Kočár do Vídně
-
Coach to Vienna
Drama / Válečný / Psychologický
Československo, 1966, 85 min
Režie:
Karel KachyňaPředloha:
Jan Procházka (kniha)Scénář:
Jan Procházka, Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich Thein84%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
11.11.1966 |
|---|---|
|
Na DVD
od:
|
22.09.2008 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
24.03.2009 Aha! |
|
Na DVD
od:
|
22.08.2012 Bontonfilm |
|
Na DVD
od:
|
03.03.2014 North Video |
|
Na DVD
od:
|
05.08.2015 Magic Box |
Gilmour93
Kdo se bojí (vykonat pomstu), nesmí do lesa.. Varhany a lesní cesta lemována mlhavým oparem dodávají filmu punc osudovosti, nicméně pohnutky (proč byl úvod jen popsán slovy?) a chování (kdyby Krista vyhodila po noži, pistoli a kompasu z žebřiňáku i Munzara, všiml by si toho ucho Hanzlík až za Znojmem) hlavních dvou postav mi přišly nepřesvědčivé a nasměrovaly film k emočně řídkému konci. Komunisté byli moc hodní bankéři, že nám schovávali kinematografické klenoty do trezoru, aby se jim nic nestalo a nikdo je neukradl, ale Kočár do Vídně je pro mě důkazem, že ne všechno zakázané se automaticky rovná skvostné..(24.8.2010)
Vančura
Dlouhá léta jsem se tomuto filmu vyhýbal, byť spíše bezděčně, než záměrně (snad protože moc nemusím Janžurku, a Hanzlíka nemůžu vyloženě ani vystát). Opět se mi potvrdilo, že moje intuice u mnoha filmů už předem vycítí, že se mi moc líbit nebudou - v tomto případě tomu tak rozhodně je. Proto si skoro až myslím, že kdybych si tenhle film, který nedávno běžel v telce na ČT2, nechal ujít, o nic bych nepřišel. Film má zcela jistě celou řadu kvalit - výbornou kamerou i hudbou počínaje, a snad i těmi hereckými výkony konče (byť musím znovu napsat, že ústřední herecké duo pro mě bylo zdrojem mnoha nelibých pocitů). Rozhodně ale nerozumím tomu, proč byli proboha Hanzlík s Munzarem předabováni hlasy německých herců - tak mohl přece krucinál Kachyňa místo nich rovnou obsadit dva Němce, a bylo by, né? Jako koukat se na frackovitého Hanzlíka, který nikdy neuměl hrát nic jiného než ten svůj jeden udivený výraz, jak otvírá pusou, jejíž pohyby zoufale neladí se slyšenými německými replikami, bylo vážně utrpení, a pro mě osobně hlavním důvodem, proč nemohu tento film hodnotiti výše, než nakonec hodnotím. Byť je mi to osobně líto, protože vyloženě formanovsky antičecháčkovský závěr mě velice zaujal, a cítím za sebe vztek, že film byl kvůli němu trnem v oku tehdejšímu mocenskému establishmentu. Na druhou stranu si myslím, že pozoruhodný obrat ve vztahu mezi Kristou a Hansem, k němuž v závěru snímku dojde, je z velké míry nepřesvědčivý, a jen těžko uvěřitelný. A konečně, za sebe nemám i problém napsat, že mě film otrávil svým zasazením do dob WW2, protože od jisté doby jsem jakýmikoli filmy s touto tematikou přesycený, a nemůžu je už ani cítit. V současnosti mi je už vyloženě špatně z toho, jak se z Hitlera stala popkulturní ikona a jak jsou regály v knihkupectvích a televizní obrazovky stále přesycené tématem WW2, na něž jsem už skoro alergický. Čeho je moc, toho je příliš - skoro se mi chce až napsat - jestliže si dnes říkám, proč proboha musí filmaři stále řešit druhou světovou (když naše současnost přetéká tolika jinými moderními náměty), podobný pocit jsem měl i u tohoto filmu - proč ještě řešit WW2 i po 21 letech po jejím konci? Och bože, jistě že jsou mi známy všechny ty okolnosti okolo, a dobře vím, že celá řada knižních i filmových děl s touto tematikou musela vzniknout až s odstupem - s tím, jak se o slovo začínali hlásit mladší tvůrci nové generace, která reflektovala nedávnou minulosti, ale pokud k tomu přistupuji čistě z hlediska filmového řemesla, osobně upřednostňuji filmy ze současnosti, a historické filmy mě spíše... otravují. A stejně... já prostě celou duší prahnu po knihách a filmech, které jsou časově zasazeny do současnosti jejich vzniku. Ani nevíte jak. A celá ta historická šmíra s jejími esesáckými uniformami mi přijde čím dál falešnější a vylhanější, než by se mohlo na první pohled zdát.(27.9.2014)
sud
Skvělý film z nejšťastnějšího tvůrčího období Karla Kachyni - spolupráce se scénáristou Janem Procházkou. Na velmi malém prostoru s velmi malými prostředky za pomocí silného scénáře a silných hereckých výkonů nám předvádí klaustrofobický thriller, jehož napětí se v ústrety závěru neustále stupňuje. Silné a nadčasové protiválečné memento, které by se směle mohlo odehrát v jakémkoli válečném konfliktu. 85%.(3.8.2009)
MarekT
Mít tento film stopáž 15 minut a obsahovat všechny scény použité během právě posledních 15 minut, hodnotím pěti hvězdami a přidám se k zdejšímu nadšení. Jenže ouha, film má jaksi hodinu navíc a během té hodiny se jaksi nic nestalo, žádný dějový zvrat, prostě nic. To platí v podstatě i pro herecké výkony, hlavně pro Ivu Janžurovou, která je v závěru opravdu úžasně démonická a termín "patnáct minut slávy" je zde úplně doslovný. Jenomže v předchozím čase nemá co hrát, řekne dohromady přesně čtyři věty a jinak nic. Proto si nemyslím, že to je její životní výkon, jelikož kromě toho závěru nedostává prostor. Kdyby tomu bylo jinak, změnil bych názor. Tak jako tak je to důkaz, že není jen představitelkou komediálních rolí, díky kterým jsem si zařadil mezi nejoblíbenější. Co se týče pánů Hanzlíka a Munzara, tak druhý jmenovaný tu prakticky nepromluví a první je zase totálně odepsán přemluvením do němčiny. Další prvky hodnotím takto - atmosféra výborná zase pouze v závěru, hudba naopak si drží stabilní formu celý film a pokus o myšlenku se ztratil. Film je u mě na rozmezí dvou a tří hvězdiček. Dám lepší hodnocení hlavně díky skvělé dramatické hudbě, ačkoli je tu většinou jako ryba na souši.(3.5.2009)
nascendi
Kočár do Vídně bol pre mňa v čase premiéry veľmi príjemným prekvapením. O čo menej v ňom bolo hercov, dialógov i scén, o to viac námetov poskytoval na zamyslenie sa. Aj knižnú predlohu Jana Procházku som si v roku 1967 kúpil (za 8.- Kčs), aby som sa presvedčil, že by ju v tej dobe nikto lepšie nenakrútil ako Karel Kachyňa. Majestátna organová hudba, nekončiaci jednotvárny les (ako pohybujúce sa rákosie v Onibabe) so zlovestným oparom, traja ľudia a dva kone vytvárali ťaživú atmosféru, ktorá pri Kristinom sledovaní pohybu voza prechádzala až do hororového ladenia. Tentoraz som si už všimol aj drobné nedostatky, ktoré o niečo znižujú pôvodný veľkolepý dojem. I tak považujem Kočár do Vídně za jeden z najvýznamnejších československých filmov druhej polovice 20. storočia.(17.10.2011)