Závrať

Tak teď nevím, co psát dřív, jsem plná dojmů, pocitů a tak vůbec. Krásná kamera, nádherné záběry, úchvatné. Nikoho neznám, úžasné překvapení, moc milé, míním tím herecké obsazení, zejména Evu Šolcovou, směsici dětské naivity, ženské přitažlivosti, smyslného pokušení a tíži odolávání ve jménu rozumu. A první láska v tomto podání? Bezchybná, krásná, čistá, ryzí. Zdá se, že jsem trefila zcela zapomenutou československou perlu. Děkuji, hanagi :-) P.S. Komentář dodatečně učešu, možná.. (26.06.2019)

První lásky jsou ty nejkrásnější. A někdy by skutečné naplnění všech těch představ a toužebného očekávání tu křehkou krásu rozbilo a zničilo. A že to nakonec pochopí i ten největší cynický svůdník, to bych opravdu nečekala. Krásný film, vyprávěný poetickou černobílou kamerou, křehký, vtipný a ve své jednoduchosti pravdivý. (24.06.2019)

Je to takřka polozapomenutý film, alespoň soudě podle komentářů. V podstatě tam nic převratného nebylo, ale v krásné přírodě Krušných hor působil příběh vztahu mladinké Božky a řidiče Gaby jímavě. A abych nezapomněl, Eva Šolcová pro mne dosud neznámá herečka se mi moc líbila, měla šmrnc a přitažlivý vzhled. (30.12.2008)

„Umíš líbat…“ - „Vrozený nadání.“ Z té minimálně tematické „trilogie“, kterou spolu Kachyňa s Procházkou natočili na toto téma, jsem ještě neviděl Trápení, ale už jen soudě dle Vysoké zdi k tomu tito pánové měli co říct. Generační střet mladé dívky a staršího muže působí ze všeho nejvíc uvěřitelně. Mezi tou zamilovanou, stydlivou dospívající slečnou a starým, záletným mládencem lze dost zřetelně cítit jiskření. Ne hned, zpočátku je to jednostranné, vřelé city chová jen Božka, navíc je zmatená, sama si není úplně jistá tím, co cítí. Dusné, letní dny, kdy má hlavní ženská hrdinka prázdniny, spoustu času a v podstatě neustále vyčkává každého příjezdu Gábova náklaďáku, k tomu všemu jen přispívají. Ale co když se karta obrátí…musím zmínit alespoň nádhernou scénu u dveří. To nevyřčené, ale tolik citelné dilema, výměna všeříkajících pohledů…i proto se na snímek stojí za to podívat. V kontextu Kachyňovy tvorby vnímám Závrať sice jako jeden z těch spíše slabších filmů (a Vysoká zeď mě též zasáhla víc), ale stále se jedná o slušný nadprůměr. (09.01.2018)

Karel Kachyňa nejenže viděl lidi takové, jací opravdu jsou, ale taky ten svůj pohled dovedl ve své filmařině mistrně zprostředkovat ostatním. Herci pod jeho vedením nehrají, ale jsou těmi, které mají představovat. U filmu z prostředí pracovní party a z počátku šedesátých let bych očekávala ještě nějaké ty dozvuky budovatelského nadšení, tady jde ale především o citlivě podaný románek nerománek mezi zkušeným mužem a dospívajícím děvčetem. Když ke zmíněným kladům připočtu ještě kouzla s kamerou, nemůžu hodnotit jinak než nejvýš. (30.01.2016)