Kočár do Vídně
-
Coach to Vienna
Drama / Válečný / Psychologický
Československo, 1966, 85 min
Režie:
Karel KachyňaPředloha:
Jan Procházka (kniha)Scénář:
Jan Procházka, Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich Thein84%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
11.11.1966 |
|---|---|
|
Na DVD
od:
|
22.09.2008 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
24.03.2009 Aha! |
|
Na DVD
od:
|
22.08.2012 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
03.03.2014 North Video |
|
Na DVD
od:
|
05.08.2015 Magic Box |
sportovec
Erbovní dílo české a slovenské filmové vlny nikoliv náhodou bylo natočeno na počátku druhé poloviny šedesátých let. Během komunistické éry to bylo jediné období, kdy to - byť za cenu mnoha pokřiků - mohlo proběhnout. Dobová vlna postupného procitání z šoku padesátých let a rudého gestapismu a jeho následných forem se dotkla všech - i svazáckého aktivisty a rychle dozrávajícího spisovatele Jana Procházky. V mladém věku - v této době ještě nedovršil své čtyřicátiny - se poměrně rychle dopracoval vlastního osobnostního nazírání už tehdy bílých míst. Na příběhu, který je skrytou alegorií, zaujme přesná volba doby (řádově únor-březen 1945), národnosti vojáků (Rakušané) i psychologie postav (touha nezemřít a přežít stále nesmyslnější zločinnou válku). Krutost partyzánů je krutým kontrapunktem bezradného počínání mužských protagonistů z nedobrovolné titulní trojice, ale - nic tím nechci a nemíním omlouvat - nepřesahuje rámec druhé světové války. Spíše naopak. Krutost válečné doby se nejlépe vyjevuje právě na epizodách tohoto druhu: Buď my, nebo oni. S tímto historickým nazíráním lépe pochopíme skrytou krutost počínání obou dezertérů i druhé strany. Doba, je-li vyknuta z kloubů, šílí. A šílenství - třeba ve formě bázně nebo zhrublosti zdrsnělých mravů - má své znaky a svou podobu. Jeho diskutabilní vážnost by nás neměla mýlit. Nadčasové podobenství o lásce a krutosti, které s úspěchem usiluje o toto nečernobílé vidění skutečnosti, to demonstruje víc než názorně na úrovni, která je pro dnešní kinematografii v Česku spíše snem než dosažitelnou metou.(5.4.2008)
BoredSeal
Atmosférický film s kvalitním obsazením, hlavně Munzar jako další kvalitně zahraný nácek. Jen škoda, že zase předabovali Hanzlíka a Munzara německy, místo aby si diváci užívali originální hlasy herců. Zápory? Trochu se to vleklo (a naneštěstí jsem znal konec předem) a absolutně nechápu, proč se vztah Janžurky k Hanzlíkovi vyvine tak, jak se vyvine. Film bývá zmiňován hlavně kvůli skandálnímu konci, ale je to tak trochu podvod na diváka, protože 95% děje je jen o té cestě lesem a ta partyzánská tečka na konci je spíš taková šlehačka na dortu, odvádějící pozornost jinam. A Janžurovou s Munzarem mám fakt rád. 3,5 hvězdičky.(30.3.2009)
kinej
Na tomto filmu mě nadchla hlavně úchvatná černobílá kamera, která těží z porstředí maximum. Záběry tichého lesa zamlženého oparem vzbuzují až jakousi chrámovou atmosféru, kterou ještě umocňují doprovodné vrahaní fugy. Svou komorností a minimalismem mi Kočár do Vídně v něčem připomíná Kurosawův Rašomon. I zde je minimum postav a prostředí uzpůsobené tomu, aby se pozornost soustředila hlavně na ně. Za chybu tohoto filmu považuji namluvení Hanzlíka s Munzarem německými herci. Je to jen další důkaz, že dabing, ať už v jakékoliv podobě, vždy kazí plnohodnotný prožitek z filmu. Ač jsou oba herci bezchybní, měl Kachyňa buď nechat mluvit je, nebo obsadit jiné.(23.10.2009)
Mrkvič
Film, kterému je už skoro půlstoletí a udrží mě celou dobu při pozornosti, je rozhodně dobrý. Skvělí herci a kamera navozují dojem skvěle tíživé atmosféry. Hodně moc tu filmu sluší absence barev. Ke konci je už film sice trochu směšný svým pojetím sexuálního tématu, ale nakonec se stane nevyhnutelné, ikdyž několikrát slušně zamlžené.(30.7.2014)
MarekT
Mít tento film stopáž 15 minut a obsahovat všechny scény použité během právě posledních 15 minut, hodnotím pěti hvězdami a přidám se k zdejšímu nadšení. Jenže ouha, film má jaksi hodinu navíc a během té hodiny se jaksi nic nestalo, žádný dějový zvrat, prostě nic. To platí v podstatě i pro herecké výkony, hlavně pro Ivu Janžurovou, která je v závěru opravdu úžasně démonická a termín "patnáct minut slávy" je zde úplně doslovný. Jenomže v předchozím čase nemá co hrát, řekne dohromady přesně čtyři věty a jinak nic. Proto si nemyslím, že to je její životní výkon, jelikož kromě toho závěru nedostává prostor. Kdyby tomu bylo jinak, změnil bych názor. Tak jako tak je to důkaz, že není jen představitelkou komediálních rolí, díky kterým jsem si zařadil mezi nejoblíbenější. Co se týče pánů Hanzlíka a Munzara, tak druhý jmenovaný tu prakticky nepromluví a první je zase totálně odepsán přemluvením do němčiny. Další prvky hodnotím takto - atmosféra výborná zase pouze v závěru, hudba naopak si drží stabilní formu celý film a pokus o myšlenku se ztratil. Film je u mě na rozmezí dvou a tří hvězdiček. Dám lepší hodnocení hlavně díky skvělé dramatické hudbě, ačkoli je tu většinou jako ryba na souši.(3.5.2009)