Podivnější než ráj

Podivný (americký) ráj není jen prostým popisem života několika amerických imigrantů a outsiderů (ať už se jmenují Willie, Eddie, Billie nebo Eva), ale rovněž rozkrýváním jedné vrstvy života, na kterou (snad jen čas od času) naráží každý z nás. Je to stratum přežívání, které zklidňuje a rozvolňuje naše běžné maniodepresivní bytí. Jarmusch samozřejmě vyzvedl tuto vrstvu na "absolutní bytí", ktreré, na rozdíl od těch, kteří jej ve filmu prožívají, je nám nepříjemné a snad i odporné. Pozn. 1: Španělští mystikové by jej nazvali: "todo se passe y no deja marca - vše pomíjí a nezanechává stop". Jenže oni tím nemysleli jen Willieho nebo Evu, ale nás všechny. Pozn. 2: Do Jarmuschova filmu se můžeme podívat jako do zrcadla - a nebo také okamžitě odvrátit zrak. Pozn. 3: Škoda, že jsem film neviděl před překládáním knihy Johna Cagea "Silence", tehdy nejasný pojem "tv dinner" definuje Willie opravdu přesně. Pozn. 4: Jaký je rozdíl mezi Williem a Eddiem? Eddie nejspíš dosud ještě doufá v přátelství a snad i v lásku. Skutečně se mu líbí "I Put a Spell on You"? Pozn. 5: Škoda jen, že Jarmuschovy filmy z poslední doby (počínaje od Ghost Dog), postrádají důslednost (a pro mě i přesvědčivost jeho prvních filmů. (17.07.2018)

Život se tvoří z větších i menších časových úseků stereotypní nudy. Tedy život průměrného člověka. Necítí se být nikam zařazen a v mládí se většinou jen snaží si užívat života a ne zaujmout postoj, který každý očekává. Ale dokážéu se bavit, i když mají relativní dostatek peněz? Ne, stále je to jen neochota cokoliv dělat, žádné touhy, ani ambice. Zkrátka jen proplout a přitom si zkusit, co nejvíce vydělat. Možná tam vznikl jistý vztah, ale stejně nudný a chladný jako jejich životy. A nikdy nevíš, kde se nakonec ocitneš. Maďarského přistěhovalce v New Yorku Wiliieho (John Lurie) se se svým "kamarádem" Eddiem (Richard Edson) se jen tak poflakují a vydělávají si povětšinou sázením. Z určité letargie je vytrhne příjezd maďarské sestřenice Evy (Eszter Balint) do Ameriky. Ale neosobnost ve vztazích, ani netečnost nedokážou mezi sebou odstranit. Nejsme si schopně plně pochopit? (16.09.2009)

Film vypravující o nenaplněném americkém snu. Nuda a zklámání, které hlavní hrdina (emigrant z Maďarska), jeho americký přítel a sestřenice, která přijela do USA hledat lepší život je opravdu skvěle zpracováno a z obrazovky přímo kape. Často se opakující hudební skladba a záběry na zimní krajinu nebo liduprázdnou pláž jsou opravdu depresivní a naznačují, že není všechno zlato co se třpytí. 75% (26.07.2011)

"Kdykoli někam přijedu, kde jsem ještě nebyl, je to tam úplně stejný jako jinde." Taková jsou malá americká zklamání maďarského přistěhovalce Bély: nádherně černobílá, DiCillovým nově objeveným talentem nasnímaná a poklidně úsměvná bez náznaku nudy z mé strany. Po prvotním Jarmuschovském zklamání z Permanent Vacation tak trochu jako dětská náplast se zvířátky na hlubší bodnou ránu. (10.07.2009)

Jarmusch se pozná. Všechny jeho filmy nesou jeho typický rukopis. Tento film obnáší všechno Jarmuschovské. Zajímavé postavy, cestování někam + nějaká ta švihlá hudba. Je fantastické jak film funguje, a to i když s v něm téměř nic neděje. Stále ve mě rezonuje. Úžasná první povídka se odehrává vlastně jen na bytě a přesto působí nesmírnou šedou silou. Vypovídá o lidech, kteří fakt neumějí moc žít. Druhá část ukazuje tyto lidi na cestách a také zde Jarmusch ukazuje nejúžasnější rande v kině, jaké jsem kdy ve filmu viděl. No a třetí povíkda opět jen rozvádí neschopnost protagonistů nějak žít. A nakonec nechybí rozsekávka. Kamera je také luxusní, černobílá, ponurá, syrová, depresivní. Very good. (29.10.2006)