Jak dopadají zoufalci?

Takový trošičku nerozhodný cosi, co místo nabízejícího se přerodu Jakea sleduje spíše kriminalizaci odcizenýho synáčka. Atraktivita se dostavila, jelikož Maoři a jejich současnej svět jsou pro našince neoukoukaní + zavšivená komunita gangu chytá u protinožců obligátní "madmax feel" (všudypřítomná kůže, bordel a rozflákaný káry). Ergh, ale já bych radši ten Jakeův příběh, kurňa - a ten zůstal v náznacích (film je relativně krátkej a sleduje spíš Sonnyho dějovou linku). Plusem budiž fakt, že nedochází k žádný glorifikaci a výrazným satisfakcím - stále se klade důraz na fakt, že všechno vykonávaný dobro jen mírně hasí fatální důsledky činů Jakeovy brutální povahy a minulosti. V zájmu příběhu by bylo fajn, kdyby někdo zfilmoval i poslední část knižní předlohy. Což se už nestane - uplynulo moře času a stárnoucí Morrison (v obou filmech excelentní) dnes rozbíjí držky jako Boba Fett. (09.01.2022)

Podľa mňa je tento sequel rovnako dobrým a pôsobivým filmom ako Once Were Warriors. Jakeov asociálny spôsob života, nekonečné chľastačky a časté excesy, ktorými strpčoval život svojim najbližším by na utiahnutie celého pokračovania už asi nepostačovali, preto bolo potrebné príbeh presunúť z interiéru unimobunkových domčekov do špinavých ulíc aucklandského predmestia a rozšíriť ho o zápletku s miestnymi gangmi, ktorú kvitujem. Celé to znovu stojí na suverénnom Temuerovi Morrisonovi, vizážou pripomínajúcom môjho obľúbeného novozélandského kickboxera s maorským koreňmi Raya Sefa. Jake Heke v jeho podaní má opäť gule a keď to roztočí, idú žarty bokom, škoda len, že Clint Eruera, stvárňujúci jeho syna Sonnyho, ktorý mu tu mal sekundovať nie je ani z časti tak dobrým hercom ako Temuera... (27.10.2017)

What Becomes of the Broken Hearted je môj prvý kontakt s Novozélanským filmom a musím priznať, že som milo prekvapený. Temuera Morisson ako stroskotaný otec rozpadnutej rodiny je skutočne výborný. Život človeka v dobe, keď už nieje moderné byť hrdým bojovníkom a neustále pokusy sa zmeniť, končiace zväčša pri flaške, alebo bitkou. Nepochopený. Naozaj ma chytil za srdce a už sa teším na Once Were Warriors. (10.07.2005)

Povedené pokračování strhujícího filmu Once Were Warriors (1994) má sice o něco menší existenciální sílu, protože je v něm více pathosu, sentimentu a má citelně slabší scénář, ale pro každého, komu se první díl zaryl pod kůži, je to radostná povinnost, lahůdka a hodně zajímavý zážitek. Temuera Morrison jako Jake "the Muss" Heke je opět excelentní, ale jeho syn Sonny je popravdě poněkud slabší postava (herecky i scénáristicky). Zato se mi ale strašně moc líbila Nancy Brunning (Tania), krásná a temná jako půlnoc, a asi jediná na první pohled čistokrevná Maorka ze všech těch maorských míšenců, kteří v obou filmech hrají. (11.03.2014)

Navázat na tak intenzivní film, jakým je Once Were Warriors není vůbec záviděníhodná situace. Běsnění Jakea Hekeho, který se z milého a milujícího chlapíka změnil v mžiku oka v monstrum, pohltilo první díl takovým způsobem, že šokovaný divák do závěrečných titulků doslova nedýchal. Temná a depresivní atmosféra bezútěšnosti s druhým filmem pomalu mizí a nastupuje tradičnější rodinné drama o vypořádání se s vlastními běsy a touze naleznout odpuštění. Jedná se ale o skoro stejně silný zážitek -- a to hlavně díky Temuera Morrisonovi, který v té hrozivé hordě svalů nachází nepatrné kousky citu a pomalu dostává sledujícího na svou stranu. Celý první film je Jake člověk semletý chlastem, vlastní neukotveností a nulovou sebeúctou, která jej žene do záhuby. Na konci druhého dílu je to člověk snažící se nalézt správnou cestu a uvědomující si svou ztrátu ... stále zoufalec, ale rozhodně bojující ... (18.07.2008)