Až přijde kocour

Jistě se dá na filmu nalézt spousta nedostatků. Od emocí vyhnaných do zbytečných extrémů, po příliš dětskou polohu, kterou však děti nejsou s to pochopit. Přesto... Tolik imaginace, vtipu a fantazie se v jednom snímku jen tak nevidí. Viz. například rozhovor Wericha a Wericha: " A jak to děláte dlouho?" "Jako já? No, od té doby, co to lidé potřebujou. Trochu krásy, trochu kouzel, zkrátka špetka neděle do všedního dne. A co vy děláte?" "Já se snažím pěstovat dětskou fantazii." "Hm, křehká bylina. Ta uvadá, když dětství odchází. Já bych to nazval, něco jako neodolná letnička." "A já se z ní snažím udělat trvalku odolnou." (17.05.2009)

Vojtěch Jasný je asi jediný český režisér, který mě opravdu a se vší parádou dostal. Možná to bude tím jeho citem pro červenou... a nebo kompozicí jednotlivých scén, kdoví. Nebádám, proč na mně kdysi zapůsobil jako zjevení, jsem mu jen vděčná za to, že mě nikdy nechtěl laskavě hladit banálními frázemi, přesvědčovat o české holubiččí nátuře, těšit hřejivým humorem a rozesmávat plytkými vtipy...myslím, že to, co hledáme třeba v Gondryho Nauce o snech nebo v Burtonově Velké rybě je stejné, jako to, co nám Jasný ukázal už v 60.letech.9/10 (01.09.2008)

Dnes jsem si střihla dva Jasného filmy po sobě. Touhu a Až přijde kocour, přičemž mě to neskutečně nadchlo a naplnilo. Jako by mě to vrátilo v čase do dob, kdy filmy měly určité poselství, poetiku, propracovanou vizuální a hudební stránku, kdy byly prosté klipovitosti tak charakteristické pro současný film i dobu. Ve skutečnosti se člověk do minulosti (ač měla své mouchy) přesunout nemůže, tak aspoň že z ní zůstaly takovéto filmové skvosty, na které má pak chuť se podívat i několikrát, aby si mohl každou vrstvu odkrýt znovu a důkladněji. (31.08.2019)

"Bylo nebylo, ale spíš by mělo bejt......." Škoda, že takovej kocour s brýlemi se u nás nepotuluje, hned bych mu brýle sundal a hned bych věděl, na čem jsem. Tenhle film má jen samé klady, at´ už vynikajícího, moudrými hláškami hýřícího Jana Wericha (docela se divím, že film komunisti nedali do trezoru, protože tolik narážek a vtipných poukázání na povahu člověka se jim určitě nelíbilo, ale film získal mnoho cen v zahraničí, tak ho zřejmě nechali plavat), nebo překrásnou, ale opravdu překrásnou mladičkou Emílií Vašáryovou, nebo vynikajícího úlisnýho slizouna Jiřího Sováka, nebo vůbec celá herecká elita od Vladimíra Menšíka, Vl. Brodského, Karla Effy, Stelly Zázvorkové až po Alenu Kreuzmannovou.. Naprostá klasika 60. let... Pozor, kocour už přichází, v dáli slyším tu nádherně znějící hudbu... Vůbec ta ústřední melodie od Svatopluka Havelky je jedna z nejkrásnějších, které jsem kdy slyšel a rád si ji občas pouštím jen tak... ale kocour ještě zatím nikdy nepřišel... třeba někdy... (31.10.2011)

Nikdy som si nedokázal vypestoval vzťah ku toľko ospevovanému Janovi Werichovi. Pre mnohých je to divadelná a filmová legenda, famózny dramatik, pán herec a čo ja viem čo všetko ešte. Pre mňa to bol vždy len nudný, premúdrelý rozumbrada. Jeho herectvo mi vždy pripadalo rušivé, silené, kŕčovité a nevieryhodné. Presne takým dojmom na mňa pôsobil aj v komediálnej alegórii "Keď príde kocúr", ktorú v roku 1963 natočil režisér Vojtěch Jasný. Kocúr bol fajn, ale pán Werich ma opäť silne iritoval. ** (08.12.2017)