Pouta

Velmi povedený Kachyňa! Budovaní socialismu tu ani nepostřehnete. Lukavský se oženil s barákem a na tehdejší dobu s nóbl rodinou. Ovšem moc to nefunguje. Chce to změnu. Na scéně se objevuje komunistka Švorcová. Překvapivě tu nementoruje o kulacích, Kachyňa z toho opět obratně vybruslil. Je to taková pěkná třicítka, která dovede zaujmout, ovšem živí se politikou, tedy komunismem. No a na závěr se podívejte sami. Je překvapivý a je velmi pravděpodobný, Inu Kachyňa, řekl by nebožtík Smoljak! (21.08.2010)

Riešenie krízy v nešťastnom manželstve v temnote (noire) medzi kravínmi a stajňami. Jednotný roľnícky osud nevyrovnaného macha bez schopnosti normálneho rozhovoru so ženami, sebareflexie a schopnosti povedať: "Prepáč". Ak bol niekto malomeštiak, ktorý si čosi rozmyslel, lebo mu útek do mesta nevyšiel ako si želal, tak to bol ten odpudzujúci, večne zamračený veterinár v podaní Lukavského. Nenadarmo sa často vraví, že najlepší lekári sú často ľudsky najväčšie špiny. (26.11.2012)

Tak tento film mi prostě nesedl. Nesedly mi všechny ty tmavé scény, v nichž nebylo skoro vidět, co herci vlastně hrají. Nesedlo mě sledovat Jiřinu Švorcovou v roli dávné milé veterináře Jiřího, jak se ve finále nedokáže odpoutat od tehdejší socialistické morálky byť tím zabíjí jakoukoliv perspektivu jejich nového vztahu, po které Jiří tak touží. A nesedlo mě třeba i to sledovat snad 10 minutový porod kobyly. Celé to bylo na mě strašně moc pomalé a přitom jaksi bez života. Snad jedinou devizou filmu je herectví Radovana Lukavského. Nebýt něho nebylo by to z mé strany ani na ty 2 hvězdičky. Což se mi u Kachyni ještě nestalo... (02.05.2017)

První společné setkání spisovatele a scénáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni lze obecně zařadit mezi nejvýznamnější události první poloviny šedesátých let. Legendární autorský tandem, který je podepsán pod více než desítkou pozoruhodných českých filmů, zakončenou trezorovým Uchem, nabýval zkušeností teprve s přibývajícími úspěchy, podmiňovanými osobitým přístupem k inscenovaným příběhům ze současnosti. V Poutech je to zatím spíše rozpačitá a nesmělá koketerie s dobou, v níž se odehrává konflikt manželské dvojice, postižené očekávatelnými klišé, ale na druhou stranu také vzdálené jakýchkoli iluzí. Filmu nejvíce prospělo jeho jakoby temné rámování a jistá syrovost, s níž jsou charakterizovány nejen titulní postavy, ale také prostředí kolem. Počasí, že by psa ven nevyhnal, bahno, déšť, spíše žádné než nějaké podmínky pro kvalitní veterinářskou praxi. Majestátní vila, přeplněná sklem, zrcadly, koberci a přepychem. Dávná láska z dětství, dnes čilá politická pracovnice versus rozmarná princezna ze zámku bez duše a charakteru. Těžké rozhodování a ještě těžší východiska. Poněkud zploštělé postavy získávají mnohem realističtější tvář zásluhou hereckého ztvárnění v čele s vynikajícím Radovanem Lukavským, Blankou Bohdanovou, Zdeňkem Štěpánkem, Luďkem Munzarem a dalšími. Postava hraná Jiřinou Švorcovu je jen jakousi černobílou siluetou, připomínající mnohem víc civilní povolání své představitelky, než ženu na rozcestí. Tím, co staví Kachyňův snímek mezi filmy, které by neměly být zapomenuty, je atmosféra, napětí a jistá stylizace do noir žánru. (20.04.2014)

Oceňuji tu temnou atmosféru, pořád ve filmu prší, socialistické zemědělství se topí v blátě a obětaví kolchozníci se těší až bude jednou asfaltka. Panu veterináři se ale nechce tak dlouho čekat, na vesnici vyhořel jeho mladistvý elán. Připadá si zneužitý a nedoceněný, chtěl by do města, žít, užívat a ne dřít od rána do noci. Přichází večer a dlouhá noc, kdy se vše rozhodne. Filmový styl filmů let čtyřicátých, postavy málo plastické. Od filmu z roku 1961 bych už očekával víc, ale pořád jsou tu ti výborní herci, kteří to zachraňují. 65% (13.01.2017)