Vládci chaosu

Tak můj oblíbený norský export a proslulá story mladých vyvrhelů, co vzali rock n roll, zvrhli ho do zla a dali zrodit kult, se konečně dostala do filmu. Adaptace je to i místy drsná, polo exploatační, popíková a překvapivě dívatelná. Hlavní problém tkví v tom, že celý příběh mnohem lépe fungoval jen tak v mýtu na papíře, po dokumentech a hlavně v té samotné dřevní MUZICE, než v (co si chcete namlouvat) trapácký a pozérský BTS realitě outsiderů mániček, ještě navíc v MTV stylu. Tím si nejsem jistý, jakou vizitku tohle druhé vlně black metalu vlastně dělá. Na druhou stranu, a to ať si Varg-tuber co chce říká, a za oplácanýho Cohena bych sám byl nasraný, v jádru věci stejně vidím směšný primitivní mocenský souboj kdo s koho a kdo je víc "true". Výsledek netragický a bavil jsem se, nicméně rozpolcenější v dojmu jsem dlouho nebyl a rád bych to měl i jinak pojatý - jako depkoidní, temný, nehlazený underground bez zápaďáků. P.S. Sranda je vidět tohle teď jen chvíli po MID90s a před THE DIRT. / Též na místě vzpomenout Zombieho LORDS OF SALEM kapelku (x). (24.02.2019)

Nejzajímavější období norského black metalu v kostce :-) Překvapivě zábavný film i přes ten místy děsivý obsah. O této kapitole hudebních dějin mám docela dost načteno a viděl jsem i skvělý dokument Until The Light Takes Us, takže se nekonala žádná velká překvapení. Jednotlivé scény byly zpracovány poměrně věrně, i když mi občas vadila taková zkratkovitost. Celá raná kariéra Mayhem vypadá jako kdyby rok zkoušeli, pak odehráli jeden koncert a zpěvák se zastřelil. Pak najednou o půl hodiny dýl natáčejí album s jiným zpěvákem, který se tam jen tak mihne bez představení. Nicméně ale výsledek se povedl a určitě doporučuji. (08.03.2020)

Nech si tie vlasaté strašidlá robia čo chcú, nech sa režú, otáčajú kríže hore dlhšou nožičkou, čuchajú k mŕtvym zvieratám, antispoločensky nesprchujú, stále to pre mňa budú len zakomplexovaní trapáci, ktorí maminke ukradli múku a ocinkovi box na topánky a rádoby drsne a neohrozene pózujú pred objektívmi jednorázových fotoaparátov, kúpených na pumpe za ich rodnou dedinou. Ich potreba dávať si démonické mená a nasilu šokovať babky z kresťanských spolkov mi pripadá strašne komická a úbohá. Veškerá sranda však končí, keď im tie ich predstavy rozložia mozog, všetky tie hlúposti prestávajú byť len image tvorený kvôli reklame na ich umeleckú činnosť a rozhodnú sa násilím a vraždením svetu a Satanovi dokázať, že si zaslúžia pri stole sedieť hneď vedľa samotného Princa temnôt. (09.01.2021)

Totální nostalgie a vzpomínka na léta, kdy jsme jako mladí metalisti, pankáči a rockeři, žrali jakoukoli rebelii včetně týhle žhářský a více méně jsme přiblble obdivovali kousky těch rozmazlenejch severskejch fracků, kteří ovšem zároveň dělali nevšedně originální muziku. Všechno tohle jsme hltali, přehrávali jejich vybrušovačky a vyhledávali nový zprávy o vývoji "kostelní" kauzy hlavně (jestli se časově nemýlím) v nejlepším hudebním časáku ever BANG! nebo Spark a jim podobných, zatímco v komunitě se šířilo i dost jinejch přibarvenejch historek. Prostě nádherná doba.☺ Mayhem, Burzum, Bathory a další zůstanou navždy moji temní hudební miláčci. ___ Až na pár nevídaně explicitních scén brutálního násilí nebo sebepoškozování jsem si to užil naplno a Rory Culkina bych nepoznal, jak mu to s poctivou blackmetalovou havraní čupřinou slušelo. (17.01.2020)

Milovníci dechovky jsou znechuceni tím, jaký to ohavný hnus se k nim právě dostal. A okamžitě nastupují špunty do uší. Trumpety a plechové bubínky tak ustupují tvrdé muzice z Norska. Kontroverzní režisér Jonas Åkerlund představuje šílenou hudební partičku Mayhem, která se oddala black metalu a satanismu. O jejich hudební tvořivosti to moc není. Na pořadu dne je zapalování kostelů, nenávistný projev, vraždění a magorismus všeho druhu. Tak tohle by vyhlášenému režisérovi hudebních klipů opravdu šlo. A když má i skvělou hereckou podporu, tak je na světě intenzivní podívaná, která může citlivějším divákem zamávat. Rory Culkin v dlouhých vlasech je frontmanem a vyprávěním diváky provede velmi hravě. Posléze na scénu nastoupí v podstatě jeho protipól Emory Cohen, jehož chuť páchat zlé skutky dodává filmu ten správný dekadentní tón. Najde se prostor pro nějakou tu nahotu a krev z útrob těla. Režisér neslaví se svými filmy takové markantní úspěchy, jaké má se svými videoklipy. Jeho agresivní režijní styl určitě nevyhovuje každému, navíc některým svým filmům nedokázal vtisknout dostatečně zajímavý ráz. Ovšem to neplatí o tomto jeho snímku, kterým dává znát, že režijně značně vyspěl, intenzita každého bodnutí do těla je cítit až náramně fyzicky a skvělá herecká sestava urputně obstarává ryzí znechucení svými abnormálně zvrhlými postoji. Takový svébytný životopis tady hned tak nebyl. 8/10 (14.03.2021)