Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hlavní postavou neobvyklého pohádkového příběhu je osmiletá Vendulka, na kterou rodiče nemají příliš času a tak si i dárek k narozeninám musí najít podle instrukcí z magnetofonu. Je to kniha Josefa Lady věnovaná dětem, plná jeho kouzelných obrázků a říkadel. Nejkouzelnější je ovšem velká kaňka, kterou Vendulka objeví na začátku knihy. Když se jí totiž dotkne, ocitne se v ateliéru Josefa Lady, který ji pohostí, ukáže jí své obrázky a hezky si s ní povídá. Není divu, že tam Vendulka zase brzy vrátí, a přestože tentokrát pana Ladu nezastihne, čeká nové překvapení. Za dveřmi ateliéru objeví podzimní krajinu malovanou panem Ladou a když pohladí kravičku ta obživne stejně jako holčička Marjánka. Vendulka si své tajemství nenechá pro sebe a pozve k panu Ladovi také svého staršího bratra Ondru. Protože se však na výlet do pohádky vydaly během cesty v metru, ocitnou se v zamčeném oddělení ztrát a nálezů, kam knihu odevzdal poctivý nálezce. Podaří se jim dovolat domů a nechat se rodiči vysvobodit, nikdo však nevěří jejich značně fantastické vyprávění. Výlety do pohádkového světa pana Lady pokračují až do chvíle, kdy se knihy zmocní parta kluků ze sídliště a utopí ji v čerstvém betonu. A protože Ondra si byl zrovna v Ladově pohádkové krajině zalyžovat, musí zoufalá Vendulka rychle vymyslet jak ho dostat zpátky. Český pohádkově laděný snímek vznikl v roce 1981, kdy ho podle námětu Jiřího Melíška natočil režisér Ota Koval, který se společně s Milanem Pavlíkem podílel také na scénáři. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (45)

duddek 

všechny recenze uživatele

Krapet nudný film o přeskakování mezi realitou a pěkným světem Josefa Lady. Obsahuje otravné elementy, jako je dítě s kočárkem či kráva Javora, na druhou stranu ale dokáže být i poučný – právě kráva se ocitá ve stanici metra Budovatelů (dnes Chodov) hned rok po jejím skutečném otevření (1980). Při hře na piano tu jsou dobře ukázány paralely mezi "Kočka leze dírou" a Smetanovou "Vltavou". ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československý film s notnou dávkou fantazie popisující neobvyklé cestování z reálného světa do pohádkové knihy a nazpět. V hlavních rolích se objevili dětští herci : aktivní osmiletá Vendulka (Ž. Fuchsová), její bratr D. Rýdl a oživlý kluk z knihy L. Bech. Na začátku obrázkové knihy plné říkadel od Josefa Lady s prostým názvem Dětem, kterou dostala jako dárek malá Vendulka, byla nalezena záhadná kaňka, kterou lze prostupovat do světa knihy a tam dotekem oživovat namalované objekty. Zajímavý nápad byl však rozvinut velmi nešťastně, neboť co na začátku filmu vypadalo lákavě, na konci snímku ukrutně nudilo a působilo nesmyslně. Z filmu se tak stala pouze jakási pocta národnímu umělci J. Ladovi, jehož kresbám se můžeme ve filmu obdivovat. V rolích zaneprázdněných rodičů se ukázala M. Steinmasslová a V. Helšus a tím výčet dospělých herců končí, pouze v okrajových a zanedbatelných postavách jsem zahlédl F. Husáka a O. Velena. Mám pocit, že režisér O. Koval těžce nezvládl závěr svého snímku, neboť jsem měl vskutku problém jeho dílo dokoukat, a přitom začátek jeho filmu se zdál nadějný a v polovině byl ještě snesitelný. Celkově se domnívám, že události, které se odehrávaly v obrázkové knize, měli být pojaty zcela jinak a díky nepochopitelně velkému prostoru, který dostal v tomto chaotickém a nelogickém snímku obyčejný tur domácí, jsem se rozhodl po velmi dlouhé době udělit pouze jednu hvězdu. Ota Koval se tak pro mě stal režisérem, kterému je lépe se zdaleka vyhnout. ()

Reklama

JARDAHONDA 

všechny recenze uživatele

Kańka do pohádky režiséra Oty Kovala je uečena všem dětem i dospělím, kteří mají rádi hru s fantazií. Nechybí v ní tajemství, napětí, zázraky a kouzla, ale ani normální život dětí na sídlišti velkého města. Výtvarně vytříbený snímek přibližuje divákům dílo Jozefa Lady - malíře, který značnou část tvorby věnoval dětem. Způsob vyprávění, typický pro téměř všechny Kovalovy filmy, vytváří jemně zasněnou atmosféru, v níž se současný příběh může díky kouzlu odehrávat i v minulosti vzdálené několik desítek let. ()

solskjaer 

všechny recenze uživatele

Ladovo obrázky mám velmi rád a proto tato pohádka patřila vždy k těm oblíbeným. Na druhou stranu musím ale uznat, že již na první pohled jde poznat , že jde o silně předrevoluční film a téměř z každého snímku mimo Ladovo obrázky, jdou vidět krásy socialistického budovatelského programu (sídliště, stavby, chlapec tlačící kočárek ..... ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Stejně jednoduché a naivní jako Ladovy obrázky, někde napůl cestě mezi filmem a levnou studiovou televizní pohádkou. Scénář působí jako by natočili jeho první pracovní verzi a scény občas působí poněkud ztuhle a křečovitě, stejně jako některé herecké výkony. Navzdory tomu všemu je to milá, netradiční a dětsky bezprostřední blbinka, která má stále své kouzlo, nádherně dětskou fantazii, má skvělou Žanetu a také Františka Husáka, který si geniálně užívá epizodní roličku zaměstnance Ztrát a nálezů. Bylo milé to zase po letech vidět a stejně jako v dětství, i dnes bych takovou kaňku do Ladových obrázků bral všemi deseti. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (3)

  • Když v metru železniční personál chytá krávu, tak je vidět název stanice „Budovatelů“. Stanice se dnes nazývá „Chodov“ a natáčení v této stanici skutečně proběhlo. (Jan.Kanak)

Reklama

Reklama