Hranice lásky

Navzdory tomu, že Ralph Fiennes a Julianne Moore patří k mým favoritům, příběh mě hodně otrávil. A navzdory tomu, že motivace jednání byla posléze jednoznačně a přijatelně rozklíčována, přece jenom jsem jí nedokázala uvěřit. Nábožensky pojatý epilog pak posunul melodramatický snímek až do kategorie odpadu. No, vzhledem k mým favoritům a působivé pochmurné atmosféře jsem však dílko s pachutí v ústech přece jenom spolkla. Brrr! Maximálně dvouhvězdičková slivka naservírovaná v broušeném křišťálu. (03.05.2011)

Žárlivý manžel, ale ještě žárlivější milenec... Velmi dobrá, byť pomalá, ale nevšedně vystavěná a sofistikovaně sestříhaná adaptace Greenova melodramatu s tragickým přesahem. Můžou být válečné příběhy lepší? Žilo se, a umíralo, nejen na bojištích. Julianne Moorová dělala co mohla, ale hrdinčinu smyslnost jsem jí moc nevěřil, není (pro mě) ten typ. Fiennes byl přesný, Rea taky, i když tak unylého manžela aby pohledal. Člověk bez krve. Proč by si ho taková žena vůbec brala? No nic. Ale předloha má nádherné momenty. Třeba ta modlitba, aby milenec výbuch přežil, a slib Bohu, že když přežije, ona ho nechá. A ejhle, on najednou stojí za ní a bere ji za rameno. Ďábelsky greenovské. To může vymyslet jen přesvědčený katolík. Anebo Erben. (07.04.2009)

Mám rada filmy, z kt. mám príjemne zmiešané pocity, v kt. je hlavná myšlienka silná, no treba ju nájsť a správne ju pochopiť. Okrem tohto benefitu má film ešte zopár iných, samotnú charizmatickú Julianne, v spojení s Ralphom, kt. mám síce zafixovaného(neviem prečo:)) ako zlého, a nie zrovna romantického..ale ako výnimka tento film potvrdzuje pravidlo. Krásny (ne)naplnený vzťah plný lásky, vášne, pochopenia, zázrakov, dáždnikov, červeného rúžu, podväzkov, a mnohého iného. (20.02.2009)

Byť, znamená byť vnímaný...Niekedy je prežiť horšie ako umrieť a milovať horšie ako nenávidieť. Láska spútava silnejšie ako okovy a skutočná láska prekoná rozluku aj smrť. Ralph Fiennes v dalšom nádhernom príbehu milostného trojuholníka. Je stvorený pre rolu milujúceho nešťastníka s nejasnými pohnútkami a skratovým konaním. Julianne Moore rieši otázky viery a Boh na všetko dozerá – pretože spravodlivosť je niekedy krutejšia než neprávosť. Napriek tomu všetci /a ja tiež/ túžime po takej láskej, hoci vieme, že bolesť nás navždy poznačí. Film mi atmosférou pripomenul nezabudnuteľného Anglického pacienta. Vrele odporúčam. (06.10.2005)

Časové roviny mne zpočátku mátly, ale to nic neubíralo na dokonale vykreslené atmosféře, jasu i dusnu vztahů současných i minulých. Graham Greene je autor par excelence, stačí se podívat, kolik jeho děl sloužilo jako podklad pro skvělé filmy. (Doteď jsem měla nejraději Tichého Američana, ale Konec dobrodružství jej vystřídal.) K tomu Michael Kamen, klavír a housle, odvážná milostná scéna Julianne Moore… Ač válečný film, v restauracích měli na stolech živé květiny. Moore nosila kouzelné kloboučky. A ty zelené střevíčky neobjevím v obchodě ani nyní. Místy mi to připomínalo Remarquovy romány a jeho témata. Ještě nikdy mi žádný muž nenavlékal punčoch a nezapínal podvazky. Knoflíky na kabátě si Sára zapínala jako Kidman v Hodinách, tedy spíš naopak, ale silně to na mne zapůsobilo. Pokašlávání napříč filmem dávalo tušit co bude dál. Soukromý detektiv a syn s ohněm na tváři, který tak zázračně zmizel. U Fienesse se mi tam pořád mimoděk cpal Anglický pacient, on je takový osudový muž. A pár vět si nemohu odpustit. „Dokud jsme se milovali, nálety nás míjely. Ten akt lásky nás ochraňoval.“ Klíčové myšlenky Sáry: „Dej, ať vstane z mrtvých, a já se ho navždy vzdám.“ „Jeho život jsem vymodlila přísahou, jeho životem jsem se zabila.“ (01.06.2008)