Kaňka do pohádky

Krapet nudný film o přeskakování mezi realitou a pěkným světem Josefa Lady. Obsahuje otravné elementy, jako je dítě s kočárkem či kráva Javora, na druhou stranu ale dokáže být i poučný – právě kráva se ocitá ve stanici metra Budovatelů (dnes Chodov) hned rok po jejím skutečném otevření (1980). Při hře na piano tu jsou dobře ukázány paralely mezi "Kočka leze dírou" a Smetanovou "Vltavou". (29.04.2018)

Československý film s notnou dávkou fantazie popisující neobvyklé cestování z reálného světa do pohádkové knihy a nazpět. V hlavních rolích se objevili dětští herci : aktivní osmiletá Vendulka (Ž. Fuchsová), její bratr D. Rýdl a oživlý kluk z knihy L. Bech. Na začátku obrázkové knihy plné říkadel od Josefa Lady s prostým názvem Dětem, kterou dostala jako dárek malá Vendulka, byla nalezena záhadná kaňka, kterou lze prostupovat do světa knihy a tam dotekem oživovat namalované objekty. Zajímavý nápad byl však rozvinut velmi nešťastně, neboť co na začátku filmu vypadalo lákavě, na konci snímku ukrutně nudilo a působilo nesmyslně. Z filmu se tak stala pouze jakási pocta národnímu umělci J. Ladovi, jehož kresbám se můžeme ve filmu obdivovat. V rolích zaneprázdněných rodičů se ukázala M. Steinmasslová a V. Helšus a tím výčet dospělých herců končí, pouze v okrajových a zanedbatelných postavách jsem zahlédl F. Husáka a O. Velena. Mám pocit, že režisér O. Koval těžce nezvládl závěr svého snímku, neboť jsem měl vskutku problém jeho dílo dokoukat, a přitom začátek jeho filmu se zdál nadějný a v polovině byl ještě snesitelný. Celkově se domnívám, že události, které se odehrávaly v obrázkové knize, měli být pojaty zcela jinak a díky nepochopitelně velkému prostoru, který dostal v tomto chaotickém a nelogickém snímku obyčejný tur domácí, jsem se rozhodl po velmi dlouhé době udělit pouze jednu hvězdu. Ota Koval se tak pro mě stal režisérem, kterému je lépe se zdaleka vyhnout. (05.02.2021)

Kańka do pohádky režiséra Oty Kovala je uečena všem dětem i dospělím, kteří mají rádi hru s fantazií. Nechybí v ní tajemství, napětí, zázraky a kouzla, ale ani normální život dětí na sídlišti velkého města. Výtvarně vytříbený snímek přibližuje divákům dílo Jozefa Lady - malíře, který značnou část tvorby věnoval dětem. Způsob vyprávění, typický pro téměř všechny Kovalovy filmy, vytváří jemně zasněnou atmosféru, v níž se současný příběh může díky kouzlu odehrávat i v minulosti vzdálené několik desítek let. (29.07.2012)

Ladovo obrázky mám velmi rád a proto tato pohádka patřila vždy k těm oblíbeným. Na druhou stranu musím ale uznat, že již na první pohled jde poznat , že jde o silně předrevoluční film a téměř z každého snímku mimo Ladovo obrázky, jdou vidět krásy socialistického budovatelského programu (sídliště, stavby, chlapec tlačící kočárek ..... (29.12.2004)

Stejně jednoduché a naivní jako Ladovy obrázky, někde napůl cestě mezi filmem a levnou studiovou televizní pohádkou. Scénář působí jako by natočili jeho první pracovní verzi a scény občas působí poněkud ztuhle a křečovitě, stejně jako některé herecké výkony. Navzdory tomu všemu je to milá, netradiční a dětsky bezprostřední blbinka, která má stále své kouzlo, nádherně dětskou fantazii, má skvělou Žanetu a také Františka Husáka, který si geniálně užívá epizodní roličku zaměstnance Ztrát a nálezů. Bylo milé to zase po letech vidět a stejně jako v dětství, i dnes bych takovou kaňku do Ladových obrázků bral všemi deseti. (18.11.2012)