Režie:
Hlynur PálmasonScénář:
Hlynur PálmasonKamera:
Maria von HausswolffHudba:
Toke Brorson OdinHrají:
Elliott Crosset Hove, Simon Sears, Victoria Carmen Sonne, Lars Mikkelsen, Michael Brostrup, Anders Hove, Peter Plaugborg, Birgit Thøt Jensen (více)Obsahy(1)
V odlehlém těžařském městečku až za koncem světa žijí dva bratři. Pracují v dole, starší z nich žije neutěšený a drsný život jako všichni místní těžaři. Mladší Emil je v tomhle opuštěném místě ještě opuštěnější, než ostatní. Outsider uzavřený ve svém osamění, má kromě práce pro společnost jednu jedinou další hodnotu. Z chemikálií ukradených v továrně načerno pálí alkohol. Baví se snad pouze s Anou, po které tiše touží. Jeden z místních onemocní a vina padá na Emila a jeho pálenku. Spor mezi bratry a rodinou nemocného se vyhrotí až k násilí, do toho se Emil cítí bratrem podveden a zrazen, protože Anna, objekt jeho plaché touhy, se dala dohromady právě s ním. Najednou nemá nikoho a nemá už vůbec co ztratit. (Bontonfilm)
(více)Videa (3)
Recenze (19)
Přízraky ve tmě s hukotem strojů. Obrazy až hrozivé krásy, které režisér od začátku buduje. Nejde mu o sociální drama, ale vztahy v tomto působivém zapadlém světě. Krásná sexuální scéna, ale na můj vkus až moc penisů. Hlavní postava je tiše podezírána a nenápadně vyobcována. Spíše jde o jednotlivé situace, než o ucelený příběh. ()
Penis kam se podíváš. Vinterbrødre mohlo být depresivní drama z prostředí vápencového dolu v jedné severské zemi, jež nám mohlo naservírovat nemilé osudy dvou bratrů, kteří zde prožívají skoro každý den svého života. Ono to svým způsobem takhle bylo, ale zpracování a scénář byl prostě jeden velkej průser. Začátek se mi vcelku líbil, byla jsem zvědavá, co se z toho vyvine a jestli dostanu zase nějakou severskou nálož. Pak jsem ale sama sebe přistihla, že se nudím a že mě ten film občas i otravuje. Teď se dostávám k velmi často se vyskytujícímu nešvaru, a to prvoplánové až nepříjemně detailní nahotě, která v dramatických scénách rušila můj dojem a nutila mě se smát a vůbec na mě nepůsobila uměleckým dojmem. Troufla bych si říct, že jednou jsem tam dokonce zahlídla i záběr nacházející se převážně ve filmech pro dospělé. Zimní bratři se prostě někdy snaží být art (například hudba zde byla až nezvykle dobře zvolená) a někdy to prostě pohřbí nějakou absolutně nezajímavou nebo rádoby zajímavou scénou, která vám zkazí dosavadní dojem. Byla to projekce jak na houpačce. Ale dlouho mě nepobavilo nic podobného jako čůrající scéna. FebioFest 2018 ()
Spousta zbytečných záběrů typu "černoch v tunelu", které by určitě nechyběly. Sestříhané do krátkého filmu by to úplně stačilo. Pobavily ovšem komentáře zde, myslím, že někteří by se měli radši zaměřit na americký korektní slátaniny. Já jsem rád za každý evropský film, který si zachovává přirozenost a naturalismus bez příkras a nějaké politické korektnosti. Takže svým způsobem i ze tento. ()
Důsledně a pouze prostředí dolu, lesa a ubikace; není alternativy, vymanění, spásy. Jediné místo mimo tuto enklávu, které se ve filmu objeví: nemocniční, v posledku úmrtní lůžko (nejde o spoiler). Vyfáráte na povrch, a zjistíte, že jste pořád dole. Odpouštím kameře lehkou manýru, vykoupila se lesními scénami s ozvěnou Démantů noci. I bránice se zachvěje a sluch nasytí. ()
Uhrančivé syrové naturalistické drama plné působivých detailů. 1) 33letý scenárista, režisér a producent Islanďan Hlynur Pálmason natočil svůj celovečerní debut ve vápencovém dole Fakse Kalkbrud asi 60 km jižně od Kodaně. 2) Velmi filmovému dílu jsem však chvílemi nerozuměl. 3) Zaujali mě výborný 29letý Dán Elliott Crosset Hove (Emil, pálí chlast) a 33letý Dán Simon Sears (starší z bratrů Johan). ()
Galerie (15)
Zajímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 3. srpna 2017 na filmovém festivalu Locarno ve Švýcarsku. (ČSFD)
Reklama