poster

Kočár do Vídně

  • anglický

    Coach to Vienna

Drama / Válečný / Psychologický

Československo, 1966, 85 min

Režie:

Karel Kachyňa

Předloha:

Jan Procházka (kniha)

Kamera:

Josef Illík

Hudba:

Jan Novák

Střih:

Miroslav Hájek

Scénografie:

Leoš Karen

Masky:

Rudolf Buneš
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Anderton
    ****

    Štokholmský syndróm v českom lese. Atmosféra tohto filmu je dosiahnutá uzavretým prostredím, kde sa nevieme zorientovať a kde sa nevedia poriadne zorientovať ani postavy. Umocnená je potom čiernobielou kamerou, pretože les sa tak stáva výrazne štylizovaným, vieme, že skutočnosť by bola všednejšia. Asi treba trochu porozmýšlať nad súčasnou situáciou Kristy a skúsiť sa do nej vžiť, aby sme plne pochopili jej tragédiu a tragédiu vojny všeobecne. Nevynímajúc vojakov na všetkých stranách barikády. Humanistický film, ktorý ukazuje, že nikdy nemôžeme rozdeliť strany výsostne na dobré a zlé, pretože ich tvoria jedinci s vlastným uvažovaním.(11.5.2014)

  • Vodnářka
    ****

    Konec druhé světové války a setkání dvou německých vojáků a Češky, která přišla ve válce o muže. Obrovská smršť emocí, již ale nechává snímek i jeho syrově strohé herecké pojetí a až poetické vyprávění hlavně na divákovi. O to víc na nás příběh působí a při konci člověka až zamrazí. Další výborný snímek Karla Kachyni a zároveň perfektní důkaz toho, že opravdu silný příběh nemusí být zpracován akčními záběry nebo rádoby dojemnými hereckými výkony.(8.3.2012)

  • Aluska88
    ****

    Nevím, jak jsou na tom s jazykovými znalostmi ostatní, ale já, jakožto člověk s již značně pohasínající znalostí jazyka německého a ještě bídnější schopností porozumění mluvenému projevu, jsem za celý film porozuměla snad jen pár základním a jednoduchým spojením. Když jsem film zhlédla, nebyly v něm jaksi obsaženy titulky. Buď záměrně, nebo chyba ve výrobě:) Celý děj se sestává víceméně jen z pouhé jízdy kočárem, za doprovodu docela podmanivé hudby a rozmluv Jaromíra Hanzlíka, kterým stejně vůbec nebudete rozumět. Z výsledku jsem měla pocity těžko popsatelné. Možná Vás bude příběh po chvíli sledování odrazovat, když zjistíte, že čas plyne kupředu, nic převratného se neudálo a navíc tomu ani nerozumíte. Tento pocit jsem měla též, jenže i přesto na mě Kočár do Vídně zvláštním způsobem zapůsobil. Největší zásluhu na tom mají, Hanzlík, coby mladinký, upovídaný a fešný voják, a mlčenlivá a zarputilá Janžurová. Jejich společná scéna, objetí v lese, byla dechberoucí. Závěrečné momenty, zvláště Hanzlík na oprátce běžící za kočárem, byly dost silné.(24.8.2010)

  • SoolenJV
    ****

    Minimalismus na druhou, který stojí na výkonech ústřední trojice (či spíše dvojice) a chladné atmosféře lesa. Iva Janžurová hraje sice v podstatě beze slov, ale hraje přesvědčivě, Jaromír Hanzlík mluví zase moc, ale rozhodně se víc bojí, než postava Ivy Janžurové a o to je sympatičtější. I když je to Němec, tak je zde vylíčen jen jako člověk ve víru událostí. Vskutku mrazivý zážitek.(11.6.2009)

  • Willy Kufalt
    *****

    (3x) Zde Karel Kachyňa dokazuje, že lze natočit film i s minimem smysluplných ucelených vět a dialogů, navíc z toho víc než půlku v cizím jazyce a přesto (nebo snad právě proto) zůstává film fascinující. Vhozeni do děje prostřednictvím psaného prologu sledujeme téměř minimalistické provedení příběhu jedné cesty zchátralým kočárem po lese na pozadí konce války. V hlavních rolích pustý les, stromy, příroda, jeden kočár a tři lidé. Vše zachycené uměleckou kamerou Josefa Illíka a podbarvené nádhernou hudbou kostolních varhan Milana Šlechty.                                                                                                   Iva Janžurová zde vytvořila na začátku své filmové kariéry jednu ze svých nejlepších filmových postav, kde ukázala dramatickou hloubku svého herectví i s minimem odříkaných replik. To samé platí i o Jaromíru Hanzlíkovi, přestože byl předabován cizím hlasem do němčiny. Velice kvalitní příležitost potkala i Luďka Munzara, jehož výkon a postava umírajícího vojáka dodali filmu silný psychologický rozměr. Ale to není zdaleka vše...!                                                    Síla příběhu, napětí mezi životem a smrtí, nacházení odhodlaní k vykonání spravedlivého rozsudku, přerod váhání a strachu k surové nenávisti až náhlý obrat v milostné splanutí a přátelství navzdory nepřátelské postavení zhlediska politických poměrů... to je to, co dělá tenhle artový snímek o hodně více nadčasový. Drsný závěr v podobě zásahu ze strany lidu (partyzánů) sice způsobil ženě uskutočnění dlouho vytouženého cílu, ale současně i trpkou zkušenost. Stálo tohle tak opravdu za to...? Pro mě jeden z nejlepších filmů domácí kinematografie. (100%)(28.1.2018)

  • - Závěrečná scéna s partyzány málem stála Jaromíra Hanzlíka život. Při výstřelu se koně splašili a povalili Hanzlíka, kterého by usmýkali, nebýt včasného zásahu jednoho rekvizitáře. (/Pablo)

  • - Film vyvolal rad nesúhlasných prejavov z najvyšších vládnych kruhov a prezident Novotný vyhlásil, že "takýto film národ nepríjme". (Raccoon.city)

  • - Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Noc nevěsty (1967) a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace