Společenství vlků

Vysloveně nádherná hororová pohádka o červené karkulce. Když jsem film viděl(teda spíše neviděl) poprvé tak jsem to přeskakoval protože jsem se děsně bál když se Stephen Rea mění ve vlkodlaka. Když jsem to viděl dnes tak jsem byl u vytržení a koukal jsem na to téměř bez mrknutí. Jordan dokazuje že dokáže natoči dokonalej vlkodlačí horor. Ta atmosféra vesnice byla výborná a fakt jsem se bál, proměna byla výtečná(druhá nejlepší co jsem viděl, a že jsem jich viděl dost). Herečka v podání karkulky byla k nakousnutí, a ostatní herci ušly. Další věc co dělá filmem výjmečným je hudba, finální scéna kde vlci běží do postele tý holky tak tam ta hudba je výjmečná. K filmu nemám vůbec žádné výhrady. Dokonalost. (26.12.2010)

Společenství vlků má podmanivou temně pohádkovou atmosféru. Jordan to s vlky (stejně jako s upíry) umí. Tedy dokud jsou v lidské podobě. Když se začnou měnit (nebo morfovat :-), je zoufale vidět, že technologie tenkrát na takovéhle triky nestačila. Film je hodně rozvleklý, ale to není divu, když měl Jordan k dispozici vlastně jen dvě původní povídky (o vlčím novomanželovi a variaci na Karkulku). Když to vezmu v úvahu, tak vlastně musím před scénářem smeknout. Škoda je ale té korektnosti (psala se přeci 80. léta), v původních textech Carterové totiž návrat vlčího manžela k jeho nevěstě skončí v tratolišti dětské krve a Rosaleen a její "vlk"... řekněme, že si spolu celou noc jen nepovídali. (22.01.2009)

Po vizualnej a hudobnej stranke podmanive dielo so slusnou atmosferou oscilujucou medzi rozpravkou pre dospelych a hororom s citelnym sexualnym podtonom. Zial ako uz byva zvykom, pri vizualnych orgiach castokrat zlyhava obsahova zlozka a inak tomu nie je ani v tomto pripade (samotny sposob rozpravania pribehu bol vsak zaujimavy). Najhorsie dopadli vlkodlacie premeny ktore v dnesnej dobe svojou umelostou vzbudzuju smiech. Snaha sa vsak ceni a mne sa tento zanrovy experiment vcelku pozdaval. Spolocenstvo vlkov rozhodne stoji za zhliadnutie. 75% (25.04.2009)

A kdopak by se vlka bál? Kdepak tahle Karkulka… Sny jsou fajn věc, reflektují naše tužby, niterné pocity, silné zážitky atp. (viz Freud). Copak se asi zdá jednomu děvčeti v rozpuku po přečtení hororového čtení? Neil Jordan o tom natočil perfektní ujetost v lehce surrealistickém hávu, která je zpočátku vcelku o ničem, ale cca. od půlky se konečně chytne příběhu o Karkulce, kterou spíš než cokoliv jiného zajímá, jak se s vlkem spustit. Když ujetost, tak pořádná – přeměny vlka á la The Thing Johna Carpentera, useknuté hlavy a končetiny. Filmu nijak neškodí jeho stáří a spíš mě děsí myšlenka, co by se stejným námětem vykouzlili dnes, při vší té snaze mít co největší divácký záběr. Asi něco ve stylu letošního výplachu o Karkulce Red Riding Hood režisérky Catherine Hardwicke. 80% (14.06.2011)

70 %. Neil Jordan rozebral, o čem ve skutečnosti je pohádka o Červené Karkulce. Totiž o ne už tak malých děvčatech, sexu a "vlcích". Což jsou shodou okolností oblíbená témata také autorky předlohy Angely Carterové. Film by ale potřeboval výraznější dramatický oblouk, a tak divákovi v paměti nejvíc zůstane naprosto odzbrojující Angela Lansburyová a flirtování Rosaleen s vlkodlakem. Příběh by se navíc obešel bez zarámování snem a možná by bylo ještě zajímavější natočit ho dnes. (21.01.2009)