Dvojitý milenec

Psychologické hrátky po francouzsku. 1)  Sofistikovaný vymakaný do sebe zauzlený scénář spolu s pečlivou prací režiséra 50letého homosexuála François Ozona dává vzniknout jemnému sice, zato však trvalému napětí po celou dobu filmu._____ 2)  36letý Bruselan Jérémie Renier v roli agresivního Paulova dvojčete Louise působí dost přitažlivě na rozdíl od role Paula. Zajímavé, jak stačí změnit účes a vousky, nasadit brýle, upravit oblečení a zejména chování, aby se změnilo i erotické vyzařování. Není to nic nového, ale v běžném filmu to tak názorně vidět nebývá._____ 3)  Výstižný koment: Cimr****. (23.10.2021)

Francouzský erotický thriller alá psychologický film si zapamatuju, protože 1) celkem zajímavá story, která je zabitá koncem 2) úvodní záběr rovná se záběr do vaginy ( WTF?) 3) nechutný vetřelčí "porod" 4) Jaqueline Bisset mi přišla jako fantastická kráska, tady už je trochu utahaná šarmatní dáma 5) Škoda Fabia jako dopravní prostředek hlavní hrdinky ( poprvé ve franc. filmu? ) Jednou se to dalo, ale čekal jsem něco lepšího. (07.02.2018)

Myšlenka asi dobrá a nosná, první minuty rozhodně dokážou vtáhnout, druhá polovina ovšem působí uspěchaně a zmateně. Naposledy Marine Vacth (4 roky zpátky) balancovala na hranici dětství a dospělosti, nudila se a netušila, co s právě objevenou sexualitou. Francouzský „znalec žen“ François Ozon ji nyní znovu vrátil do hry, trpí depresemi i bolestmi břicha. O fyzický problém nejde, doporučenou má terapii. Sezení pomáhá, ovšem psychoterapeut k pacientce ucítil něco víc. Idylka dvojici ale příliš dlouho nevydrží. Dívka totiž řeší partnerovu záhadnou minulost i utajované dvojče. Bratr je rovněž odborníkem doprovázející klienty při řešení jejich obtíží, ovšem metody má podstatně výstřednější. Ozonova posedlost dvojicemi je velmi zajímavá, používá nejen dvojčata, ale i zdvojené záběry nebo opakované motivy. Svůj melancholický a zádumčivý portrét zbloudilé duše znovu staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, umělecky, sexuálním jiskřením umí působit jako málokdo. Jen ten konflikt celkově tak nějak vyšuměl. (01.01.2018)

52. KVIFF - Tenhle film bych označila asi jako nejlepší film, který jsem na festivalu viděla. Chtěla jsem ho vidět už když jsem si přečetla popis a taky o něj byl veliký zájem. Už od začátku je to hodně zajímavé a napínavé. Převážně hlavní postava mi přišla zajímavá, hlavně její způsob myšlení. Konec je bohužel předvídatelný a bohužel ne moc vysvětlený, ale to u festivalových filmů bývá, ale i tak jsem byla z tohoto filmu nadšená. (05.07.2017)

Mám bizarnosti rád, ale čeho je moc toho je příliš. Oceňuji celkovou atmosféru (až hororovou), schopnost vtáhnout diváka a nechat ho na pochybách, vizuál, krásnou Marine Vacth i samotný námět. I explicitní erotické scény mi do příběhu sedly a nezdály se prvoplánové. Působivá podívaná- minimálně do poloviny- a s přivřením jednoho oka do tří čtvrtin. Pak se rejža a scénárista v jednom urve ze řetězu a začíná ta pravá jízda ala "vůbec netuším, která bije". Ozon závěr až příliš překombinoval, zcela zbytečně zahnané do extrému a tím udělal z diváka jakéhosi idiota, který ve výsledku pořádně netuší, co právě viděl a zda to rozluštil správně. Po určité době přijdete na to, že žádná úvaha není dostatečná k tomu, aby jste si dokázali odpovědět. Což by mohlo být právě to, co dělá film tak zajímavým a jedinečným. Až na to, že tohle není ten případ. Podezřívám Ozona, že to sám neukočíroval, ale výsledek se mu zdál natolik zmatený a neuchopitelný, až se stal vlastně "artově cool" a tak vzniklo něco, co možná ani sám neplánoval, ale svou bizarností se to stalo ironicky funkční- a to i přesto, že to je naprosto nefunkční. Že se vám zdá můj komentář jaksi překombinovaný a rádoby "hluboký"? V pořádku, zvykejte si. Ať je to jak chce- Ozon opět dokázal vybočit z řady- to se mu upřít nedá. (10.02.2018)