Což se ovšem nakonec ukázalo jako geniální marketingový tah, protože se kohorta vymaštěnců se smyslem pro rytmiku, melodiku, sofistikovanou lyriku a éšestkové vokály zjevně během Tupernesovy patnáctileté „nápravné“ rekreace v norském Hiltnu přemnožila, paradoxně vystřelila prodeje pekelně odporného Burzumu do nebeských výšin a z vymletého vraha udělala kult. Jak příznačné a poplatné době! Nicméně filmový pomníček se nekonal, jak nám tu vnucuje zjevně Vargofilní obsah, kluci se celé historky zhostili objektivně a prostě bez příkras vykreslili ujeté lopatistické pičusy jako ujeté lopatistické pičusy, které Kohen s Kulkinem i skvěle vystřihli. Jen ten Rory byl trochu kástingová minela. Je totiž tolik podobný svému oslizlému bratrovi, až jsem při pohledu na něj každou chvíli čekal, že začne klást žertovné pasti na nějaké přitroublé blackmetalisty, kteří se mu vloupali do holobytu. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Nechci to nějak zveličovat, ale dlouho jsem se těšil na moment, až někdo zfilmuje příběh všech těch norských black metalistů, kteří mohou za to, že v devadesátých letech v tamních kostelech hořelo, a že se mezi lidmi zmítala vlna nevole, nenávisti a strachu. A to všechno prosím jen a pouze...i když jak se to vezme....kvůli hudbě. Nakonec to zvládl Jonas Åkerlund, který mě oslňoval super klipy, aby si pak natočil tento příběh. Efektivní, jednotvárné, ale do samotného příběhu to prostě perfektně sedí. Navíc herecky to zvolil bravůrně. Obzvlášť Rory Culkin se tu sakra představil! Navíc zajímavé, že místních se nihilismus stále drží a tak tu není víc hudebních čísel, kde bych si ty black metalové skvosty poslechl. Na druhou stranu se tu o soundtrack postarali Sigur Rós a řekl bych, že ty jejich tesklivé tóny jsou do podobného námětu poměrně přesné. Za mě životopisně hudební zážitek roku. Jinak to nazvat neumím. Totální nářez. Daleko větší, než filmové Dirt o Mötley Crüe. Jen se neumím rozhodnout, co je větší póza... ()

Galerie (14)

Zajímavosti (24)

  • Režisér Jonas Åkerlund byl mezi lety 1983 a 1984 bubeníkem švédské black metalové skupiny Bathory, která patří mezi základní kameny tohoto hudebního stylu, o němž film pojednává. V roce 2018 se pak nechal slyšet, že se raději vydal na dráhu režiséra poté, co black metalová scéna začala být moc nebezpečná. (Fezco)

Reklama

Reklama