Obsahy(1)
Dokument o oblečení, které nosíme, o lidech, kteří ho vyrábějí, a o vlivu tohoto průmyslu na náš svět. The True Cost nás nechá nahlédnout za oponu a ukáže nám příběhy a fakta, o kterých se nemluví. Jaká je skutečná cena našeho oblečení? (evanka)
Videa (1)
Recenze (27)
Geneticky modifikovaná bavlna, sebevraždy zemědělců, půda kontaminovaná chemikáliemi, děti s vrozenými vadami, vesnice plné lidí umírajících na rakovinu, nelidské podmínky práce, dělníci umírající pod padajícími manufakturami... ten dokument je zničujícím výčtem příšerných faktů, které jsou spjaty s módním průmyslem, a dost to se mnou otřáslo. Nejvíc dojemná je asi ta zpověď jedné textilní dělnice, která se slzami v očích vyjadřuje na kameru naději, že její dcera se bude mít líp a bude mít lepší práci než její máma (nebo se dobře vdá) - kéž by to tak bylo (i když něco mi říká, že chudák holka už nejspíš skončila stejně jako její máma). Nejvíc znepokojivá mi tam přišla myšlenka, že všechny věci, které lidi skutečně potřebují - jako dům nebo studium - jsou velice drahé a zanikající střední třída si je nemůže dovolit, a proto je tady fast fashion jako zdroj útěchy, kdy si můžu koupit každý den nové triko, i když jsem jinak chudý a ztracený. Sice mi to nepřišlo moc dobře natočeno, místy je to příšerně nudné a skoro jistě je to manipulativní a jednostranné - ale zrovna v tomto případě si myslím, že ta dobře míněná snaha režiséra upozornit na alarmující skutečnosti přebíjí všechny nedostatky tohoto dokumentu, a mělo by ho vidět co nejvíc lidí, aby jim to otevřelo oči. Snad se to bude časem zlepšovat, každý ale musí začít u sebe. ()
Položme si ruku na srdce. V zájmu kolektivní pohodlnosti jsme si všichni – ať už vědomě či nevědomě – vytvořili společný svět, kterému vládnou peníze a jakákoliv průmyslová výroba bude mít vždy negativní dopad na naše životy a přírodu. Hlavně, že máme to levné oblečení, auta a elektroniku, které můžeme každou chvíli nahradit za nové. Však on to za nás vždycky někdo vyrobí. Nikdo z nás by nechtěl být otrokem, přesto moderní otroctví svým chováním podporujeme. Ke zhlédnutí na YouTube. ()
Každý film, který na tuhle problematiku bude upozorňovat, se mi bude líbit, protože se prostě jen ukazuje, jak pokrytecký je ten náš krásný svět. Když člověk vidí ty nanynky na YouTube, jak si kupují něco, co ani nechtějí, jak jim to ani nesluší a jak je to všechno prostě jen oblečení, diví se, proč vlastně někteří lidé žijí a co je smyslem toho jejich života. A jestli to vlastně celé má smysl. Kéž by se něco změnilo. ()
Čast dokumentu je šokující. Za deset let se v Indii zabilo 250000 farmářů, nyní je jeden mrtvý každých třicet minut. Společnost Monsanto jim prodá geneticky modifikovaná semena, ale oni stejně musí koupit pesticidy. A po nich mrtvá půda ztrácí úrodnost, zadluží se a o pole přijdou. V Punjabu je obří výskyt rakoviny z pesticidů a poruchy vývoje včetně duševních. Ti kteří to způsobují zároveň vlastní farmaceutické firmy, takže vydělávají dvojnásob. Chudé matky čekají až jejich chudé dítě zemře. Dokument pak kritizuje nasi konzumní společnost: "Reklama je propaganda jako každá jiná a říká, že cesta jak vyřešit vaše problémy je přes konzum". Američan říká na kameru, že jeho děti jsou zvyklé, že si na každou párty kupují nové tricko. Je to druh útěchy - můžu si na párty koupit dvě trička, i když jsem chudý. Jak se blížíme více a více degradaci druhů a zničení posledních koutů naší nedotčené divočiny, každý Američan ročně vyhodí 37 kilo textilu. Většina je nerozlozitelna. Líbil se mi majitel restaurace říkajíc, že nemají rádi slovo konzument. Preferuji výraz zákazník, protože ten zná dopady svého jednání. Konzument ne. Americký ekonom se trefil do jádra problemu- problemem je, že v našem ekonomickém systému zvaném konzumní kapitalismus kapitál, aby přežil, musí expandovat donekonečna. Nemáme žádný limit na jeho expanzi. Ale planeta se nedá zvětšit. A už jsme překročili mnoho limitu.V závěru je zamyšlení jak z toho ven a dochází se k závěru, že možná je jen změna systému.Ale již nyní fungují fair trade organizace. Pokud by šlo změnit zákony volného trhu a lidem v Bangladéši,kde každý šestý člověk pracuje v oblasti textilního průmyslu a to za tři eura denně, a platy by se zvýšily, musely by se podle stejného principu zvýšil i dělníkům naší automobilky Škoda v Mladé Boleslavi.Ti pracují ve stejné firmě se stejnou kvalifikaci i stroji jako pracovníci mateřské firmy německého Volkswagenu za třetinové platy než jejich němečtí kolegové.Je to kapitalistická nabídka a poptávka. Nabízíme třetinovou mzdu a lidí z vesnic okolo Boleslavi jsou šťastní stejně jako vítají zahraniční firmy bangladéšské jásající nad možnosti pracovat za misku rýže. Problém nízkých mezd v Bangladéši způsobilo obrovské přelidnění země.Neni tam důchodový systém,ten supluje deset dětí,které se o rodiče postarají.To ve se v dokumentu neobjevilo. ()
Dokument, který dokonce přichází i s jakýmsi nástinem řešením, ale zároveň také s vědomím, že to řešení nemá šanci uspět. A tak jako obvykle pobouří a rozčílí lidi, kterým je téma blízké a zajímá je, avšak bez možnosti něco změnit. Proti těm "zlým" se totiž hrozně špatně bojuje pouze s používáním sluníčkové metody. Ve spoustě věcí je třeba změnit systém, ale ti, co ho vedou o to nemají zájem. ()
Galerie (10)
Photo © Grandfilm
Reklama