Režie:
Xavier LegrandScénář:
Xavier LegrandKamera:
Nathalie DurandHrají:
Léa Drucker, Denis Ménochet, Thomas Gioria, Mathilde Auneveux, Florence Janas, Sophie Pincemaille, Jenny Bellay, Jean-Marie Winling, Jean-Claude Leguay (více)Obsahy(1)
Myriam a Antoine Bessonovi se rozvedli. Syna Juliena dostala do péče matka, která se jej snaží chránit před jeho otcem, o němž tvrdí, že je agresivní. Antoine však prosí o střídavou péči svého syna. Julien je svědkem stupňujícího se konfliktu mezi jeho rodiči a je donucen jít na hranici svých možností, aby zabránil tomu nejhoršímu. (Artcam Films)
(více)Videa (3)
Recenze (68)
Z počátku to vypadalo, že role rodičů zůstanou nevyhraněné a divák bude hádat, jestli je matka manipulativní mrcha či otec psychpatický násilník. To mě bavilo. Nicméně tohle vzalo celkem rychle za své a příběh se stal vlastně tuctovým. Na co mohl film sázet především byla tísnivá atmosféra a herecké obsazení, ale nemohu si pomoct, vzdor silnému tématu na mě občas zazívala prázdnota. Celkový dojem napravil až vyhrocený konec, ale i přesto se nemohu ubránit mírnému zklamání. 70% ()
Děs větší než v mnohém hororu. Herecké výkony malého Thomase Giorii i Denise Ménocheta byly fantastické. Tedy, otec byl na zabití a šel z něho děs. Chlapec hrál zase roli vyděšeného a nechápajícího dítěte skvěle. Rodiče se rozvádějí a soud otci, na jeho žádost, povolí střídavou péči. Prostřednictvím hocha si otec řeší vztahové problémy s manželkou a ... Raději se podívejte sami. ()
Pomalé, tiché, plíživé a dusné až do morku kostí. K tejto téme sa nezávislejšie spracovanie veľmi hodí. Uznávam, z niektorých scénok síce zívala šedivosť a skôr to skĺzavalo k nude, ale postupne smerom k záveru veci začínali naberať na obrátkach a ten koniec už na mňa pôsobil ako hororová nepríjemná záležitosť - fantasticky urobené tak aby sa dosiahol čo možno najväčší efekt u diváka, nepríjemné až z toho striasa. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Jsem moc rád, že jsem tohle osobně nikdy nezažil. A troufnu si tvrdit, že už (snad) ani nezažiju. Vůbec si netroufnu odhadnout, jak bych v celé věci postupoval a tak jsem se mohl aspoň seznámit s dramatem, kterých je skoro všude na světě stále víc, než dost. Dramatem, ve kterých se dítě hodně často stává rukojmím, nebo prostředníkem a je někdy zhola nemožné z tohoto rozjetého vlaku vystoupit. A nebo možná je, ale za jakou cenu... Tahle výtečné psychologické sonda, které Vás stiskne jak svěrací kazajka, je toho víc, než zářným důkazem. ()
Každý film pôsobí na človeka osobito a individuálne. To, ako ho vníma, závisí aj od jeho aktuálnej nálady a rozpoloženia, od množstva a kvality doposiaľ videných filmov, od životných skúseností a od ďalších xy iných faktorov. Keďže som kedysi bola dieťaťom, ktoré sa stalo súčasťou rozvodu vlastných rodičov, Striedavú starostlivosť som prežívala dosť intenzívne. Našťastie to v našej rodine ani zďaleka nebolo vyhrotené až tak, ako v tomto prípade, no mala som k tejto téme asi predsa o niečo bližšie ako tí, ktorí ostré hádky rodičov nikdy nezažili. Na začiatku príbehu si nie ste istí, na ktorú stranu sa prikloniť, kto v tomto prípade zohráva rolu dobrého rodiča. A to ma práveže veľmi bavilo. Páčilo sa mi, že sa film začína obdobím, v ktorom sú manželia už po rozvode. Dieťa je zverené do starostlivosti matky, no otec bojuje o striedavú starostlivosť. Neviete, čo sa stalo predtým, čo všetko bolo príčinou rozvodu, úsudok si tvoríte postupne a chvíľami pochybujete, či je správny. Hercom nie je čo vytknúť, obzvlášť perfektný výkon podáva otec, ktorého stvárňuje Denis Ménochet. Úprimne som nečakala, že sa celý konflikt k záveru vyhrotí až do takých extrémov. Každopádne je táto snímka varovným signálom pre každého rodiča. Nech sa deje čokoľvek, nikdy nemôžete dopustiť, aby sa dieťa stalo nástrojom, cez ktorý budete riešiť svoje vlastné konflikty. Môže to mať na neho obrovský dopad nie len v jeho detstve, ale v celom živote vôbec. *Videné na MFF Cinematik, 2018. ()
Reklama