Střídavá péče

Film spíš edukativní nebo dokonce preventivní (jak píše Matty). Protože tuším (bohudík jen teoreticky), co všechno taková situace může obnášet, film mě ujistil ještě o něčem víc, že může být nebezpečná nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Soudní rozhodnutí o střídavé péči ohrožuje všechny zúčastněné, všech tří generací. Antoine Besson si spletl cestu jen na jednom rozcestí. Místo, aby v této rodinné půtce přiznal porážku a distancoval se od ní, snažíí se do ní znovu proniknout a domoci se práv, která už dávno nemá. Ale ani zde, zde především, už nelze vstoupit do téže vody. - V mém mládí byly takové děti svěřovány do péče babiček, na ulici s deseti domy, byly takové babičky hned dvě. - A ještě jeden dotaz: Byla to vůbec střídavá péče? Vždyť si ho otec brával jen na víkend. (26.08.2020)

Pomalá, postupne gradujúca dráma, ktorá v závere vyvolá nesmierne ťaživé pocity. V úvode som dúfal, že bude príbeh prezentovaný tak, aby divák vnímal samotnú problematiku z pohľadu oboch strán jednej mince. Čiže, nebude na vine jeden z rodičov, ale obaja, tak ako to je v deväťdesiatich percentách prípadov. Škoda, ale aj tak nevadí, má to grády a to je základ. (28.10.2018)

Tak tato festivalová jednohubka byla ve svém nitru dost velký masakr. Pochopí hlavně asi jedinci z rozvrácených rodin a vžití se do malého syna bude asi snadnější pro ty, kteří něco podobného zažili. Na příběh je nahlíženo z obou stran očima syna, který své pocity zahrál opravdu exceletně a k prožití nějakých emocí vám postačí opravdu dlouhé záběry na jeho těkající pohled po okolí, ze kterého přesně vyčtete, jak se cítí. Závěrečná scéna neskutečný nářez, u kterého jsem v kině fakt potřebovala kapesník a totálně mě dostal do kolen. (02.08.2019)

Po rozvodu je rozhodně nejlepší mít děti střídavě v piči, už jen proto, aby bývalým partnerům dočista nejeblo a měli trochu času i na své oblíbené předrozvodové koníčky jako například výherní automaty, závodní alkoholismus, píchání sekretářek / čističů bazénů či ono tolik populární živení nepřekonatelného odporu jeden k druhému. Jen takto lze nastolit dokonalou odlukovou harmonii, ovšem pouze v případě, není-li le papa slizký vyžraný psychopatický žabožroutský debil, který si neuvědomuje, že antikoncepční selhání si pěstujeme na orgány, a nikoliv proto, abychom si to po zapuzení mohli jejich prostřednictvím řádně vyřídit s tou frigidní krávou / tím povislým kokotem, co si lajsli dát se rozvést s takovou superkundou / megaborcem. Orgánovou banku je nutno udržovat v klidu a teple, a ne ji ustavičně vycukávat, protože čím je dárce psychicky stabilnější, tím je játro, ledvina nebo kostní dřeň transplantabilnější a tím ochotněji vás pak někdo v důchodu živí, cévkuje a utírá vám prdel. A pokud si to neuvědomíte, nestřelíte pak toho labilního spratka ani Albáncům na porno, načež vám zbyde jen narušený příživník pro pláč. Docela mile chladná civilní etuda ze života vítačů islámských parazitů, jímž záhy šaría takovéto nemyslitelné historky típne, pizda prostě ve dvojce dostane šutrákem, během pěti minut bude nastolen pravověrný řád a zbytek filmu kamera stráví korektním a bezkonfliktním čuměním do koberečku za řevu muezína. Etuda, jíž kapku chybělo mementní dotažení až k devastujícím následkům chování takového hovada, a které by rozhodně o stupeň zvedla hodnocení lepší střelecká forma na konci. (06.10.2018)

V téměř všech ohledech se jedná o zcela průměrnou, místy až podprůměrnou podívanou, která ve svých nejlepších momentech dokáže leda tak vytrhnout z letargie, kterou navozovala po téměř celou stopáž. Jusqu'à la garde totiž téměř vůbec nefunguje, což je bolestně citelné zejména díky chabému scénáři a laxnímu vyprávění. Závěrečná "živější" část už bohužel pošramocené renomé snímku moc nenapraví. Škoda. (10.11.2018)