The Florida Project

Strasti a radosti radových Floriďanov z fialovej bytovky/motelu odniekiaľ od Orlanda. Od Tangerine veľký krok vpred, vďaka fantasticky pojatému vnímaniu života očami detí. Nejde iba o hravosť, ktorú vnášajú do portrétu neľahkého bytia sociálne slabších dospelákov, ide predovšetkým o schopnosť režiséra tak presne a zladene precítiť pestrofarebnú poetiku života dvoch emocionálne rozdielnych svetov. Tu by sa mali rozdávať herecké nominácie: Výborný Willem Dafoe ako starostlivý manažer budovy; prekvapujúca neherečka Bria Vinaite ako problémová matka, a obzvlášť malá Brooklynn Prince ako hlavná detská postava! Jej slzy sú vyvrcholením filmu a najsilnejším momentom detského herectva za dlhú dobu (od Shyamalanovho Osmenta?). Úplný záver vnímajte ako metaforu - prázdninová Florida s jej krásnymi plážami a zábavnými parkami je pre americké deti raj na zemi. Osobito a krásne natočený film s veľkým, divoko tlčúcim srdcom. Zvažoval som piatu hviezdu. (25.05.2017)

To, co nevidíte přes plot, když jste v zábavním parku. Dětský film s dospělým pohledem. Nebo dospělý film s dětským pohledem. Vyberte si sami. Tohle mě pěkně sežvejkalo. Charakterově i herecky (na to, že je tohle první role Brii Vinaite a dostala se k ní vlastně jako slepá k houslím, tak to tedy smekám) skvělá záležitost. Myslím, že děti si natáčení toho filmu fakt dost užili. Tohle je prostě skvěle naladěný a odehraný koncert. (21.04.2020)

Tvůrci svým hrdinům sakra rozumí a festivaloví diváci se mohou radovat. Dětští představitelé totiž hrají jako o život, chemie mezi nimi funguje náramně. Poklonu si zaslouží i dospělí neherci, kteří divákům rovněž dělají radost. Samotný příběh už tak veselý není. Všichni mluví jak dlaždiči, žijí na pár metrech čtverečních, týden co týden odkládají na nájem, protože v tomhle křiklavém motelu poblíž orlandského Disneylandu vládne pevná (ovšem starostlivá) ruka výborného Willema Defoea. Ač je pohádkový Disney za rohem, realita je úplně někde jinde. Vše se točí okolo nevyzrálé nezaměstnané matky a její energické dcery, které v rutinních cyklech škemrají u cizích lidí o peníze, prodávají kosmetické atrapy, krkají u jídla, čumí na bednu, čvachtají se v bazénu a hlavně nikam nesměřují. Tvůrci vše podrobně a trpělivě mapují, ujíždějí na stereotypu, nikam nespěchají a moc dobře se na to kouká. Přesto ona nedějovost je paradoxně i největší slabinou snímku. Režisér nepotřebuje efektní scény, nepříjemnosti umně obchází – víme, co se děje vedle v pokoji, když se malá dcerka koupe, ale nepodíváme se tam, důsledek dětské nerozvážnosti vidíme pouze z dálky (hustý kouř)... Výsledek přesto nabízí velké množství improvizace, výtečné herecké výkony, intenzivní emoce a (ač vnímaný mnohdy dětskýma očima) příběh, který stojí za to si poslechnout. (30.05.2018)

Toto co malo znamenat? To je film? Na mna to pôsobilo ako nejaky dokument o bielych luzroch z jednej bytovky v ktorej robi Willem Dafoe spravcu. Chybal mi tam akykolvek pribeh. Boli to len take nahodne epizodky. A aj to je prehnane silne slovo. Keby som zobral kameru a dve hodiny natacal nas vykvet spolocnosti v nahodnej bytovke na Luniku 9, tak mam to iste. Ale podla vysokych hodnoteni a rôznych oceneni usudzujem, ze mi tu asi nieco unika. Holt nemam dostatocne artove citenie. 0/10. (12.02.2018)

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených. (26.03.2018)