Oči Laury Marsové

Film, který mě potěšil áčkovějším obsazením - od pozdějšího režiséra Impéria vrací úder a Robocopa 2 Kershnera přes Fay Dunaway až po mladé Dourifa, Auberjonoise, Juliu a hlavně nečekaného Tommy Lee Jonese. Toho jsem takhle mladého ve filmu nikdy neviděl a už tady nehrál špatně. A samotný film? Nečekejte horor, tohle je klasický thriler se vším všudy. Žena v ohrožení, sériový vrah, neohrožený policista, láska a trojice podezřelých. Dalo by se říct neurážející tříhvězdičková pohoda se skvělým obsazením. Ovšem za finální twist musím přidat ještě jednu hvězdu, po dlouhé době mě fakt nějaká pointa překvapila. PS: Výborný dobový soundtrack plný discopecek - Boogie Nights, Shake Your Booty a geniální Let´s All Chant. (01.07.2014)

Oči sice sympaticky pokukují po giallu (hrdinka umělkyně svědkem vraždy, stylové kvartýry...), ale scénář čtyř scenáristů v čele s Carpenterem (!) je uondaný a prost jakéhokoli napětí, vraždy jsou nudné, konec přitažený za vlasy a přitom zoufale nepřekvapivý a jak je Faye krásná, tak tu hraje nepěkně melodramaticky. Škoda, že to nedostal do pracek de Palma. (29.01.2021)

Slovo paranormální se ve filmu většinou vyjímá. Ne ale když se to natočí debilně a klasicky staromilsky po Americku. Do toho hraje céčková hudba plná neuvěřitelnýho napětí a lidi se chovají jak blázni. Oči Laury Marsové jsem měl opravdu problém dokoukat. Nápad by možná byl, ale myslel jsem chvílemi, že z toho napětí zhebnu nudou. (14.06.2011)

Americký snímek „Oči Laury Marsové“ má nějaké svoje problémy, co se scénáře týká, rozhodně to nemá nejnečekanější závěr, jaký byste si dokázali představit, ale příběh docela zajímavě graduje a díky skvělým hereckým výkonům je snímek velmi sledovatelný. I zde John Carpenter jako scenárista ukazuje, že měl skvělé nápady, jen tady to nebylo dotaženo k dokonalosti. (05.11.2019)

Příběh postavený na několika dobrých nápadech, které byly později společně i jednotlivě recyklovány v řadě televizních filmů, zatím nikdy se však nedočkaly výrazněji vydařeného zpracování. A to bohužel platí i o Kershnerově filmu. Chybí mu pořádné napětí, švih i uvěřitelnost a to i v případě, že divák přistoupí na hru o očích Lauřiných. Navíc jde o film, který dost brutálně poznamenal zub času. Bez mučení přiznám, že jsem nostalgickou reprízu občas neustál a popohnal rychloposuvem. (10.04.2012)