Čtverec

Znepokojivý film, akási sonda do multikultúrneho sveta plná pokrytectva, prehnanej korektnosti a posunutej umeleckej tvorivosti. Tieto aspekty zastrešuje postava kurátora múzea. Režisér Ruben Östlund vytvoril dielo plné silných momentov, ale v prepálenej stopáži dokázal silu vlastného filmu aj eliminovať. (21.04.2019)

Né vždycky příjemné a celkem dlouhé pokoukání, které mi nejvíc přípomínalo průsečík Velké nádhery a Toniho Erdmanna. Östlund se totiž jednak pohybuje na té tenké hraně mezi kritikou a adorací snobského a povrchního života a umění a jednak také vystavuje své postavy značně trapným sociálním situacím. Obojí navíc zvládá docela s přehledem. Skvělou, pedantskou filmařinou estetizuje a podrývá vše potřebné, všechny ty hraniční momenty má skvěle odpozorované a s potěšením často ulpívá v situaci o něco déle, než je divákovi při sledování příjemné. Je pravda, že má trochu tendenci přebíhat od jednoho ke druhému, ale celkový zážitek z filmu mi to nijak dramaticky nezničilo. 7/10 (27.02.2018)

Po svém předchozím výtečném vztahovém dramatu Vyšší moc, kterým si Ruben Östlund udělal jméno ve světě, přichází švédský režisér s dalším snímkem reflektujícím současnou západní společnost. Čtverec je hodně silný film o tom, jak si ta šťastnější většina z nás žije v až nechutném blahobytu a nechce se dělit, což ovšem pokrytecky maskuje charitativními večírky a donátorskými dary, k čemuž tvůrci ještě trochu podvratně přidali satirický podtón tepající přehnaně korektní švédskou (západní) společnost...přičemž dobře vystihli fakt, že politická korektnost je mor dnešní doby... Jasným minusem díla je ovšem jeho přehnaná stopáž, respektive fakt, že Östlund nedokáže udržet vysokou míru divácké pozornosti během celého filmu, ke konci už mi jeho snímek připadal poněkud rozředěný. PS: Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel a jede se nerušeně dál... (31.05.2018)

Ruben Östlund je asi nejzajímavější režisér a scénárista současné Skandinávie. Dvakrát jsem mu uštědřil pětihvězdičkovou nálož, pro jeho neosobní, ale geniálně vyprávěné příběhy. Jen tady budu jemně kritický, i když uznávám, opravdu jenom jemně. Čtverec má totiž poměrně složitý námět, musíte se nad tím hodně zamýšlet, abyste pochopili, kam tím tvůrce míří. Má celou řadu nápaditých a originálních scén, ale na druhou stranu jej utápí jeho zbytečná celková délka. To, že pomyslný čtverec má být současná Evropa, nad tím přemýšlím ještě doteď. Za mě osobně zajímavý náhled do vyšší třídy současné Skandinávie. (17.02.2020)

Přijde mi to až mystický. Zrovna dnes má premiéru film Pepa, kde se hlavnímu hrdinovi - zpuchřélýmu volovi v podání Michala Suchánka- dějí různá “příkoří”. Bakalářský hovadiny, typický pro (nejen) malej čecháčkovskej, přízemní film. A pak uvidíte Čtverec a najednou zjistíte, jak může být de facto totožný téma ztvárněný naprosto, ale naprosto odlišně. Asi milionkrát rafinovaněji a miliardakrát nápaditěji. Odpovědi nedostáváte, ale sami si je máte šanci vytvořit a zformulovat. Ta jedna chybějící hvězda padla za oběť tomu, že jsem v téhle disciplíně ne úplně obstál. Některý věci jsem si vysvětlit nedokázal (rozplizlá linka s novinářkou Anne-např.). Režijní přístup byl ale neotřelý, odvážný a bravurní, nemalou odvahu prokázala i produkce. Bláznů, kteří dokážou ocenit filmy podobné Čtverci, po světě moc neběhá. To takovej Pepa se o sebe bát nemusí. A čím blbejší bude, tím to pro něj bude lepší. Jsem hroznej skeptik, já vím. Hrozně rád bych se mýlil. Leč... (31.03.2018)