Calamari Union

Potká Frank Franka a ptá se ho: Neviděl jsi Franka? Kaurismäkiho černobílá směsice punkové revolty, surrealistických vybočení z normálu a pocty prokletým dekadentním duším. Parta chlapů jménem Frank opakuje stěhování národů v prostoru jednoho města. A narozdíl od dávných kmenů má mnohem nižší úspěšnost, protože město je plné nástrah a země zaslíbená dost možná ani neexistuje. Pod komediální krustou dříme celkem deziluzivní sociální výpověď o nemožnosti a směšnosti revolty a úniku z bezútěšného života na okraji. Jev tom cítit jistý diletantismus, který ale ladí s výpovědí. Takže jediným problémem je, že silných situací v tom filmu není na rozdávání. Aki se zastřeluje. (01.10.2011)

"Je možné, že jste se při točení tohoto filmu inspiroval gangsterky?" ...asi nemůžeme všichni pokládat tvůrcům inteligentní dotazy. Tenhle film trochu vybočuje ze stylu tvůrce. Jedná se o mnohem zběsilou a praštěnou komedii, která si diváka drží od těla skrze nepřehlednou záplavu postav se stejným jménem a cílem. Tím se děj redukuje na sérii praštěných skečů s kritickým rozměrem. Stylově se zde kříží roknroll a noir - zde jako kabát pro oslavu chudoby, přitroublosti, odměřenosti, hladu, chlastu a tak. Nevím jestli je to skutečně takový průser (jak říkal režisér), nebo jenom jestli mi ten druh komedie není blízký, ale já se příliš nebavil. Což neplatí o jiných filmech tohoto režiséra. (14.08.2011)

Už před dvěma lety jsem viděl v rámci Challenge Tour jinou černobílou komedii té doby od Akiho Kaurismäkiho. Teď jsem si tak nějak s ještě horším výsledkem potvrdil, že se s tvůrcem a jeho vkusem humoru naprosto míjím. Komedie většinou hodnotím dle toho, zda dokážou pobavit a do jaké míry, v případě opravdu dobré zábavy nemusí mít nutně obsáhlou myšlenku. Dobrá komedie ale může naopak i rozesmát jen velice mírně a naopak něco důslednějšího sdělit. Zde jsem se bohužel nebavil a nechce se mi s pocity mírného otrávení pátrat po tom, zda to celé dění plné absurdního konání undergroundové partičky (mytí rukou v mláce, vození se na přední kapotě auta, jízda na motorce podél baru a pod.) má v sobě kromě snahy o ukázku svobody bez hranic ještě nějaký další hlubší smysl. Tento způsob komedie se mi zdá poněkud nešťastným... Ale naštěstí se mi líbila hudba a za tu dávám celou jednu hvězdu navíc. 35% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (05.04.2020)

Kaurismäkiovská balada o patnácti mužích, kteří se všichni jmenují Frank, a anglicky mluvícím Pekkovi, kterému zřejmě trochu hráblo z Taxikáře. Z periferie Helsinek, kde je už nesnesitelně otravují zlé důchodkyně, ulice jsou přeplněné rozjívenými dětmi a psy, a autobusy jezdí narvané a ještě pozdě, se tahle banda dospělých mužů v plné síle, černých brýlích a ošuntělých ohozech vydá do centra města. Tam se snaží protlouct, jak se dá, někdo sám, jiní ve skupinkách. Moc se jim ale nedaří a pomalu strádají hladem a zimou. Jak se kdo ze svízelné situace dostane, už uvidíte sami. Snová scéna jejich fiktivního koncertu je zřejmě již předzvěstí pozdějších Leningradských kovbojů. Jinak klasický Kaurismäkiho styl a humor, jeho oblíbená hudba, filmové narážky, celkově ale trochu nevyvážené. (21.01.2008)

Totálna klubovina, úlet, bizár. Povesť Akiho najradikálnejšieho filmu je na mieste! 14-členný gang Frankov vyráža do ulíc Helsiniek za akýmsi vyslobodením s cieľom dostať sa na druhú stranu mesta, kde ich čaká vyargumentovane lepší život. Všetko je to tak absurdné a jedinečné zároveň. Je to obsahovo bordel, ale každý tvorca sa hľadá a Aki čoskoro svoj rukopis vycibril do polohy, v akej ho zbožňujeme. Tu máme rock´n´roll a odkazy na Taxikára, gangsterky či noirové osudové ženy.Pre mňa boli navyše okrem čb kamery skrášlením aj starostlivo vyberané lokácie s geniom loci. Za mňa spokojnosť! (23.02.2021)